Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

,,Víš co říkáš?"

Pohled Julie:

Šla jsem si pro čistý povlečení. Možná jsem to měla řešit už včera. S sebou jsem si vzala to špinavý od krve. ,,Dobrý den. Chci si převlíct postel" řeknu a ona se na mě usměje. ,,Julčo jako jediná tady dodržuješ čistotu" řekne s úšklebkem a natáhne se pro povlečení. Opřela jsem se o futra. ,,A co taj najednou?" zeptá se a koukne na to špinavé. Se strachem na mě koukla. ,,Stala se nehoda" řeknu rychle a ona se otočí. Podala mi čistý povlaky. Co si o mně asi musí myslet? Rychle jsem šla chodbou. Akorát z poza rohu vyšla hromada kluků. Šli k sobě na patro a smáli se na celou chodbu. Obratně jsem se mezi nimi proplítala. Pár krát se na mě podívali. ,,Uhni Julino!". Lekla jsem se. Někdo mě srazil k zemi. Z hlavy jsem si stáhla povlak. Dominik se u mě krčil. ,,Promiň" šeptne a já mávnu rukou. ,,Asi dobrý. Teď si budu muset dojít pro nový" dodám si spíš pro sebe a on mě zvedne. Podal mi všechno povlečení. Beze slova jsem odcházela. ,,Julčo?" zeptá se tiše a já se na něj otočím. ,,Můžu jít s tebou?" zeptá se znovu a já pokrčím rameny. ,,Můžeš. Proč bys nemohl?". S kamenným výrazem šel ke mně. 

Oba sme se smáli. Pomáhal mi povlíct tu postel. Držela jsem rohy a sklouzla po prostěradle. Jen se zasmál. Sedl si na židli a koukl na mě. Sedla jsem si naproti němu. Byl zticha. ,,Něco tě trápí?" zeptám se a on se na mě smutně podívá. ,,Trošku. Možná víc. Nevím" dodá a pokrčí rameny. ,,Mně to říct můžeš. Jsem ta poslední kdo by to někomu řekl" dodám lehce s vtipem a on se uchechtne. ,,Jo. To asi jo". Jen jsem se na něj zle podívala. Hned na to jsem se začala smát. Napodobil mě. 

Pohled Vadima:

Seděli jsme pod stromem a bavili se. Spíš oni. Já seděl a četl si. Ze dveří vyšla Julie. Mávl jsem na ni. Dělala jakoby si mě nevšimla. Za ní se po chvíli objevil Dominik. Překvapeně jsem na ni koukl. Co to má znamenat? Spolu šli někam za nás. Rychle jsem se otočil a koukal na ně. 

Pohled Julie:

Sedla jsem si na lavečku a koukla na něj. ,,Jakmile nás odvezli všichni věděli, že se něco děje. Dlouho nás nepouštěli z auta. Víš jak jsem se cítil? Nikoho z nich jsem tam moc neznal. Možná Simonu a Barbaru". Jakmile řekl jejich jména zamrazilo mě. ,,Dovezli nás do nějakého domu. Tam nám vše sebrali. Byli jsme tam asi týden. Potom si nás jednoho za druhým odváželi" řekne a utiší se. Sedla jsem si k němu blíž. ,,První odvezli kluky, kromě mě. Chvíli jsem si říkal, že neměli místo. Potom se vrátili i pro holky. Pamatuju si jak hrozně brečely. Chtělo se mi taky. Jakmile je odvezli zůstal jsme v domě sám s Igorem. Pokud si ho pamatuješ. Malej asi jako ty a tlouštík. Mluvil s divným přízvukem" řekne mírně s úsměvem a koukne na mě. Beze slova jsem ho pozorovala. ,,Aby jsi věděla. Celý týden to bylo zvláštní. Všechny holky se chovaly děsně. Jako štětky" šeptne a já se zhluboka nadechnu. ,,Nebyl den, kdy bych nemyslel na svoji postel tady. Na vás. No... Když si pro mě přijeli vážně jsem se bál co se stane. Z ničeno nic mě prostě odvezli zpět sem". Smutně koukal do země. Chytla jsem ho za ruce. ,,To je dobře" řeknu a on se na mě podívá. ,,Dobře? Mohl jsem mít jiný život" řekne už normálně a já kývnu. ,,Ty tomu věříš? Teď jsi mluvil jak odváželi tvé přátele a nic vám neřekli. Vždyť to zní hrozně" dodám a on pokýve. ,,Ty to nechápeš?" zeptá se naštvaně a já pokývu. ,,Ne. Zřejmě ty nechápeš. Jak tě mám chápat, když o tom mluvíš tak hrozně a teď úplně obrátíš?" zeptám se a on kývne. ,,Jo máš pravdu. Jsem trochu mimo. Dávají mi nějaký prášky. Moc nechápu princip" dodá a já kývnu. ,,Tak je neber" šeptnu a rychle se zvednu. Natáhla jsem se pro tašku a šla zpět dovnitř. Vadim na mě koukal. Jakmile si všiml, že na něj koukám otočil se a taky se zvedl. 

Pohled Vadima:

Kluci na mě překvapeně koukli. ,,Kam jdeš?" zeptá se pobaveně Láďa a já se na ně jen otočím. ,,Aaaa". ,,Za Julinkou" odpoví Martin a nadzvedne obočí. ,,Uuuu." Protočil jsem nad tím očima a doběhl ji. ,,Ahoj" řeknu a ona se na mě usměje. ,,Ahoj" odpoví nenuceně a jde pomalu dovnitř. ,,Kam jdeš?" zeptám se a ona se na mě pobaveně koukne. ,,Kam já můžu jít?" zeptá se stejně a koukne na mě. ,,Otoč se" řekne tiše a já se na ně otočím. Začali dělat prasárny. Zase jsem se otočil na Julii. Už tady nebyla. Doběhl jsem ji a šel s ní do knihovny. 

Jen sem seděl na zemi a pozoroval ji. ,,A to je všechno co ti řekl?" zeptám se a hlavu si opřu o zeď. ,,Všechno" odpoví a stoupne si na židli. Zase začala prohledávat knížky. Musel jsem nad tím přemýšlet. ,,A řekl ti něco o Bar?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Ne. Právě, že o nikom mi nic neřekl. Jenom, že se holky chovaly jako štětky" dodá a na židli se na mě otočí. Porozhlídla se a slezla z židle. Donesla si ji k jiné poličce. Sám jsem vstal a chodil po místnosti. ,,Co si o tom myslíš?" zeptá se po chvíli a já se zastavím.

Pohled Julie:

Mluvil. Nějak jsem ho neposlouchala. Zaujala mě knížka úplně nahoře. Snažila jsem se pro ni natáhnout. Kdybych byla větší mám ji hned a ani nepotřebuju židli. Poskočila jsem a sama se lekla, jak židle zakřupala. A hele! Zase tak těžká nejsem. ,,Prostě. Pokuď nám lže měl vy začít trénovat". Jen jsem se na něj otočila. Stejně tak on se otočila na mě. Usmála jsem se na něj. Kousek ke mně popošel. 

Pohled Vadima:

Oba jsme se smáli. ,,Jo a stůj!" křikne a chytne mě za hlavu. ,,Nic nevidím" řeknu a ona se pustí. Když jsme to vychytali jen sem stál a čekal až si vybere knížku. Radši sem ji ještě držel. ,,Bojím se, kdy řeknou mě". Jen sem ji poslouchal. ,,Vždycky jsem si říkala. "Jo to je v pohodě. Teprve berou je. Ještě několik let". No a najednou je to tady. Prostě jsem na řadě" dodá a já kouknu do vzdáleného zrcadla. ,,Myslím, že jsme na řadě spolu" řeknu a ona si povzdechne. ,,Už chci dolů" řekne a začne sebou mlít. ,,Počkej! Počkej!". Překlopila se. Rychle sem ji chytl a naštvaně na ni koukl. ,,Julino!" řeknu naštvaně a postavím ji. Tiše na mě koukala. 

Pohled Julie:

Zase. Zase jsem to přehnala. Otočila jsem se a šla pro knížky. Beze slova jsem odcházela. Rychle šel za mnou. Zhasl a doběhl mě. ,,Hele nic...". Nedořekl to. ,,Dobrý den" řekneme stejně a vychovatelky se na nás usmějou. Jen kývly a šly dál. Trochu jsem zrychlila. ,,Julčo" šeptne Vadim a já vejdu do pokoje. Rychle mě chytl a nohou zavřel dveře. ,,Promiň, že jsem na tebe křičel" řekne mile a usměje se. ,,Nejsem na tebe naštvaný" dodá a já se opřu o zeď. Pohladil mě po vlasech. Hned jsem se zasmála. ,,Jsi hrozná" řekne naštvaně a já kývnu. ,,Plačko!". 

Tak a to je zase všechno. Jsem nemocná. Takže je možnost, že díl bude teďka zase každý den. Možná... :D

Vaše AdellrainbowUnicorn

BTW: Sorra za chyby