Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

Rychlá rota

Pohled Vadima:

Jen sem seděl a koukal na něj. ,,Ne" šeptne a já bouchnu do stolu. ,,Proč?" zeptá se Martin a on na mě koukne. ,,Jo tohle bylo dobrý? Vadime ty vážně zle působíš" řekne Kuba a Láďa kývne. ,,Jo na chvilku jsem se vážně bál" řekne Kuba a stoupne si. ,,Fajn. Alespoň jsme si to natrénovali" řekne Martin a my výjdeme z pokoje. Všude lítaly děcka. ,,O co zase jde?". Sešli jsme schody. ,,Skočím si ještě pro knížku" řeknu a oni kývnou. Rychlím krokem jsem šel do třídy, kdy jsme ji včera nechal. ,,Stačí! Vy nebudete obtěžovat ani vychovatelky, ani mě, ani moje slečny. Jste tu jako vychovatel a to znamená, že jste autorita. Ne jejich bůh". Zhluboka jsem se nadechl. Kousek jsem se vrátil a dělal, že teprve přicházím. Vyšel naštvaný Dolívka. Hned za ním ředitelka. ,,Kam pak Vadime?" zeptá se a já se na ni otočím. ,,Nechal jsem si tam knížku" odpovím a ona kývne. Vešel jsem a posadil se na lavici. Koukl jsem z okna. Akorát pod strom ke klukům přibíhala Julie. Zvedl jsem se a ještě se natáhl pro knížku.

Pohled Julie:

Martin mi něco vykládal. ,,Ráno jsme trénovali, co mu řekneme". Jen sem se začala smát. ,,Vy jste trénovali?" zeptám se tiše a oni na sebe nechápavě kývnou. ,,Tak hele... Kdybychom netrénovali, tak bychom nevěděli, že Vadim je zlej polda a my ti hodní" odpoví Kuba a já na ně kouknu. ,,Nedělejte, že nevíte, že je Vadim zlej" řeknu chraplavě a oni se na sebe podívají. ,,No víme. Jednou mě tak praštil, že jsem málem umřel" odpoví Martin a já se zasměju. ,,Jo on rád ubližuje lidem". Jen sem na ně nechápavě koukala. ,,Mně nikdy neublížil" řeknu s úsměvem a oni na mě kouknou. ,,Počkat... Beru zpět" dodám a oni se uchechtnou. Jakmile jsem ho viděla posunula sem se. Sedl si vedle a koukl na ně. ,,Neuvěříte co jsme slyšel". ,,No my taky něco slyšeli" řekne Láďa a koukne na mě. ,,No tak vy první" šeptne a Martin se k němu nahne. ,,Každýmu z nás si někdy ublížil" šeptne a Vadim se zasměje. ,,Ne Julii... Beru zpět" řekne stejně a oba na sebe koukneme. ,,Teď já... Šel jsem do třídy a ve vnitř byla ředitelka s Dolívkou. Říkala mu, aby neobtěžoval vychovatelky a holky". Jen jsem na něj koukala. ,,Jako sexuálně?" zeptá se Kuba a Láďa na něj koukne. ,,Ne chtěl ať si s ním zahrajou karty". Seděli jsme v tichosti. ,,Myslíš, že kdybych se zeptal nějaké holky, že by nám to řekla?" zeptá se Kuba a všichni kouknou na mě. ,,Hej". Už se mi mluví z těžka. ,,Na Julii by nic nezkusil. Je moje... To za prvé a za druhé by nám to řekla, že jo?" zeptá se Vadim a já pokrčím rameny. ,,Bylo by mi trapně" odpovím a oni na sebe kouknou. ,,Tak kdyby to holka neřekla klukovi se kterým...". Martin se zastavil. ,,Hraje karty tak by asi těžko někomu cizímu" řekne za něj Kuba a já kývnu. Z dálky jsem viděla Dolívku jak k nám jde. Martin mi rychle dal Karlův deník. Schovala jsem ho do batohu. Stoupl si za Láďu. ,,Co máte dnes v plánu mládeži?" zeptá se a já se zvednu. Koukla jsem na Vadima. Jen se usmál. 

Večer:

Pohled Vadima:

Mírně jsem se pousmál. Trochu se ze mě svezla. Políbil jsem ji a nakonec si jen lehl. Oba jsme byli zticha. Koukla na mě. Jen sem kývl. Ozvaly se velký rány. Zvedl jsem se a Julie si normálně sedla. Otevřel jsem dveře. Jen si mě prohlídl. ,,Obleč se" řekne a vejde. ,,Děláte jako kdyby jste takhle nechodil spát" řeknu a on jen mávne na Julii. ,,Jo, ale nechodím takhle otevřít" řekne a já si oblíknu mikinu. ,,Protože k vám nikdo nechodí" odpovím a on se pousměje. ,,Kdo by chodil, když mám ženu". Jen sem se uchechtl. ,,Vy máte ženu?" zeptám se pobaveně a on se zastaví u dveří. Jen se na mě zamračil. Chtěl jsem jít za Julií. ,,Zůstaň. Já ji odvedu. My to zvládneme" dodá a zabouchne dveře. 

Pohled Julie:

Šla jsem rychle ke schodům. Jen za mnou koukal. Většinou proti jejich plánům nemám problém, ale chodit tu polonahá, aby to působilo "důvěryhodně" je vážně nepříjemný. Vyběhla jsem schody a místo do pokoje běžela na druhou stranu. Sešla jsem schody z druhé strany a nakoukla do chodby. ,,Tak konec mládeži. Všichni do svých pokojů" dodá a já jen protočím očima. Holky se rozeběhly na všechny strany. Z ničeho nic šel Dolívka ke mně. Vážně jsem se vyděsila. Rychle jsem se sebrala a vyběhla schody. Slyšela jsem jeho kroky. 

Pohled Vadima:

,,Kde je Julie? Měla nejednoduší úkol" řekne Martin a já pokrčím rameny. Z ničeho nic sem vběhla. ,,Běžte!" jekne a my na ni nechápavě koukáme. ,,Dolívka jde sem" řekne rychle a proběhne kolem nás. Nikdo jsme na nic nečekal a běželi za ní. Zahnuli jsme za ní. Vběhla do nějakých dveří. Vběhli jsme za ní. Zastavili jsme se. Ředitelka spala u krbu s knížkou. Všichni jsme se sehli a po čtyřech se snažili dostat ke dveřím z druhé strany. Julie pootevřela dveře a ztratila se. Rychle jsme vylezli z toho pokoje. Udýchaní jsme seděli na chodbě. ,,Můžeš přestat na mě zírat?" zeptá se Julie a já odtrhnu oči. ,,Ne ty. Martin" dodá a já ho mírně praštím. ,,To si se nestihla převlíct?" zeptá se nechápavě a ona pokýve. ,,Ne, protože váš skvělej plán nefungoval" odpoví a já si stoupnu. ,,Kašlete na to. Jdeme pro Dominika" dodám a všichni se zvednou. Julie stála na místě. ,,No běžte já jdu poslední". Mávl jsem na ně. Šli ke schodům. ,,Takže já koukat můžu?" zeptám se tiše a ona mě mírně praští. Jen sem se zasmál. 

Stáli jsme v polokruhu a koukali na něj. ,,Vážně to bylo nutný?" zeptá se Julie a koukne na nás. Nikdo nic neřekl. Šla k němu. Rozvázala mi šátek přes oči. ,,Julie tobě to tak jde. Co asi děláte s Vadimem?" zeptá se Martin a já do něj praštím. Zase se jen zasmál. Dominik se na nás podíval. ,,Jste kreténi?" zeptá se a Julie jde k nám. ,,Promiň".

Pohled Julie:

,,Můžete mi rozvázat ty ruce?" zeptá se a já jdu k němu. ,,Počkej..." řekne Kuba a koukne na něj. ,,Neodváže tě dokuď nám neřekneš pár věcí" dodá a já jdu zase k nim. ,,A co chcete vědět? Vždyť jsem tu stejně jako vy... Aha" řekne a zasměje. ,,Jestli chcete vědět o tom co je venku nemuseli jste mě unášet z pokoje by debilové". Jen sem se zasmála. Všichni na mě koukli. ,,Pardon, ale mohla jsem to zařídit i bez vašeho plánu" řeknu a oni se na mě zamračí. ,,Pardon" šeptnu a jdu k oknu.

Pohled Vadima:

,,Dobře a to je asi všechno" odpoví a koukne na nás. ,,Nezapomněl jsi na...". Hned Julii umlčel. Naštvaně jsem na něj koukl. ,,Nezabíjej mě hned" řekne a narovná se. ,,Chci jít s váma. Už tu být nechci. Nikomu nic neřeknu, budu spolupracovat a z vás všech to znám venku nejlíp" dodá a my se na sebe podíváme. ,,Dej nám chvilku" řekne Martin a jde k nám. ,,Ty vole a co když nás podkopne?" zeptá se Láďa a já pokývu. ,,Vždyť je to náš kámoš a normálně se s ním bavíme" odpovím a on kývne. ,,Julie co si o tom myslíš?" zeptá se Kuba a ona pokýve. ,,Už ji to bolí..." šeptnu a ona kývne. ,,A tak alespoň kývni" řekne Martin a ona pokrčí rameny. Nakonec kývla na souhlas. Zase jsme si posedali. ,,Nechápu co řešíte vždyť normálně se vydáme" řekne pobaveně a já pokrčím rameny. ,,To je pravda. Myslím, že neuškodí, když půjdeš s námi, ale nikomu to neříkej, protože kdykoli se to někdo doví, může být konec všeho" řekne Kuba a já jen zase přitakám. 

Otočil jsem se na Julii. Jen seděla a hrála si se zipem od mikiny. ,,Vážně si myslíte, že nám to výjde?" zeptá se Dominik a já pokrčím rameny. ,,Bude muset" odpovím a zase se a ni otočím. ,,Tak my půjdeme" šeptne Láďa a já jen kývnu. Pustil jsem je ven a zamkl dveře. Vrátil jsme se k ní. Sedl jsem si a pěst si dal ke rtům. Z ničeho nic mě objala. Hlavu si položila na moje rameno. Mírně jsem se pousmál. ,,Bojíš se?" zeptá se a já se na ni otočím. Jen sem pokýval hlavou. 

Pohled Julie:

Usmála jsem se na něj. ,,Neřekl jsem jim to, ale jestli nám to nevýjde...". Jen sem kývla. ,,Budeme první na seznamu" odpovím za něj a on kývne. Objal mě. Kéž by. Pokuď nám to nevýjde... Udělají vše pro to, aby nás rozdělili. Bojím se, že Vadim půjde první.

Dobře včera vyšla část a já psala, že doklepu týden... Týden má sedm dní a je v něm i neděle. Takže opožděně vydávám díl a teďka zase týden pauza. Možná to ani nevydržím... :D

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby