Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

Žárlivost

Pohled Julie:

Uběhly asi dva týdny a nic se nedělo. Třeba jsem to jen špatně přečetla. ,,Stíníš" řeknu a Martin si sedne. ,,No a potom šla ke mně a...". Všichni čtyři na mě koukli. ,,Jasně" šeptnu a zacpu si uši. Martin něco řekl a všichni se začali smát. Otočila jsem si stránku. Zase jsem si zacpala uši a zvedla hlavu. Koukala jsem na Vadima. S úsměvem ho pozoroval. Za ním jsem si všimla jak si někdo kope s míčem. Pořád jsem na něj koukala. Jen co jsem zvedla pohled nad jeho hlavu, viděla jsem jak sem něco letí. Křikla jsem a skrčila se ke Kubovi. Na místo kde jsem seděla rychle proletěl míč. Radši jsem si stoupla. Všichni čtyři se začali výhružně ohlížet. Někdo si za mě stoupl. Zase svůj pohled přesměrovali na mě. 

Pohled Vadima:

Zvedli jsme se a kouli na ně. Pohladil Julii po vlasech a usmál se na mě. Jen sem se zamračil. ,,Tak co vy hromádky tuku. Zahrajete si s námi?" zeptá se a stejným úsměvem koukne na Julii. Jen se na něj pobaveně podívala. ,,Proč by jsme měli?" zeptá se Láďa a koukne na ně. Jen sem si je prohlídl. Nechápu o co jim jde. Nikdy jsme s nimi neměli problém. ,,Proč ne? Bojíte se? No jo. Taky my vás necháme holky" dodá a Martin se zasměje. ,,Jediná holka jsi tu ty... a Julie" dodá drsně a Julie jen kývne. ,,Julča? Vždyť je větší chlap jak vy" odpoví a já jen vidím Juliin pobavený pohled. Dal jí ruku kolem ramen. Okamžitě se začala smát. Zamračil se na ni. ,,Sorry" řekne a jeho ruku sundá. Šla k nám. Stoupla si vedle mě. Jen sem se na něj výherně usmál. ,,Tak hoši se zřejmě bojí". ,,Běžte. Bude sranda" řekne Julie a koukne na nás. Ještě se vrátili. ,,Fajn" řeknu a Láďa vyhodí rukama. 

Kolem nás seděli snad všichni. Vážně se chci ztrapnit před tolika lidmi? Kluci se bavili s holkama. Šel jsem za Julií. Stála opřená u stromu. ,,Tak co hvězdo?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Co by? Měla by jsi hrát taky. Uvrtala jsi nás do toho" dodám pobaveně a ona jde blíž ke mně. ,,Ty se bojíš, že to projedeš?" zeptá se pobaveně a já mávnu rukou. ,,Ne" odpovím prostě a ona se zasměje. ,,Fajn. Tak se strachuješ" řekne a já se zasměju. ,,Máš moc velkou slovní zásobu". Jenom se na mě pobaveně podívala. ,,Budeš mi alespoň fandit?" zeptám se a ona se pousměje. ,,Budu ti tiše držet palce a smát se ti" odpoví a já zavřu oči. ,,Julie" šeptnu a ona se zasměje. Rukou jsem se opřel o ten strom. ,,To dáš. Vždyť to nic není. Jenom si zahrajete fotbal. Nic to není" řekne a pokrčí rameny.

Pohled Julie:

Uuu. To asi bolelo. Martin ho praštil. Pavel se na něj otočil. ,,Klid jo?" zeptá se a odejde. Zatím jsem věřila, že to nebude tak hrozný. Koukla jsem kolem. Holky se s napětím koukaly jak do sebe naráží. Byly dost blízko. Asi víc než bych si přála. Po chvilce se kluci zastavili. Rozešli se do všech možných stran. Vadim si ke mně lehl. Pobaveně jsem se na něj podívala. ,,Jsi úplně zpocený" řeknu a on se na mě koukne. ,,Neříkej. Byla to pěkná blbost" dodá a já se jen zasměju. Mírně jsem do něj drkla. Ukázala jsem na ty tři paka. Seděli u holek a asi se nějak vychvalovali. ,,Když jste hráli tak jsem odešla a koukej co mám" řeknu a vytáhnu flašku s pitím. ,,Bože záchrana!" křikne mírně a otevře ji. ,,A tady máš utěrku" řeknu a on se na mě usměje. Z těžka vydechl a ještě si lehl. ,,Už chci konec" zaskuhrá a já se natáhnu pro papír. ,,Zatím to je.... 5:3 a dost prohráváte" dodám a on se na mě usměje. Hlavu otočil na mě. Po chvilce přišel Láďa. ,,Hele pití". Sedl si a vzal ho Vadimovi. Jen co se napil přišli ostatní. ,,Andrea mě balí" řekne Martin a já se na něj podívám. Najednou k nám přišel Pavel a spol. ,,Tak co? Pokračujeme?" zeptá se a koukne na mě. ,,Julčo je mi moc líto, že se bavíš s takovýma ubožákama" dodá pobaveně a já se na něj zamračím. ,,Jak vidím asi je čas jít zase hrát" řekne Kuba a zvedne se. 

Pohled Vadima:

Po chvilce jsem byl zase mrtvej. I Pavel, kterej před chvílí machroval, jak je v pohodě, právě jen leží. ,,Končím. Nemá to cenu. Pavle dokazuj si to někdy jindy" řekne Šimon a kopne do něj. Všichni jsme odešli od Pavla kus dál. Stejně tu už nikdo nezůstal. Jenom prá holek co čekají na kluky a Julie. Ona je vlastně taky holka. Pomalu jsme k ní šel. Zvedla ke měn hlavu. ,,Páni konec? No jako Vadime... Uznávám šlo ti to líp než sem si myslela" dodá a já kývnu. Svalil sem se na zem a natáhl se pro pití. ,,Koukej na Pavla" řeknu pobaveně a ona kývne. Z batohu vytáhla druhou flašku. Hodila ji po něm. Jen si sedl a koukl na nás. Naštvaně se zvedl a i s flaškou odcházel. ,,Aha" šeptne Julie a já se zasměju. ,,Je děsnej". Kývla a zavřela knížku. O tom, že je zapsaná jsme se už nebavili. Stejně mě to vždycky trápilo. ,,Hele...". Přiřítila se k nám holky. ,,Vadime hrál si skvěle" řekne Lynn a já se na ni kouknu. ,,Dík" řeknu prostě a ona se usměje. ,,Pozvaly jsme kluky k nám. Příjdeš taky?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Jak vidím už půjdu". Otočil jsem se na Julii. ,,Nechoď" řeknu a ona mávne rukou. ,,To je dobrý. Měj se...". Otočila se na Lynn. ,,Vy taky" odpoví s úsměvem a batoh si dá na záda. Jen sem si povzdechl a koukl na ně. ,,Ještě uvidím".

Pohled Julie:

Strkala jsem papíry do krabice. Ředitelka se na mě otočila. ,,Stačí. Už můžeš jít. Je celkem pozdě" dodá a já kývnu. Jak jsem šla chodbou prošla jsem celý patro. Od Lynn jsem slyšela smích. Na chvíli jsem se zastavila. Cukala mi ruka. Ne nejdu tam. Ať s dělá co chce. Pomalým krokem jsem šla do pokoje. Otevřela jsem dveře a povzdechla si. Na stole svítila lampička. Asi sem ji zapomněla vypnout. Vešla jsem a zaraženě na něj koukla. ,,Ahoj? Co tady děláš?" zeptám se a on se pousměje. ,,No. Nejprve jsem si řekl "Julie mě asi nechce, tak půjdu za nima". Pak jsem si to rozmyslel. Vysprchoval jsem se a chtěl jít za tebou, ale nebyla jsi tu. Tak jsem tady a čekám na tebe" odpoví a já se zasměju. ,,Nemusel jsi. Chtěla jsem si jít lehnout" řeknu a vyslíku si mikinu. Batoh jsem položila na zem vedle stolu. ,,Tak pokuď mě tu nechceš, můžu jít k sobě" řekne a rychle vstane. ,,Sedni si" šeptnu a on se na mě jen usměje. 

,,Hele chtěl jsem se tě zeptat". Otočila jsem se na něj. ,,Že je ten Pavel debil?" zeptá se a já se zasměju. Sedla jsem si k němu do postele. ,,Nevím. Asi jo?" zeptám se a on kývne. Protočila jsem nad tím očima. ,,Hele, že je ta Lynn úplně vypatlaná?" zeptám se stejně a on se uchechtne. ,,Úplně nejvíc". Oba jsme se zasmáli. ,,Co budeme dělat?" zeptá se po chvíli a já pokrčím rameny. ,,Řekli ti něco?". ,,Zatím ne" odpovím sklesle a on jen kývne. Chytl mě za ruku. Nechala jsem to být. Vážně je mi z toho na nic. Koukla jsem na něj. Smutně se usmál. Hlasité klepání mě vylekalo. Odhodila jsem deku a vstala. Jen co jsem došla ke dveřím se klepání ozvalo znovu. Otevřela jsem dveře a koukla na něj. ,,Je tu Vadim?" zeptá se a já kývnu. Rychle vešel a já hned za ním. ,,Kde jsi? Hledám tě snad půl hodiny. Pojď za námi...". Koukl na mě. ,,Jinak Julčo hot" řekne a já jdu rychle k posteli. Vadim mě zakryl a pokýval hlavou.

Pohled Vadima:

,,Kdybych chtěl příjdu" řeknu a on na nás koukne. ,,Můžeš na soukromý rozhovor?" zeptá se a já se nechápavě zvednu. Vyšli jsme před dveře. ,,Jestli chceš někoho sbalit u Julie se pěkně načekáš" řekne a já pokývu. ,,Nechci nikoho sbalit" odpovím a ona si mě prohlídne. ,,Kde máš... To je jedno. Pěkně se to rozjíždí. Vadime jsme parťáci. Snad mě v tom nenecháš" zakňourá a já protočím očima. ,,Nechci. Láďo...". ,,Prosím" řekne tiše a já pokývu hlavou. ,,Já chci být s Julií" odpovím a on si udupne. ,,Tak ji vem s sebou" dodá rychle a já se zasměju. ,,Nemyslím si, že bude chtít" odpovím a on si povzdechne. ,,Máš tam celkem dost možností" řekne a zvedne obočí. ,,Ne díky" odpovím a ona mě chytne za ramena. ,,O co ti jde?" zeptá se a já se na něj pobaveně kouknu.

Pohled Julie:

Když přišel, jenom stál u stolu. ,,Říkám to asi po třetí, jestli chceš tak běž" řeknu pobaveně a on se otočí. Vrazil jsem Láďa. Hlavou jsem praštila do polštáře. Doběhli sem i ostatní. ,,Děláte si srandu?" zeptám se se smíchem a všichni na mě koukají. ,,Julčo... hezký" řekne Martin a usměje se na mě. Natáhla jsem se pro deku a koukla na ně. ,,Běž! Hned!". Láďa se na něj prosebně podíval. 

Šla jsem zase zamknout. Otočila jsem se na něj. ,,Vážně máš ještě čas" řeknu a on se na mě zamračí. ,,A já ti to říkám asi po osmé. Já tam nechci. Chci tu být s tebou". Oba jsme se zasmáli. ,,A co se tam vlastně děje?" zeptám se a on si sedne do postele. ,,Všemožný nechuťárny" odpoví a já skočím za ním. ,,Jaký třeba?" zeptám se zvědavě a on se ke mně nakloní. ,,Nechceš vědět".

Tak a to je pro dnešek vše. Zítra příjde rozuzlení. Jak to bude. Odjete? Neodjede? Zaútočí na ně drak? Kdo ví...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby