Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

Jako kočky a psi

Pohled Julie:

Jedla jsem hrozno a seděla pod stromem. Dneska bez knížky, ale s komiksem. Ignorovala jsem Pavla a jeho skupinku co na mě koukali. Když jsem k němu zvedla hlavu popošel ke mně. Sedl si vedle mě. ,,Můžu?" zeptá se a já pokrčím rameny. Vzal si jednu kuličku a ruce si dal za hlavu. ,,Od kdy holky čtou komiksy?" zeptá se a já se na něj podívám. ,,Od kdy se se mnou bavíš?" zeptám se a on se pousměje. ,,Od doby co se kolem tebe nemotá to stádo volů" odpoví a já se na něj pobaveně podívám. ,,Prosím?" zeptám se uraženě a on mávne na ty svoje kámoše. Posadali si kolem mě. ,,Ehm. Tak já jdu" řeknu a rychle se zvednu.

Pohled Vadima:

Naštvaně jsme na ně koukali. Julie se akorát zvedla a odcházela. ,,Jdeme" zavelí Martin a jde k nim. ,,Hoši právě jsem o vás mluvil" řekne pobaveně a já si založím ruce. Julie se na nás otočila. Šla ke Kubovi. ,,Tak se zvedejte" řeknu a Šimon se zasměje. ,,Proč bychom měli?" zeptá se a Láďa si postoupí. ,,Tohle je odjakživa naše místo" odpoví a Pavel si stoupne. ,,Máš to tady někde podepsaný?" zeptá se a Láďa se usměje. ,,Tohle je můj ďolík" odpoví a Pavel si z něj odstoupne. ,,Nechte je" šeptne Julie a kousek ke mně popojde. ,,Měli by jste ji poslechnout" řekne a usměje se na ni. ,,Proč myslíš?" zeptá se Martin a on pokrčí rameny. ,,Máme přesilu" odpoví a já pokrčím rameny. ,,Tebe složí i holka" řeknu s mírným úšklebkem a on spustí ruce. ,,Vážně stačí" šeptne Julie a koukne na mě. Dolívka měl klasickou odpolední obhlídku. 

Pohled Julie:

Jakmile si jich všiml, že jsou všichni nebezpečně blízko šel k nám. ,,Jdeme" řekne Pavel a projde kolem. Drkl do mě. Jedním obratem ho Vadim srazil k zemi. Dolívka sem rychle došel. ,,Co se děje?" zeptá se a já jdu k Martinovi co se krčil vzadu. ,,Nechci klikovat" pošeptá a já vykouknu z poza jeho zad. Dolívka se na mě koukl. ,,Co ty tam děláš?" zeptá se a já se jen pousměju. ,,Je to kokot" řekne naštvaně Pavel a opráší si záda. ,,To je hodně diskutabilní" řekne Dolívka a Vadim si založí ruce. ,,Tady jsme skončili" řekne a všichni čtyři se k nim otočí zády. Jen odcházeli dovnitř. ,,Jen si vezmu...". Naštvaně se na mě podívali. ,,Jo" šeptnu a natáhnu se pro ten komiks. Rychle jsem šla do domu. 

I na večeři se na sebe dost naštvaně koukali. Jen jsem tiše seděla a pozorovala je. Proč si posedali tak blízko, když se tak nenávidí? Drkla jsem do Martina. ,,Jdu do té knihovny. Potom příjďte" dodám a on kývne. Rychle jsem se zvedla. 

Když se konečně uráčili dojít jeden chyběl. ,,Kde je Kuba?" zeptám se a Láďa se zasměje. ,,Na záchodě" odpoví a sednou si. ,,Tak... Dobře". Jen se zasmáli. ,,Musíme se konečně domluvit...". Dovnitř vešel Pavel. ,,Jako vážně?" zeptá se Martin a oni si rychle stoupnou. Jen sem si hlavu podepřela rukou. Tohle bude zase na jedno brdo. Budou se urážet, koukat na sebe, ale jako vždy se nic nebude dít. Postavili se před sebe. ,,Co tu chcete?" zeptá se Láďa a Pavel mu dá pěstí. Rychle jsem se zvedla a koukala na ně. Hned se do sebe pustili. Dobře. To, že se nic nestane je ve většině případech osm případů z deseti. Po zemi jsem se sklouzla k Láďovi. Hned na to se zvedl a po jednom skočil. Kde je ten Kuba? Nevěděla jsem co dělat. Postavila jsem se a proti mně šel Šimon. Proklouzla jsem pod rukama, kterýma se ke mně natahoval a praštila ho loktem do zad. Rychle jsem šla ke dveřím. Ty se hned otevřeli. Kuba si ještě otřel ruce o kalhoty. ,,Pomož jim!" křiknu a on se k nim rozeběhne. Na chodbě jsem vzala hasičák a vrátila se k nim. Jak se s tím zachází? Odtrhla jsem pojistku. Připadalo mi to trochu vtipný. Pavel si bral židli a napřahoval se nad někým na zemi. Popošla jsem k němu a pěnu mu namířila přímo do obličeje. Židli pustil a utekl pryč. Po mým řádění s hasičákem tu zůstali jen kluci a bordel. Trapně jsem koukala do rohu. Kuba se na mě podíval. ,,Zareagovala jsi...". Láďa ho ?utišil. ,,Nebudeme o tom mluvit".

Pohled Vadima:

Vykoupaný a zbavená pěny z hasičáku jsme ležel v posteli. Když bouchly dveře sedl jsem si a koukl na ni. ,,Zamči prosím tě" řeknu a ona kývne. Vrátila se ke dveřím a zamčela je. Hned na to šla ke mně. Natáhl jsem se pro ni. ,,Už jsem na dalším levelu?" zeptá se a já je kývnu. Dal jsem jí pusu a ona si na mě sedla. ,,Nechápu proč se furt musíte rvát" řekne a pohladí mě po tváři. Pokrčil jsem rameny. ,,Když si vzpomenu, že jsem se s ním bavil, je mi z toho zle" odpovím a ona se zvedne. Sundala si mikinu a přelezla mě. Jen si lehla do postele. Otočil jsem se na ni a lehl si k ní. ,,A taky nechápu jak jsem bez tebe mohl žít" pošeptám a ona se zasměju. ,,Taky to nechápu" odpoví a já se na ni naštvaně kouknu. Dala mi pusu a objala mě. 

Pohled Julie:

Bylo ticho. Sem tam jsem slyšela jak někdo zařval. ,,Lásko... Myslíš, že je čas" řekne a já kývnu. ,,Jo" šeptnu a on si sedne. Provinile se koukal na dveře. Klekla jsem si a objala ho kolem krku. ,,Zvládneme to. Dominik nás povede. Martin nás bude rozesmívat. Láďa zařídí tu chytrou část a my dva budeme spolu" řeknu a dám mu pusu na tvář. Jen se pousmál. ,,A co Kuba?" zeptá se a mírně se na mě pootočí. ,,Kuba bude na všechno nadávat" odpovím a on se zasměje. ,,Jako vždycky". ,,Co když na to někdo příjde?" zeptá se a já se zasměju. ,,Tak nás vrátí a bude to daný. Teď ještě máme možnost změnit svůj život" dodám a on se na mě úplně otočí. ,,Co když se někomu něco stane?". ,,Tak se vrátíme" odpovím a on kývne. ,,Co když se něco stane tobě?" zeptá se tiše a já pokrčím rameny. ,,Mně se nic nestane. Budeš tam ty" odpovím a on se pousměje. ,,Vážně mi chybělo se s tebou takhle bavit" řekne pobaveně a já kývnu. ,,Mně taky. Dlouho jsem z tebe neměla deprese" odpovím a on po mně skočí. ,,Víš, že dneska máme týdenní výročí toho, kdy jsi mi řekla, že se ke mně chceš vrátit?" zeptá se a já jen pokrčím rameny. ,,Je to tak dávno" odpovím a on se zasměje. Dala jsem mu pusu. Rukou mi sjel na zadek. Musela jsem se zasmát. Nechápavě se na mě koukl. 

Pohled Vadima:

,,Co je zase?" zeptám se a slezu z ní. ,,Je tu horko" řekne a já se zvednu. Neochotně jsem se zvedl a šel k oknu. ,,Vážně nechápu jak ti může být horko. Vždyť...". Otočil jsem se na ni. Jen jsem ji pozoroval. Hodila na mě svoje tričko. ,,Není ti taky horko?" zeptá se a já se na ni pobaveně podívám. Přes postel jsem se k ní rozeběhl. Vzal jsem ji a ona si obmotala nohy kolem mě. ,,Zatím ne" odpovím a ona se zasměje. ,,Tak já se o to postarám". Snad nás nevyruší Dolívka. 

Tak a to je pro dnešek vše. Já vím. Pořád to není to na co čekáte, ale nebojte. Za chvilku je to tady...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby