Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

Lžeš!

Pohled Julie:

Seděla jsem na lehátku a houpala nohama. ,,Nechápu jak je je možný, že tvá krev neobsahuje... zdravé látky" řekne rychle a natáhne se pro jehlu. Někdo zaklepal. Trhla jsem hlavou a koukla na něj. ,,Dobrý... den" řekne tiše a vejde. ,,No skvěle. Pojď. Alespoň to nebudu muset říkat dvakrát" řekne a mávne na něj. Sedl si naproti mně. Jen na mě tiše koukal. ,,Oboum vám teď píchnu větší dávku vitamínů. Jediným vám dvoum nestačí léky. Budete chodit sem pro další prášky, no a potom půjdete ještě pro ty na snídani" řekne a já na ni jen koukám. No skvělý. ,,Ale já nechci brát další prášky" ozve se a já na něj kouknu. ,,Děláme to pro vás. Nic to není. Jen další dvě tabletky" odpoví a jde si pro další jehlu. Oba jsme byli zticha. ,,Ahoj" šeptne a já kývnu. ,,Ahoj" odpovím a kouknu na něj. 

Pohled Vadima:

,,Julie to co se stalo...". Vešla sestra. Jen pokývala hlavou. ,,Tak kdo první?". 

Flashback:

Naštvaně jsem vešel k ní do pokoje. ,,Bar?" zeptám se a ona se na mě usměje. ,,Ahoj!" jekne nadšeně a jde ke mě. Uhnul jsem puse, kterou se mi snažila dát. ,,Něco se stalo?" zeptá se starostlivě a já kývnu. ,,Jo. Stalo. Ty jsi... Co jsi udělala Julii?" zeptám se a ona protočí očima. ,,Ona ti to vyžvanila? Bože" šeptne a pousměje se. ,,Nic jsem jí neudělala. Jen jsme si popovídali" odpoví a otevře skříň. ,,Vždyť jsi ji zmlátila" řeknu a založím si ruce. ,,Prosim tě. Vždyť ona Martina...". ,,Sakra co je s tebou?" zeptám se uraženě a ona se na mě otočí. ,,Váďo. Miluju tě. Ale ona je... Nebezpečná. Chce nás rozdělit. Jen jsem ji maličko postrašila" řekne a dá mi pusu. Koukl jsem na ni. Jen se usmála a dál šla skládat oblečení do kufru. 

Endflashback:

Otíral jsem si rameno a pozoroval Julii. ,,Tak a tady je vaše první dávka" řekne a koukne na nás. Každý jsme si vzali z jedné ruky prášky a koukli na ni. ,,No na co čekáte?" zeptá se a podá nám vodu. Julie si je dala do pusy a napila se. Chvíli jsem přemýšlel. ,,Dám si je až po snídani".

Pohled Julie:

Rychle jsem vyšla a běžela chodbou. Tak tyhle chutnají hrozně. Vyplivla jsem je z okna a otočila se do chodby. Stál tam Vadim a rychle šel ke mně. Koukla jsem do země. Ty svoje taky vyhodil z okna a koukl na mě. ,,Už je dýl ty prášky neberu" řekne tiše a já pokývu. Otočil se a z tašky vytáhl Karlův deník. ,,Nějak nebyla příležitost". Usmál se a já jen kývla. Schovala jsem ho do tašky. ,,Chtěl jsem se ti omluvit za Barbaru a za to jak jsem na tebe byl hnusnej". Oba jsme šli chodbou. ,,Ty jsi byl hnusnej? Ani jsem si nevšimla" odpovím a on se zasměje. Bylo ticho. ,,Půjdeš se rozloučit se Simonou?" zeptá se a já se na něj podívám. ,,Asi jo. Byla jediná kdo mě tu měl rád". Moje věta dlouho vysela ve vzduchu. ,,Ty půjdeš za...". ,,Jo" hlesne a oba vejdeme do jídelny. Jakmile mě Simona viděla začala jako vždy mávat. Bar se na nás otočila. ,,Mluvil sem s ní a...". ,,Nechci to slyšet" řeknu a on se na mě podívá. Šli jsme si pro prášky. Jakmile mi je podali otočila jsem se na podpatku a jako vždy si je dala do pusy. Napila sem se čaje a rovnou ho položila na stůl vedle mě. Jak jsem šla kolem Simony všichni na mě koukali. Barbara si přitáhla Vadima. Jenom jsem rychle šla ke dveřím. Otevřela jsem je a hned šla na záchod. 

Seděla jsem ve třídě a čekala až někdo příjde. Pořád jsem tu byla sama. Po chvilce přišli nějaký dva kluci. Jenom na mě koukali. ,,Jo! Bacha! Koušu" řeknu k nim a oba si trapně sednou. Poslední rok se mi zdá, že jsou všichni hrozně hloupý. Akorát vešel Martin. S respektem na mě koukl. Stoupla sem si před něj. ,,Chtěla bych se ti omluvit" řeknu a on kývne. ,,Ne. Já bych se měl omluvit. Chovám se špatně" dodá a zasměje se. Se zlomeným nosem nevypadal vůbec tak zle jako před tím. Dovnitř vešel Vadim. V puse si přehodil žvýkačku a šel si sednout. Když je půlka třídy pryč každý si mohl sednout kam chce. Hned jsem zaplula úplně dozadu do rohu. Moje vysněné místo. Vidím na všechny a nikdo nesedí za mnou. Martin šel za Vadimem a hned se začali bavit. Nikdo víc nepřišel. Jenom pět? Do třídy vešla ta nová vychovatelka. Položila si věci na stůl a koukla na nás. ,,No... Nějak nám to prořídlo" řekne lehce s vtipem, ale nikdo se nezasmál. Natáhla se pro jména. ,,Dobře kdo z vás je Kuba?" zeptá se a jeden z nich zvedne ruku. ,,Jasně a ty budeš Julie co?" zeptá se a koukne na mě. Jen sem kývla a dál si četla. ,,Jediná holka. S kým se budeš bavit?" zeptá se a já položím knížku. ,,Jako vždy. Se svým stínem" odpovím a kluci se uchechtnou. ,,Páni. Máš moc hezký hlas" řekne a jde ke mně. Nejistě jsem na ni koukla. ,,Tebe si posadím sem" řekne a ukáže na místo vedle toho Kuby. Zvedla sem se a hodila knížku na stůl. Kuba se lekl. 

Pohled Vadima:

,,No a zbyl Vadim. Zvláštní jméno" dodá a koukne na mě. ,,No a tebe si posadím sem" řekne ke mě a já se zvednu. Položil jsem si věci na stůl a koukl k Julii do knížky. ,,No a řeknete mi o sobě něco?" zeptá se a já na ni kouknu. ,,A co chcete vědět?" zeptá se Martin mile a já se na něj otočím. ,,Jsme tu zavření. Nemáme co říct" řekne Julie a já kývnu. ,,No tak. Není to tu tak hrozný" odpoví a koukne na mě. ,,Jo. Vy tu nejsem celý život" řeknu a ona na mě nechápavě koukne. Jakoby to ani nevěděla. ,,Celý život?" zeptá se a já kývnu. ,,Někdo tu je kratší dobu" odpoví Kuba a já kývnu. ,,Kdo třeba?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Já" hlesne Julie a koukne na ni.

Pohled Julie:

Ta ženská je hrozná. Celou dobu si s nimi povídala. ,,Julie a kdy si se sem dostala ty?" zeptá se a já na ni kouknu. ,,V pěti letech" odpovím a ona kývne. ,,Sama?". ,,Měla jsem bráchu" řeknu a ona kývne. ,,A kde je teď?" zeptá se a já zavřu knížku. ,,Děláte si srandu? Jak to má vědět? Odvezli ho a už se nevrátil. Ohledně jako další. A stejně jako lidi co odjíždí dneska" dodám a Vadim koukne do sešitu. Sbalila jsem si věci a vstala. Jenom tiše na mě koukala. ,,Julčo neblbni" řekne Martin a já výjdu ze dveří. Začínala mě bolet hlava. Akorát vyběhly děcka. S batohem vyšla ven a viděla jak už nakládají tašky. Doběhli mě kluci. Všichni jsme koukali na hlouček lidí co stáli u auta. Shodila jsem tašku a šla k nim. Simona se na mě otočila. ,,Julčo!" křikne z vesela a běží ke mně. Objala mě a pořádně stiskla. 

Pohled Vadima:

Bar začaly padat slzy. ,,Asi je to dobře" řekne a usměje se. ,,Vrátím se pro tebe" dodá a obejme mě. ,,Nemusíš" odpovím a ona si do mě utře slzy. Koukl jsem na ostatní. Už nasedali. ,,Simčo. Počkej. Dopadne to špatně. Něco s tebou udělají. Nejezdi". Jen sem poslouchal.

Pohled Simony:

,,Co?" zeptám se a kouknu na ni. ,,Karel si psal deník. Slyšel jak jsi ředitelka s někým povídá. Něco se všemi dělají. Něco špatnýho" dodá a já se zasměju. ,,Jsi akorát rozrušená" řeknu a ona pokýve. ,,Nejsem! Musíš mi věřit". Jen sem se zasmála. ,,Přestaň si vymýšlet. Julčo. Za chvilku pojedeš určitě taky a potkáme se" řeknu a na mě se slzami v očích koukne. 

Pohled Julie:

,,Ukážu ti to" řeknu a táhnu ji sebou. ,,Nikam nejdu!" řekne naštvaně a já pokývu. ,,Mám ten deník. Dám ti ho přečíst" řeknu a jdu k ní. ,,Julie! Přestaň! Kdyby jsi ho měla proč by si mi o tom neřekla?" zeptá se a já pokývu. ,,Karel říkal...". ,,Karel tu není! Nebude! Chápeš? Nechal tě tady!" křikne na mě a já na ni kouknu. Couvla sem od ní. Naštvaně na mě zírala. Ostatní taky. ,,Nasedat!". ,,Proč mi nevěříš?" zeptám se tiše a ona si naproti mně stoupne. ,,Protože ulhancům nevěřím" odpoví a otočí se ke mně zády. Slzy mi tekly po tváři. Martin mě chytl za ramena. ,,To bude dobrý" šeptne a já se na něj naštvaně otočím. Všichni už seděli na místech. Udělala jsem pár kroků zpět. 

Seděla jsem v knihovně a brečela si do ruk. Nikdo jsem nepříjde. Nikdo nechodí do knihovny. Rodiče. Karel. A teď i Simona. Zásadně brečím potichu. Obrovská rána mě donutila se zvednout. Vykoukla jsem z poza velké knihovnice. Vadim seděl na zemi a za ním rozpadlá židle. 

Pohled Vadima:

Cítil jsem stejnou bolest jako když mě opustila sestra. Měl sem chuť se vypnout a nemyslet na to. Jen sem brečel na triko. Zase sem si připadal jako malej. Slyšel jsem kroky. Koukl jsem před sebe. Z tmy se vynořila ubrečená Julie. My na sebe máme vážně štěstí. Koukl jsem na ni. S dlouhým svetrem si stahovala rukávy a utírala si slzy. 

Pohled Julie:

Oba jsme se zase rozbrečeli. Zdá se mi jakoby mi zase vzali Karla. Zvedl se a šel ke mně. Popošla jsem k němu a objala ho. Začal mě hladit po vlasech. Hrozně pevně mě stiskl. Už dlouho mě neobjal někdo jiný než Simona. Simona? Zase jsem začala brečet. ,,Počkej" šeptne a já se na něj podívám. ,,Vzal jsem kapesníky" řekne a jeden mi podá. Oba jsme se na sebe se smutným úsměvem podívali. Ještě mě objal. Zhluboka jsem si povzdechla. Že to špatný vždycky potká jednoho z nás.

Tak a to je zase vše! Ratatata. Ok. Teď když si to představíte tak je to divný co? Jo.

Jinak děkuji moc za vaši podporu. Hned se mi líp žije. :D

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby