Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

Trošku flame

Pohled Julie:

,,Au!" křiknu a ona se na mě naštvaně podívá. ,,Vždyť ti nic nedělám" řekne naštvaně a já jen pokrčím rameny. ,,Stačí na to jen myslet" odpovím a vstanu. Jen se nad tím uchechtla. Začala jsem se oblíkat. ,,Julčo. Ještě pro tebe mám prášky" dodá vesele a stoupne si přede mě. ,,Jo?" zeptám se a ona kývne. ,,Nějaký nový" odpoví a vrazí mi je do ruky. ,,Po snídani". Jen sem kývla a vyšla ven. Poskočila jsem si a prášky si strčila do kapsy. 

Pohled Vadima:

,,Vážně ti říkám, že tohle mi řekla" řekne Dominik a já kývnu. Jako jsem rád, že mě nemlátí nebo tak, ale zase, aby donášel na ostatní a drbal? Jsem snad nějaká holka? ,,To by Julie nikdy neřekla" odpovím nezáživně a koukám za něj. ,,Přísahám" řekne rychle a kousne si do jídla. K němu si sedl Martin a koukl na mě. ,,Kde jsou všichni?" zeptá se a já pokrčí rameny. ,,Asi jsme vstali brzo" odpovím a napiju se. Po chvilce se to tu začalo plnit. Kývl jsem na Martina a otevřel si knížku. Oba si povídali. Nechtěl jsem je poslouchat, ale prostě se je nedalo přeslechnout. ,,Máme tady novou vychovatelku. Je moc hezký. Možná o něco starší, ale to není překážka" řekne Martin a já se pousměju. Někdy si říkám, jak je to hroznej vůl. 

Mezitím:

Pohled Julie:

Rychle jsem vběhla. Chtěla jsem to ještě stihnout než si mě kdokoli všimne. Zatím mi to šlo. protáhla jsem se mezi nějakýma holkama. Do jedné jsem omylem drkla a ona polila tu druhou. ,,Krávo!" zařve a dá jí facku. ,,Co děláš?" zeptá se naštvaně a facku jí oplatí. Kousek jsem odběhla a otočila se na ně. Obě už ležely na zemi a rvaly se. K nim se přidaly i jejich nejlepší kámošky, a nejlepší kámošky těch nejlepších kámošek. Byl to takovej kolotoč, že jsem radši odstoupila ještě o kousek dál. ,,Kdo to začal!" křikne vychovatelka, když jsou všechny od sebe. Radši jsem šla za klukama co na to jen zírali. Sedla jsem si vedle Vadima a naklonila se k němu. Dál si četl. ,,Ahoj" šeptnu a on se na mě s úsměvem koukne. Taky jsem se usmála. Odložil knížku a já se natáhla pro čaj. ,,Ty kráso. Celkem vyhrocený" řekne Martin a já se na něj podívám. Jen sem se uchechtla a koukla na Dominika. Mávl na mě a já kývla. ,,Můžeš normálně říct ahoj. Nebo čau, jak je? Třeba ještě nazdar vole, ale to bych se asi urazila" dodám a on se uchechtne. ,,Ahoj". Kývla jsem a koukla na Vadima. Pozoroval všechny kolem. Drkla jsem do něj a jen se zasmála jeho výrazu. 

Seděli jsme ve třídě. Všichni vypadli hrozně znuděně. Upřímně jsem se taky nudila. Snažila jsem se udržet tužku na nose. Moc mi to nešlo. ,,Dobře. Jak vidím tady podle Julie, asi se nudíte" řekne vychovatelka a mně z toho až spadne tužka. Koukla jsem na ni. Sbalila si věci. ,,Nevím co s vámi dělat. Je vás tu... šest. Nemá to cenu. Běžte" dodá a sama se zvedne.

Pohled Vadima:

Všichni jsme zase seděli pod tím stromem. S Julií jsme si četli. Seděla o mě opřená. ,,To je vedro!". Trochu jsme se ho lekl. ,,Neřvi" šeptne Dominik a dál se válí na zemi. Martin si taky lehl a oba byli zticha. Kuba a Láďa dál koukali po holkách. ,,Sakra" šeptne Sofie a začne hledat v slovníku. ,,Co je?" zeptám se a ona se na mě otočí. ,,Nedokážu si přeložit tuhle větu" odpoví a sedne si blíž ke mně. ,,Proč čteš anglickou knížku?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,S českým překladem nebyla" odpoví a pokýve hlavou. ,,Jakou?" zeptám se znovu a ona začne listovat. ,,No jasně... Ehm. A potom zjístil, že holka vedle něj je úplně praštěná" řeknu a pokrčím rameny. Vrátil jsem se ke knížce. Po chvíli jsem vykoukl z poza stránek. Pořád na mě uraženě koukala. Začal jsem se smát. Jen se usmála a dál se tvářila naštvaně. ,,Ale notak. Fajn. Pfff. Aaaa. Prostě, že ho podezíral už dlouho" odpovím a ona se na mě nechápavě koukne. ,,Kdo?" zeptá se a knížku si zase vezme. ,,Jasně! To asi říká ten detektiv" dodá a já se na ni kouknu. ,,Sakra přestaňte! Čtěte si potichu!" křikne Martin a Julie si zase sedne. 

Pohled Julie:

Zase jsem si sedla a opřela se o ten strom. Bylo to moct tvrdý. Natáhla jsem se pro něčí mikinu a strčila si ji za záda. ,,To je chytrý" šeptne Vadim a sedne si ke mně. Po chvilce jsem slyšela křik. Kluci se začali rozhlížet. Všichni rychli vstali. Jelikož jsem byla opřená o Vadima spadla jsem. ,,Vadime!" křiknu a on se pro mě vrátí. Pomohl mi zvednout a oba jsme běželi dál od domu. Holky tam zase byly v sobě. Hned sem se začala usmívat. ,,Proč se tak směješ?" zeptá se Martina já pokrčím rameny. ,,Odplata!". ,,No možná... Jsem to omylem začala já" odpovím a on se na mě usměje. ,,Páni...". ,,Zdechni krávo!" zařve a já se na ni podívám. Martin se utišil. Kolem se začali sbíhat snad všichni co tu žijou. Kolem mě proběhla nějaká holka. ,,Hele zastavíme to" řeknu a jdu k nim. Z dálky jsem slyšela vychovatelky. ,,Stačí! Nech ji!" křiknu a jednu strčím dál. Utřela si slzy a šla kousek dál. Kluci je pomalu začali dovádět. ,,Hele klid jo?" zeptám se prostě a obě se na mě podívají. Skočily po mně. Lekla jsem se. Netrvalo dlouho a obě je držel Martin. Vadim mě zvedl. 

Pohled Vadima:

Držel jsem ji kolem ramen a koukal na všechny kolem. ,,To vám přeskočilo! O co vám jde! Jste dívky! Ne nějaký motorkářky!" zařve až mě zabolely uši. Julie kousek postoupila ke mně. ,,Kdo to začal!". Tohle snad ani nemohla být otázka. Obě holky zvedly ruce. Julie už taky zvedala ruku. Rychle jsem ji chytl. Nenápadně jsem ji přitáhl k sobě. Dál jsem zdrceně koukal na ni. Zvedla ke mně hlavu. Mírně se pousmála. Mrkl jsem na ni a pak zase na ředitelku. Kde se ta tady vzala? 

Tak a to je zase vše! Bang! Trochu už mi dochází nápady. 

Máte vy nějaký nápad? Prosím nebojte se a hoďte mi ho dolů... Všichni povinně! :D
Určitě musíte mít přání/nápad/připomínku. Tak se nebojte. Moc mi pomůžete...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby