Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

Záchranná akce

Pohled Julie:

Martin mi koukal přes rameno. ,,Můžeš toho nechat?" zeptám se a on se usměje. ,,Můžeš ty toho nechat?" zeptá se a já se na něj naštvaně otočím. ,,Vždyť si jen čtu" odpovím a on kývne. ,,Je to hrozně otravný". Rychle jsem vstala. 

Pohled Vadima:

Slyšeli jsme křik. Rychle jsme vběhli do třídy. Martin držel Julii. Oba se smáli. Takže tak jo? Mě nechá a je s Martinem? Vážně si radši vybrala jeho? Říkal jsem ti ať na to nemyslíš! Jen sem se usmál. Martin ji položil. ,,Co tu děláš?" zeptá se se smíchem Láďa a ona se na mě ani nepodívá. Prostě mě ignoruje. Sedl jsem si a hlavu si podepřel rukou. ,,Jen jsem si sem šla pro knížky a Martin mě nechtěl pustit pryč. Teď mám možnost" dodá a jde ke dveřím. Kluci na ni zamávali. ,,Co je?" zeptá se Láďa a sedne si vedle mě. ,,Nic. Prostě se nebavíme" odpovím a dovnitř vejdou i ostatní. ,,Jak to?" zeptá se pobaveně Martin a já pokrčím rameny. ,,Nechce mě. A už se o tom nebudeme bavit!" odpovím naštvaně a ještě si založím ruce. Všiml jsem si jejich pohledů. 

Pohled Julie:

Seděl jsem u ředitelky a rovnala další papíry. ,,Mě to nebaví!" křikne jedna z nich a já kývnu. Všimla jsem si klíčů. Že by další možnost? Všechny si posedly na sedačku. Ano. Místo toho abych se učila něco novýho sedím tu a uklízím ředitelce. Začaly si povídat. Odhodila jsem krabici plnou papírů, co se mi rozsypaly. ,,Nechceš pomoct?". ,,Ne dobrý" odpovím sklesle a kleknu si na zem. Nenápadně jsem se natáhla pro klíče. Vytáhla jsem oba klíče od půdy. Rychle je schovala do kapsy a ještě víc jí rozbila háček. Aby to nebylo nápadný. Začala jsem sbírat papíry. Bouchly dveře. Zvedla jsem hlavu. ,,Holky co sedíte? Koukejte na Julii" dodá a já jí krabici položím na stůl. ,,Jdi" šeptne a já kývnu. Natáhla jsem se pro batoh a šla ke dveřím. Je mi úplně jedno, že pomlouvají. Já mám klíče. 

Čekala jsem u třídy na Martina. Vlastně mě ráno pustit nechtěl, protože jsme se domlouvali. Je to špatný, já to vím, ale prostě on to alespoň zakecá. Mezitím co Láďa by se hned provalil. Vyšli nějaká kluci. Když pořád nešel nakoukla jsem dovnitř. Vadim jen seděl a smutně koukal do rohu. Když si mě Martin všiml jen na mě mrkl. ,,Hele já jdu" řekne a všichni tři se na něj kouknou. ,,Kam?" zeptá se tiše Vadim a koukne ke dveřím. Když si mě všiml trochu si poposedl. S otevřenou pusou a smutným obličejem koukl na Martina.

Pohled Vadima:

,,Sorry brácho" řekne a jde k ní. Když odešli rychle jsem se natáhl pro batoh. Kluci se zvedli a šli za mnou. ,,Kam jdeš. Co jako chceš dělat?" zeptá se Kuba a já se zastavím. ,,Já nevím" odpovím a on kývne. ,,Nech je. Nic by... nedělali" řekne a já kývnu. ,,Martin je sice kurevník, ale respektuje to" dodá a koukne na mě. ,,Snad" šeptne Láďa na oplátku a koukne na něj. Kousek jsme popošli. ,,Přestaň se chovat jako žárlivá třináctka. Ještě změní názor". Jen co jsme slyšel jak se baví oba jsem je utišil. ,,Už dneska?" zeptá se tiše a ona jen zamručí. ,,Musíme. Jinak si toho všichni tři všimnou. Bude to tak lepší" dodá a on se na ni usměje. ,,Ty jsi vážně super agent" řekne tiše a ona se uchechtne. ,,Učí mě ten nejlepší" šeptne k němu na oplátku a on do ní rejpne. 

Večer:

,,Dobře je to kretén, ale nemusíš to dělat" řekne Láďa a já se na něj otočím. ,,Já nic dělat nejdu. Jen si jdu popovídat se svým kámošem" odpovím a on se koukne na Kubu. ,,A proč my musíme jít s tebou?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Kdyby náhodou chtěl utýct". 

Pohled Julie:

Sedím tu už asi hodinu a Martin nikde. Vážně jsem si měla pomyslet komu to řeknu. Vybrat si toho nejmíň nezodpovědného byla asi chyba. No pro příště. Radši jsem to měla říct Kubovi. Tem by tu byl hodinu přede mnou a ještě by měl pro tuhle výpravu nějakej hustej název.