Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

,,Není tu!"

Pohled Julie:

Stála jsem o kousek dál a sledovala je. Povídaly si mezi sebou. Já mezi ně nikdy patřit nebudu. Jediný štěstí co mě v životě potkalo. ,,Teď ty Julie" řekne celkem nahlas a všechny se na mě otočí. Šla jsem k ní a ona si akorát vzala jehlu. Nechtěla jsem před nimi dělat scénu. Zaťala jsem zuby a nechala ji ať si tu blbou krev vezme. Jen se usmála a ruku mi zalepila. Slezla jsem ze lehátka a šla zpět ke dveřím. Jakmile jsme byly všechny hotové mávla ke dveřím. I když u nich byla nejblíž vyšla jsem jako poslední. Hned na chodbě nás zastavila ředitelka. ,,Skvěle. Běžte se všechny převléct. Setkáme  se za deset minut u hlavních dveří" řekne a já nad tím protočím očima. Jasně. Roční fotka. Už od doby co jsem tu. Možná i dýl. Před tím než skončí léto se udělá fotka celého obyvatelstva tu. Vždycky mě posadil úplně dopředu, takže přání schovat se za někoho vysokýho mě vždycky minulo. Ředitelka vyžaduje, abychom si vzali uniformu, kterou má každý z nás. Povinně ji musíme nosit jenom na fotky a když přijede divná parta lidí. Ti už tu vlastně dlouho nebyli. Ze skříně jsem vytáhla sukni a natáhla ji na sebe. Připadám si jako skautka. Otevřela jsem dveře a kolem zrovna probíhaly nějaký děcka. S odporem jsem vyšla a dveře nechala bouchnout.

Pohled Vadima:

Seděli jsme s klukama na schodech a čekali až dojde někdo kdo umí vázat kravaty. ,,Nemůžu si ji ovázat kolem hlavy?" zeptá se Martin a já se nad tou myšlenkou musel zasmát. Došly k nám ty tři. ,,Kluci stoupnete si k nám, když už tu dlouho nebudeme?" zeptá se Karolína a Martin hned stoupne. ,,Jestli umíte vázat kravaty klidně" odpoví a kluci se zvednou. Naštvaně jsem zvedl ruce. ,,Promiň" šeptne Láďa a kousek s nimi odejdou. Odfrkl jsem si a koukal na děcka. Po chvíli se u mě někdo zastavil. ,,Ahoj" řekne a sedne si vedle mě. ,,Čau" odpovím nezáživně a dál koukám do protější zdi. ,,Proč nemáš kravatu?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Neumím ji uvázat" odpovím a ona se usměje. ,,Já ji umím uvázat" řekne hrdě a já jen pokrčím rameny. ,,Tak chceš ji...". Viděl jsem Julii. Rychle jsem si stoupl. Usmála se a šla ke mně. ,,Ahoj" řekne vesele a koukne na Lynn. Ta se zvedla a nechápavě na mě koukla. Odešla za holkama. ,,Co jste řešili?" zeptá se pobaveně Julie a já mávnu rukou. ,,Jenom... Ani nevím" odpovím a ona se zasměje. Beze slova se mi natáhla po krku. Začala uvazovat kravatu. 

Pohled Julie:

,,Kde jsou kluci?" zeptám se a on nenápadně ukáže na hlouček lidí. Se smíchem jsem koukala na Martin co byl zavalený holkama. Lynn na nás koukala. Jakmile si mě všimla otočila se na Láďu. Jen sem nad tím protočila očima. Koukla jsem na kravatu. Narovnala jsem mu ji a ohrnula límeček u košile. ,,Děkuju" šeptne a usměje. ,,Tak děcka! Pojďte!" křikne a já  kousek odstoupím. ,,Nikam. Budeš pěkně se mnou" dodá a táhne mě s ním úplně nahoru. Děcka si posedaly na lavečky a ostatní se za ně začali stavět na schody. Vadim mě vtáhl k sobě. ,,Julčo! Ani jsem si tě nevšiml!" křikne Láďa a stoupne si za mě. ,,Já tu být nechci" odpovím a on se zasměje. ,,Ale chce" řekne rychle Vadim a usměje se na mě. ,,Dobře. Už klid!" křikne ředitelka a chlap co vypadal jako po mrtvici si stoupl k foťáku. ,,Pojď sem" šeptne Martin a na někoho ukazuje. nějaká holka se zvedla a vytratila se ze předu. Vadim mě chytl a přetáhl před sebe. ,,Fotím!" křikne ten chlap a já vidím jak několik lidí dělá uši těm před nimi. Musela jsem se zasmát. 

Pohled Vadima:

,,Přestaň" šeptne Juliie a ruku mi chytne. ,,Každej chce mít rohy" odpovím a ona se na mě otočí. Jenom se zasmála. ,,Martine!" syknu naštvaně a on si normálně stoupne. Koukl jsem na ni. ,,Fotím!" křikne znovu a já rejpnu do Julie. S úsměvem se na mě podívala. ,,Sakra děcka. Buďte v klidu!" křikne s mírným úšklebkem a já na ni vypláznu jazyk. 

Pohled Julie:

Taky jsem na něj vyplázla jazyk. ,,Fotím!". Oba jsme se začali smát. Povzdechl si a zase si stoupl k foťáku. ,,Všichni zařvěte fotím!" křikne Martin a já se jen začnu smát. Skoro jsem z toho křiku ohluchla. Vadim mě dál objímal. Musela jsem se usmát. ,,Tak stačí! Převlíct a všichni běžte na večeři!" křikne ředitelka a já se na něj otočím. Došli jsme těch pár schodů. Vadim vedle mě skákal a něco mi říkal. ,,Hele nemám hlad. Tak asi běžte beze mě" řeknu a oni jen kývnou. 

Pohled Vadima:

Jen co jsme vešli už tu skoro nikdo nebyl. Samozřejmě, že skupinka mně už dobře známých seděla na našem místě. Povzdechl jsem si a zastavil se. ,,Ty vole" šeptnu a oni se na mě otočí. ,,Co je?" zeptá se Kuba a jdou blíž. ,,Sedí na našem místě" odpovím a on se zasměje. ,,No a?" zeptá se a já se na něj nechápavě podívám. ,,Jednou si seřval osmiletou holku, že tam seděla". ,,Teď mi to je jedno. Navíc tam sedí holky. Holky. Chápeš?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Ne. Copak vyměníš svoje kámoše za holku?" zeptám se a ona si založí ruce. ,,Ty jsi to udělal" odpoví a já pokývu hlavou. ,,Mezi mnou a Julií...". Hned mě přerušil. ,,Ne! Julie je v pohodě, ale Barbara nebyla. Choval ses jako kokot a nikdo jsme ti nic neřekli. Byli jsme rádi, že jsi šťastný. Jenže teď když tě nikdo neoslepuje všímáš si jaký to tady je" dodá a já pokývu hlavou. ,,To není pravda" oponuju a ti dva jen koukají. ,,Kluci?". Jakmile jsem viděl jejich pohledy došlo mi o co tu vlastně jde. ,,Jak myslíte. Až si uvědomíte, že holky... Odejdou. Pak se můžete vrátit" řeknu naštvaně a otočím se od nich.

Pohled Julie:

,,Běž pryč!" křiknu a on zase začne klepat. ,,Julie otevři!" křikne a já se zvednu. Stáhla jsem si tílko a šla ke dveřím. Odemkla jsem a koukla na něj. Jen se usmál. ,,Nečum a dělej" řeknu a on kývne. ,,Neviděla jsi Vadima?" zeptá se a já pokývu. ,,Ne" odpovím nechápavě a on si povzdechne. ,,Fajn. Jinak hot" dodá a já ho praštím. ,,Martine!" řeknu naštvaně a on zvedne ruce. Zase jsem zavřela a zamkla. Šla jsem si zpět lehnout. Vadim mě objal a usmál se. ,,Díky" šeptne a já mávnu rukou. ,,Jsou to tupci" odpovím a on se natáhne pro deku. Zakryl se a koukal do stropu. Po chvilce se na mě zase otočil. Usmál se a dal mi pusu. Musela jsem se nad tím pousmát. Z nějakýho důvodu se mi to líbí. Naklonila jsem se k němu. Zasmál se a zase mě políbil. Někdo narazil do dveří. Oba jsme se lekli. ,,Julie! Je tam Vadim!". Jen sem protočila očima. ,,Není!" zařvu a zase se ozve klepání. ,,Nech to být" šeptne Vadim a přitáhne mě k němu. Uchechtla jsem se a lehla si na břicho. Usmál se a vlasy mi přemístil na záda. Rychle se pro mě natáhl. Sklouzla jsem z něj na druhou stranu. Otočil se a jezdil mi po stehně. Sakra. Tohle jsem pěkně pokazila. Objal mě a dál hladil po stehnu. Sepjala jsem rty. Jen se usmál. ,,Co chceš říct?" zeptá se pobaveně a já se na něj trapně kouknu. 

Pohled Vadima:

,,Je tu fakt horko" řekne a já kývnu. Zvedl jsem se a šel pootevřít okno. Koukala na mě. ,,Co je?" zeptám se znovu a ona se na mě usměje. Stála na posteli. ,,Tak řekneš mi to?" zeptám se znovu s úsměvem a ona se na mě podívá. ,,Nic. Jinak hot" odpoví a jde ke mně. Začal jsem se smát. Hned mě napodobila. Jen sem se pro ni natáhl. Smát se přestala. ,,Co se stalo?" zeptám se po chvilce, když na mě smutně kouká. ,,Ani jsme si nepromluvili o tom, co se právě děje" řekne tiše a já kývnu. ,,Protože nechci, aby jsi byla smutná" odpovím a ona na mě koukne. ,,To si piš, že budu smutná. Budeš mi chybět" dodá a já si povzdechnu. No teď jsem smutný i já. ,,Ty mně ne" odpovím a ona se na mě ublíženě podívá. Nic neřekla. Jen jí skápla slza. ,,A ty se ani nezeptáš proč?" zeptám se a jen ji pohladím po tváři. ,,Proč?" zeptá se ubrečeně a já se usměju. ,,Protože nikam nepojedeš. A jestli jo... Tak se mnou" dodám a ona se usměje. Jen sem ji objal. Můj mozek po mně úplně řval. "Snad si nemyslíš, že jí takhle blbě lhát, něčemu pomůže?". No asi nepomůže, ale alespoň dokážu uklidnit sám sebe, že mě ještě neopouští.

Tak a to je pro dnešek vše. Čekají nás ještě dvě, tři kapitoly a bude rozuzlení. Ale nebojte... Pořád to nebude konec!

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby