Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

Krok za krokem k lásce

Pohled Julie:

Koukala jsem na ředitelku. Zase máchala rukama. Prostě budu dělat, že tu sedím sama a nic se neděje. Počkat. Ale já tu sedím sama. Povzdechla jsem se a prostě si stoupla. Kluky jsem celý dny neviděla a Vadim se mnou nemluví. Skvělý. Kéž bych na tu půdu nešla. Už tři dny mě bolí bok. Nějak jsem se snažila pominout, že moc nemůžu chodit a soustředila se na tu krabici. 

Pohled Vadima:

,,Co nebudete dělat?" zeptá se naštvaně a já si sednu. ,,Běhat po chodbě" odpoví Kuba a taky si sedne. ,,Co sedíš?" zeptá se a já na něj kouknu. ,,Prostě sedím" odpovím a on jde ke mně. ,,Ty budeš klikovat" pošeptá a drkne do mě. Jen jsem nad tím protočil očima. ,,Radši klikuj ať můžeme jít spát" pošeptá Láďa a já na něj kouknu. ,,Nedělej problémy prosím". ,,Fajn" šeptnu a kouknu na Dolívku co se nad náma baví. Po dnešku už asi nikdy běhat po chodbě nebudu.

Když jsme seděli u Láďa přemýšlel jsem nad celým týdnem. ,,Co tak čumíš?" zeptá se Kuba a já se zasměju. ,,Jenom, že se dneska cítím fajn" odpovím a on se uchechtne. ,,Ale co pak? Už...". Přerušilo ho klepání. Že by Dolívka? Ne. Ten by sem hned vrazil. Láďa se zvedl a šel ke dveřím. Chvíli bylo ticho. ,,Ahoj. Už jsem se bál. Ztratila si se nám na celý týden" řekne a mně je hned jasný s kým mluví.

Pohled Julie:

,,Jo. Nebylo mi dobře" odpovím a on mě zavede dál. ,,Co potřebuješ?" zeptá se a mrkne na mě. Jen jsem se zasmála. ,,Přišla jsem si pro tu krabici" odpovím a on kývne. ,,Nakonec jsem ji přendal. Sundám ti ji" dodá a já vejdu. Všichni tři byli zticha. ,,Julie! Rád tě vidím. Vždycky když příjdu za tebou tak nejsi v pokoji" řekne Martin a zvedne se. ,,Nějak... Tam nejsem" odpovím a on si mě prohlídne. Hned na to přišel Láďa. ,,Je těžká. Zvládneš to?" zeptá se a já kývnu. ,,Já ti ji klidně odnesu" ozve se Kuba a já se usměju. ,,Dobrý. Buďte tu. Já to zvládnu" řeknu a kouknu na Láďu. ,,Nech si ji" řekne rychle a já jen kývnu. Natáhla jsem se pro ni. Jako neříkám, že mě ten bok nebolel, ale radši tohle než, abych musela mluvit s jedním z nich. Martin mi otevřel dveře. ,,Tak se mějte" šeptnu a rychle odejdu. 

Pohled Vadima:

Všichni tři se na mě otočili. Hned jsem jen pokrčil rameny. ,,Vážně si tu jen takhle seděl? Vadime ty jsi hrozná baba" řekne pobaveně Martin a já pokývu hlavou. ,,Nejsem... baba. Jen se prostě nebavíme" odpovím a oni si posedají. Vyměňovali si pohledy. ,,Běžte do prdele" šeptnu a Martin se zasměje. 

Pohled Julie:

Když jsem začala usínat řekla jsem si, že ty papíry radši schovám. Probralo mě hlasitý klepání. Dekou jsem zakryla celou postel pokrytou papíry. Z těžka jsem se zvedla. Šla jsem ke dveřím a otevřela je. ,,Večerka" řekne a já kývnu. ,,Nikdo tu není" šeptnu a on se na mě překvapeně koukne. Jen sem nakoukl. ,,Tak běž spát" řekne tiše a já kývnu. Zase jsem zavřela a pro případ, že by se vrátil jsem zamkla. 

Pohled Kuby:

Klidnil jsem je, aby se tak nesmáli. Otočil jsem se na Martina. ,,Co je?" zeptám se a on otevře oči. ,,Za poslední dobu jsem se moc nevyspal" odpoví a já kývnu. ,,Já taky ne. Trochu mě tíží svědomí" odpovím a oni se utiší. ,,Proč?" zeptá se nechápavě Láďa a já pokrčím rameny. ,,Však musím myslet na všechny ty, kteří nic nevěděli. Na to, že my to víme a jsme pořád tady". Jenom na mě koukali. ,,Hele však víš jak to je. Ani nevíme kde jsme" odpoví Láďa a Vadim pokýve.

Pohled Vadima:

,,Julie má mapu" řeknu a oni se na mě naštvaně podívají. ,,My se tu honíme a ty nám řekneš...". ,,Proč by nám to neřekla?" zeptá se nechápavě Martin a já na něj kouknu. ,,Vy jste si toho nevšimli? Kvůli mně už mezi nás nepatří. Nechala mě, já jí řekl pár hnusnech věcí. Moc se jí nedivím" dodám a oni se na sebe začnou koukat. ,,Já věděl, že budeš naše záhuba. Vadime byli jsme nejlepší kámoši. Pak přišla Barbara a všichni jsme byli na druhým místě. Pak tu byla Julie, ale bylo to jiný. Alespoň ona nás neodsunula" řekne naštvaně Martin a Kuba se na něj zamračí. ,,Vadim je ten nejsprávnější kluk co zmám. Možná se zachoval jako kokot a srab, ale neznamená, že je zlej". ,,Ne má pravdu" řeknu a Láďa kývne. ,,Ne. Martin by si měl uvědomit, že nemůže být vždycky na prvním místě. Takhle to v životě totiž nefunguje". ,,Vždyť nemůžeš vědět jak to v životě funguje" ohraní se na něj a koukne na mě. ,,Stačí! Přestaňte. Nejsme holky. Umíme řešit problémy" řekne Kuba a já jen přitakám. ,,Ty...". Ukázal na Martin a zamračil se na něj. ,,Uvědom si, že každej z nás se snaží si někoho najít, ale ty to vždycky zkazíš tím, že začneš machrovat a přivlastňovat si nás". Bylo ticho. ,,Jednej rozumnej je tu Láďa, co má sice bordel pod postelí, ale v hlavě to má srovnaný" dodá a já na něj kouknu. ,,No ty jsi z náš všech nejblbější. Nevím jak to mezi vámi dvěma bylo, ale pokud se okamžitě nesebereš, nepůjdeš za ní, tak ti říkám, že tě tu necháme a půjdeme sami" řekne Láďa a já se na něj zamračím. ,,Ne v tomhle mají pravdu Vadime. Buď chlap" dodá Martin a koukne ne mě. Vyrušilo nás klepání. Láďa se zvedl a šel ke dveřím. ,,Tak hoši večerka. Snad váš ráno nebudou bolet ruce" dodá a vleze sem. ,,Možná by to chtělo i vyvětrat" řekne a já si stoupnu. S klukama jsme vyšli ven. ,,Teď máš šanci, aby si tě nevšiml. Běž to urovnat ať se dostaneme pryč" šeptne Kuba a já jen kývnu. 

Pohled Julie:

Hrozně jsem se lekla. Rychle jsem si sedla. Klepání utichlo. Zvedla jsem se a odemčela. ,,Ahoj. Šel jsem tak kolem a říkám si jestli už spíš" řekne a já se na něj nechápavě kouknu. ,,Jo spím" odpovím a on koukne do země. ,,Můžu?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Jestli budeš jen tiše stát můžeš být na chodbě" odpovím a on pokýve. ,,Chci... Ti něco říct" odpoví a já mávnu rukou. Vešel dovnitř. Šla jsem k němu a založila si ruce. ,,Za prvé... Takhle na mě nekoukej. To ty jsi se se mnou rozešla" řekne a já kývnu. ,,Já vím". ,,No a za druhé... Jestli už nechceš být se mnou. Bavit se se mnou nedokážeš a pohled na mě tě znechucuje, tak se bav alespoň s klukama. Oni za to nijak nemůžou" dodá a já kývnu. ,,Jo to zní fér" odpovím a on se na mě podívá. ,,Ale jestli se mnou být chceš...". Koukla jsem do země. Hrozně mi to chybí. ,,Ale Julie jestli ne, tak mi alespoň řekni proč" šeptne a popojde ke mně. ,,Já nevím" odpovím a on se zamračí. ,,Jako nevíš jestli chceš být se mnou nebo proč jsi mě zničila?" zeptá se a já kývnu. ,,Julie, ale...". ,,Bála jsem, že to uděláš první, když jsme se pohádali. Nechtěla jsem to, ale myslela jsem, že prostě odejdeš. Hrozně mě to mrzí. Po tom si se mnou nemluvil a kluci taky ne. Tak jsem si myslela, že jsi je naočkoval, aby se se mnou nebavili. Potom jsem spadla na půdě a ty jsi mě zachránil, ale pak jsi mě tam zase šťouchl. Asi jsem si narazila žebra a bok, ale nešla jsem na ošetřovnu, protože se o sebe nebojím jako ty o mě. No a pak si mě ignoroval i když jsem ti dala pusu". Jen na mě koukal. ,,Nerozuměl jsem ti ani slovo" řekne a obejme mě. Natáhla jsem se pro kapesník. Začala jsem smrkat. Jen se zasmál. Pokývala jsem nad tím hlavou. ,,Musela jsem ti ublížit já to chápu, ale už nechci být sama" řeknu a on mi utře slzy. ,,Nejsi sama" šeptne a já kývnu. Dal mi malou pusu. ,,Začneme znovu. Krok po kroku. Pomaloučku. Souhlasíš?" zeptá se a já kývnu. ,,Normálně nebrečím" řeknu a on se zasměje. ,,Já vím" odpovím a ještě mě obejme. ,,Co je první krok?" zeptá se a já na něj kouknu. Jen jsem pokrčila rameny. ,,Miluju tě?" zeptám se a on se zasměje. ,,Jo" odpoví a ještě se zasměje.

Tak a je to tady. Přesně jak jsem říkala... Nebudou spolu dva díly. Nic moc to není, ale trochu to chtělo něco pokazit. Jinak už se pomalu přibližujeme tomu na to všichni asi čekáte. 

Při útěku je chytí/nechytí?

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby