Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

Čtenářský kroužek

Pohled Julie:

Koukala jsem na ostatní, jak se cpou. Jen sem se v tom hrabala. Po chvilce přišli i kluci. Vypadali spokojeně. Nenávidím špenát! Je to oslizlý, zelený a vypadá jako sopel. Ne díky. Koukla jsem na Martina vedle mě. ,,Co je?" zeptá se po chvíli a já se na něj znovu podívám. ,,Nic. Jenom... Jak to můžeš jíst, když to vypadá jako sopel?" zeptám se a všichni kolem položí příbory. ,,Ty jo díky Julino" řekne Martin a zvedne se. Vzal talíř a odcházel pryč. Jen jsem koukla na Vadima co se smál. ,,Fakt vtipný" odpovím a taky se zvednu. Odnesla jsem, celou porci a ještě se vrátila ke stolu. Pobaveně na mě koukl. ,,Mám tu věci" řeknu a on se začne smát.

Pod zadek jsem si dala svoji mikinu a sedla si. Hezky ve stínu, kus od domu jsme si četla. Vlastně ne četla, spíš prohlížela komiks. To takhle jsem prohrabávala starý knížky a našla krabici plnou komiksů. Z dálky jsem slyšela smích. Kluci hráli fotbal a holky si hrály s panenkama. ,,Je tu klid co?" zeptá se a já se na ni otočím. Jen sem kývla a schovala komiks. ,,Co jsi čteš?" zeptá se a sedne si ke mně. ,,Ehm. Manželé od vedle" odpovím a ona kývne. ,,Víš vždycky mě zajímalo, jak se ti tu daří. Jsi tu sama. Všimla jsem si, že se bavíš hodně s klukama" dodá a já kývnu. ,,Jsem s nima radši" odpovím a zavřu knížku. ,,Julie. Zajímá mě jedna věc. Víte co se děje, když takhle někoho odvezou?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Ne. Nějak mě to ani nezajímá" odpovím prostě a ona se na mě překvapeně koukne. Jestli bych jí řekla, že jo, určitě by to řekla ředitelce. ,,Vážně ne? Ani trošičku?" zeptá se stejně a já pokrčím rameny. ,,Nemůže to být nic hroznýho" odpovím a ona si povzdechne.

Pohled Vadima:

S klukama jsme vyšli ven. Místo pod stromem nám zabraly malý holky. ,,Půjdu jim říct ať jdou pryč" řekne naštvaně Martin a já ho zastavím. ,,Půjdeme támhle za Julií a...". Všichni jsme na ně koukali. Od kdy se Julie baví s tou novou vychovatelkou? Vždyť ona se nebaví s žádnou vychovatelkou. Pomalu jsme k nim šli. ,,Hele třeba řeší holčičí věci" řekne Kuba a všichni se zasmějeme. Když nás vychovatelka viděla vstala a šla pomalu k ním. ,,Doufám hoši, že dneska odpoledne proběhne v klidu" řekne a Láďa kývne. Pomalu odcházela. Oni za ní koukali. Jako jediný jsem šel k Julii. Vzhlédla ke mně. ,,Co... Jste si říkaly?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Ptala se na...". Utišila se. Kluci si posedali a koukli na ni. Jen sem si sedl a z batohu si vytáhl knížku. Julie si upravila mikinu, na které seděla. ,,Ale, ale co pak to tu máš?" zeptá se Kuba a vytáhne jí časopis. ,,Komiks o Iron manovi?" zeptá se pobaveně a já na ni překvapeně kouknu. Jenom na něj trapně koukala. Martin se na ni podíval. ,,Hele nečumte tak. No bože. Jo čtu si komiks. No a?" zeptá se a všichni na ni koukneme. ,,Máš jich víc?".

Pohled Julie:

Ležela jsem opřená hlavou na Martinových zádech a komiks používala jako clonu ped sluncem. ,,Takhle dlouho jsem nečetl ani nepamatuju" řekne Láďa a já se otočím na břicho. Pousmála jsem se a tentokrát použila Martinova záda jako podpěrku na časopis. Koukla jsem na kluky kolem. Fajn. Asi jsem si je trochu i oblíbila. Je lepší se bavit s něma než s holkama. Holky jsou tak panovačný a vztahovačný. Když jsem si uvědomila, že jsem měla jít za ředitelkou sedla jsem si a protáhla se. Všichni na mě koukli. ,,Ehm. Kam jdeš?" zeptá se Láďa a já se natáhnu pro tašku. ,,Dovnitř. Ehm. Jo" odpovím a vstanu. ,,Pak mi je doneste prosím" řeknu a oni kývnou. Šla jsem a koukala před sebe.

Pohled Vadima:

Když šla zase se za ní otočili. ,,Jako nechápu o co vám jde" řeknu a Martin se na mě otočí. Ukázal na hlouček holek. Jakmile prošla začaly si něco povídat. Nechápavě jsem nad tím pokýval hlavou. ,,Bavil jsem se s Andreou a ona říkala, že Mirka říkala, že Nataša říkala, že jí Míla říkala, že si Julie chodí pro antidepresiva" řekne Dominik a já se na něj podívám. ,,Jsi tu sotva dva týdny. Jak to víš?" zeptám se a on pokrčí rukama. ,,Holky mě teďka berou" odpoví a já nad tím pokývu hlavou. Už jsem zapomněl celý ten koloběh. ,,Jakže si to říkal?".

Vešel jsem do knihovny a viděl lampičku co svítila na stole. Vešel jsem a komiksy položil na stůl. Pomalu jsem se šel podívat. Nakoukl jsem za roh. Seděla na sedačce a spala. Šel jsem k ní a koukl na ni. Jak ji mám vzbudit? Tohle jsem ještě nedělal. ,,Aaaa. Julie?" zeptám se a drknu do ní. ,,Co chceš?" zeptá se a koukne na mě. ,,Usla jsi tu" řeknu a ona pokýve. ,,Ne. To ty" odpoví a narovná se. Sedl jsem si vedle ní.

Pohled Julie:

Bolelo mě za krkem. Když už jsem byla probuzená zase jsem vstala. ,,Povídal jsem si s klukama a oni říkali, že jim Anreaa říkala, že jí Mirka říkala, že jí Míla říkala. Ne. Počkej. Mirce to říkala Andrea? Ne ta to řekla Dominikovi...". ,,K věci!" křiknu z dálky a on vstane. Šel ke mně. ,,No prostě, že si chodíš pro antidepresiva" řekne a já se na něj pobaveně podívám. ,,Já? Kterou si nachytal, jak fluše prášky z okna?" zeptám se pobaveně a on kývne. ,,Já vím. Hned si na mě zapůsobila" dodá ironicky a já kývnu. ,,Tohle je vážně blbost. Snad jim to nikdo nevěří" řeknu a on pokrčí rameny. ,,To si snad děláš srandu? Jsem tady za úplnýho pošuka, co knížkou praštil několik lidí...". ,,Kolik?" zeptá se já se zamyslím. ,,Tři. Ale to je teď jedno. No a ještě k tomu beru prášky? Vadime. Co si o mě sakra všichni myslí? Nejprve jsem ta divná holka z druhýho patra, kterou tady nechal její brácha. Potom Praštím Martin a teď ještě beru antidepresiva? Sakra. Když tady byla Simona nemusela jsem to řešit, protože to všem vyvracela, ale teď jsem od suď ta nejhorší!". Jenom na mě koukal. ,,Nejsi divná holka z druhýho patra. Jsi jenom divná" řekne a já se na něj s poker facem kouknu. ,,Ne sranda". Šla jsem si pr tašku. Šel hned za mnou. ,,Julčo počkej". Šla jsem rychle chodbou. Utíkal za mnou. Otevřela jsem dveře do pokoje. Zase chytl dveře a zevnitř je zavřel. ,,Na to, že jsi malá jsi vážně rychlá" řekne pobaveně a položí komiksy na stůl. Smutně jsem na něj koukla. Pousmál se a šel ke mně. ,,Hele. Nemusí tady být Simona, aby sis myslela, že tu máš kámoše. Máš tu mě. Láďu, Kubu a Martina. I Dominika. Možná, když ti to řeknu tak zpychneš" řekne a já se na něj kouknu.

Pohled Vadima:

,,Nezpychnu" odpoví tiše a hraje si se šňůrkou u mikiny. ,,Povídali jsme si a Kuba řekl, že jsi víc fajn holka jak všechny ostatní. No a toho si važ. Kuba má fakt rád holky" dodám a ona se uchechtne. ,,No a pak si začali povídat, jak jsi vtipná, a nebojíš se jít do rvačky". Mile se na mě podívala. ,,No a já si pomyslel... No a co já? Co mě naučila Julie? Julie mě naučila mít rád knížky a jsem rád, že mě tenkrát nenechala stát na chodbě" řeknu a ona na mě skočí. Objala mě a zasmála se. Nadzvedl jsem ji. Taky jsem se zasmál. Postavil jsem ji na postel. ,,Takže jsi rád, že se s tebou bavím?" zeptá se a já se na ni uraženě kouknu. ,,Ne to já se bavím s tebou" řeknu a ona se na mě naštvaně koukne. Oba jsme se začali smát.

Tak a to je pro dnešek zase vše. Dobře od zítřka se to začne trochu rozvíjet a začnu tam trochu přimíchávat ten svůj děj.

3.3.2018 - Nevím jestli jste tuto část četli a nebo ne, ale nějak se mi sekl celý účet. Nezobrazovaly se mi zprávy, komentáře ani hlasy. Když jsem dala novou část ven nikdo si ji nepřečetl. Takže pokud se zobrazila vám a mě ne teď je tu na stálo. A pokud vím včera nepřišlo upozornění, že jsem vydala další část prosím napište mi to dolů. Vážně nevím co se stalo. Naštěstí jsme to vyřešili. 

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby