Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

Čím víc sebevrahů, tím míň sebevrahů

Pohled Vadima:

Mírně jsem se usmíval. Julie se začala smát. ,,Tak hrozně si to užívám" šeptnu a ona na mě koukne. ,,Vždyť nic nedělám" řekne a já pokrčím rameny. Zase mě celýho opusinkovala. Vždycky se u toho musím smát. ,,Myslíš, že už tu Dolívka nestraší?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Radši bych ještě počkal" odpovím a ona se na mě usměje.

Mezitím:

Pohled Ládi:

V tichosti jsme seděli a čekali na ně. ,,Neříkal jsem jim, že ti spěchá?" zeptá se Martin a já kývnu. ,,Asi se nedočkáme. Jdeme k Vadimovi" dodám a všichni se pozvedáme. Pozhasínali jsme a potichu vyšli na chodbu. Ani jeden jsme si nedovolili promluvit. Zaklepal jsem na dveře a čekal, kdy konečně otevře. Otevřel vysmátý Vadim. ,,Co tady...". ,,Neměli jste přijít už před deseti minutama?" zeptám se a všichni vejdeme. Julie na nás mávla. ,,Jako jo... Všichni jsme nadšení, že jste zase spolu, ale olizovat se můžete někdy jindy" řekne pobaveně Martin a všichni si posedáme.

Pohled Julie:

Vadim si ke mně přisedl a zakryl mě. ,,Tak jo. Zítra je úplněk. Sám tomu nevěřím, ale je to tady". Jakmile se na to vždycky přivede řeč jsem nervozní. ,,Dominik nám...". ,,Jasně. No. Přemýšlel jsem kudy jít. Julie mi dala mapu a mám dvě takový možnosti. Buďto půjdeme zadem...". Kuba ho přerušil. ,,Jak můžeme plánovat cestu, když nevíme kam půjdeme?" zeptá se a já kývnu. ,,Napadlo mě...". Všichni na mě koukli. ,,Můžeme jít za Vrátilovou" řeknu a všichni se na mě nechápavě podívají. ,,Jak... Ty víš kde bydlí?" zeptá se a já pokývu. ,,Říkala mi, že je sociální pracovnice v Frýdku Místku. Dostaneme se tam?" zeptám se a Dominik pokrčí rameny. ,,Dokuď nebudeme vědět kde jsme přesně asi ne". 

Pohled Vadima:

Pozoroval jsem ji jak si balí. ,,Nechceš si to ještě rozmyslet?" zeptám se a ona se na mě otočí. ,,Už si to nemůžeme rozmyslet" odpoví tiše a já kývnu. Celou noc jsme nakonec nespali. Chodili jsme mezi pokoji a snažili se sbalit si co nejvíc věcí. ,,Je to těžší než jsem si myslela" řekne a já ji obejmu. ,,Já vím, že to není ideální, ale pokuď ji najdeme. Pokuď nám pomůžeme už nic nám nebude stát v cestě" odpovím a ona kývne. ,,Teď si pojď, alespoň na chvíli lehnout". 

Pohled Julie:

Už začínalo svítat a já pořád nespala. Vadim hrozně chrápal. Pomalu jsme se zvedla a nechala ho spát. Už mi z toho hrabalo. Nemůžeme se jen tak sbalit a zmizet. Nemáme nic. Peníze, kam jít a pomalu ani víru. Jakmile zjístí, že jsme pryč bude po nás pátrat celá republika. Jsme svěřenci. Doslova majetek státu. Chvíli jsem si vážně říkala, že vycouvám. Šla jsem kolem společenské místnosti. Všimla jsem si Dominika. Pomalu jsme šla k němu. ,,Taky nespíš?" zeptám se a on pokýve. ,,Bojím se" řekne a já kývnu. Sedla jsem si k němu na parapet. ,,Já taky" odpovím a on se na mě podívá. ,,Nebyl jsem k vám upřímný, když jsem vám řekl, že nevím...". ,,Proč jsi tu" dodám za něj a on kývne. ,,Jsem nemocný" řekne a já se na něj podívám. ,,Jak jako nemocný?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Moji rodiče měli AIDS" šeptne a já jen koukám do rohu. ,,Proto tě nemohli...". ,,Vždyť víš jak to chodí. Nechají mě tu dokuď neumřu" dodá a mě se do očí nahrnuly slzy. ,,Proč jsi nám to neřekl?" zeptám se tiše a on pokrčí rameny. ,,Bál jsem se, že se se mnou nikdo nebude bavit" odpoví a já ho obejmu. ,,Kdy jsi se to dozvěděl?" zeptám se a on on pokrčí rameny. ,,Vím to už několik let" odpoví a já se na něj nechápavě podívám. ,,Takže proto jsi tu? Rodiče tě nechtěli a...". Začala jsem brečet. Už je toho moc. ,,Proč brečíš?" zeptá se s úsměvem a já pokrčím rameny. ,,Celý tenhle systém se mi zdá nespravedlivý" odpovím a on mi utře slzy. Jen se usmál a otevřel okno. ,,Nechoďte od cuď. Hned vás chytí. Věř mi. Pro nechtěný děti v tomhle světě není místo" řekne a koukne dolů. ,,Počkej ty s námi nejdeš?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Mě už čeká jiná cesta" odpoví a pohladí mě po vlasech. 

Pohled Vadima:

Probudil jsem se, ale Julie tu nebyla. Někdo zaklepal. Dovnitř vletěl Martin. Se slzami v očích na mě mávl. Hned jsem se zvedl a běžel za ním. Probíhali jsme kolem společenské místnosti kde bylo rozbitý okno. Slyšel jsem brek. Schody jsem přeskákal a všiml si ubrečeného Kuby. Cítil jsem jak mi buší srdce. V prosklených dveřích jsem viděl Julii. Se slzami objímala Láďu. Kolem byl rozestup sester. Kousek od nich stály vychovatelky a ředitelka. Celý dům ještě spal, ale i tak jsem si byl jistý, že se tu někdo objeví. Rychle jsem se tam šel podíval. Na zemi leželo sklo z rozbitého okna a krev. Julie šla hned ke mně. Jen jsem na něj koukal. Nemohl jsem dýchat. Z ničeho nic se mi udělalo zle. Přišel rozrušený Dolívka. ,,Prosím odveďte je" řekne ředitelka a ukáže na nás. Jen na nás mávl. ,,Co se stalo!" křiknu a kouknu na ně. Martin si utřel slzy. ,,Byla tam Julie" odpoví a já se na ni otočím. Rychle jsem si k ní klekl. ,,Co se stalo?" zeptám se a oni nás rozestoupí. Snažila se nadechnout. Kuba ji pohladil po zádech a sedl si k ní. ,,Byl nemocný" odpoví a já se na ně otočím. Láďa si sedl na zem a hlavu si dal do dlaní. I mně začaly týct slzy. Přišla ředitelka. I ona brečela. ,,Kdo tam byl?" zeptá se naštvaně a Julie k ní zvedne hlavu. ,,Okamžitě se mnou" nařídí a já se postavím. ,,Jdeme s ní" řekne rychle Martin a ona si náš prohlídne.

Pohled Julie: 

Jen na mě naštvaně koukala. ,,Ty jsi ho strčila?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Ne". Zase mi začaly padat slzy. ,,Tak co se stalo?" zeptá se tiše a Vadim mě pohladí po noze. ,,Říkal, že je nemocný...". Jen na mě koukla. Jakoby si to uvědomila. ,,A?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Řekl, že tu umře. Otevřel okno a koukal ven. Na sekundu jsem se koukla na dveře jestli někdo nepřišel. Pak jsem jen slyšela jak se rozbilo sklo a ránu" odpovím a utřu si slzy. Něco si začala šeptat. ,,Proč nic neřeknete! Náš kamarád umřel!" křikne Martin a ona se lekne. ,,Já vás chápu...". ,,Nechápete! Vězníte nás tu a ani nám neřeknete jedno kloudný slovo!" křikne Láďa a kopne jí do stolu. ,,Ladislave ať s něco neuděláš" šeptne a koukne na nás. S Vadimem jsme si stoupli. ,,Kvůli vám a vašemu skvělému systému se tu zabili už dva lidi!" řekne naštvaně Vadim a ona si stoupne. ,,A co sis myslíte, že mám dělat?" zeptá se a Kuba nás kousek odhrne. ,,Něco" odpoví Kuba a ona si nás prohlédne. ,,Jděte. Dnes s nikým nemluvte" dodá a do dveří vejde Dolívka. Jen na nás mávl. Chytla jsem Vadima za ruku.

Pohled Vadima:

Všichni jsme seděli v posteli. Naštvaně jsem koukal na židli. ,,Neměli bychom nikam chodit" šeptne Julie a já se na ni podívám. Kluci jen kývli. ,,Vážně to chcete?" zeptám se a Láďa kývne. ,,Slyšel si ji. Dominik by si to přál" odpoví a já se uchechtnu. ,,Pamatujete jak vždycky měl každou ponožku jinou?" zeptám se a Julie se usměje. Hlavu jsem si opřel o její rameno. ,,Je mi líto co jsi viděla" šeptnu a ona se na mě otočí. ,,Jo mně taky" odpoví a dá mi pusu. Objal jsem ji a koukl na kluky. Myslím, že až teď si uvědomili pár věcí, co doprovází, když příjdete o milovanou osobu. Já zatím vedu. 3:1 pro mě. 

Tak a to je pro dnešek vše. Já vím... Totálně jsem vás rozjebala a zkazila všem plány, ale tohle bude mít ještě dohru. Nebojte...

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby