Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

Big deal

Dole přečíst gajs...

Pohled Vadima:

Seděli jsme s klukama pod stromem. Dnešní den je jako jeden z těch kdy jsme ještě nevěděli co nás čeká. Lítají tu děcka, holky pomlouvají a my se tomu smějeme. ,,Horko!" křikne Martin a svalí se na zem. ,,Neřvi furt" šeptne Kuba a já otočím stránku. Z ničeho nic si k nám sedl Dominik. ,,Čau" hlesne a já na něj kouknu. ,,Co je?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Už mi tu z toho hrabe" odpoví a hlavu si dá do dlaní. ,,To asi všem" odpovím a vidím jak Dolívka obchází zahradu. Až na konec došel k nám. ,,Kdepak máte svoji kamarádku?" zeptá se a Martin si sedne. ,,Kvůli vám je nemocná" řekne naštvaně Láďa a já kývnu. Jen se zasmál a znovu odešel. ,,Co je tohle za člověka nepochopím" šeptne Dominik a já kývnu.

Po chvilce se k nám přidal Pavel a několik dalších. ,,Co je?" zeptám se a on si sedne na zem. ,,Rozděluje nás na kluky a holky" odpoví a já na něj kouknu. Koukl jsem kolem. Jako vážně? ,,Tohle už přehání" řekne Kuba a já odloží knížku. Bylo tu hrobové ticho. Ani jedna z holek nic neřekla a stejně tak dětský smích utichl. ,,Já mizím" šeptnu a zvednu se. Ještě sem kývl na Martina. Jen na mě mrkl. Aniž bych něco dalšího řekl radši jsem odešel.

Pohled Julie:

Čekala jsem kdy konečně příjde. Už na schodech jsem si podpírala hlavu. Je mi špatně, jsem unavená a ještě k tomu moc nemluvím. ,,Juli". Hned jsem otevřela oči. ,,Měla jsi čekat v pokoji" dodá a já mávnu rukou. Natahoval se pro pusu. Odstrčila jsem ho. ,,Jasně" šeptne a dá mi pusu na tvář. ,,Tak honem. Máme jenom chvilku" řekne a chytne mě za ruku. Šli jsme kolem těch fotek. ,,Hele už je tu ta nová". Oba jsme se zastavili. ,,Koukej" šeptne a ukáže na nás. S úsměvem jsme na sebe koukali. Vzhlédla jsem k němu. ,,Ježiši koukni na Martina" řekne se smíchem. Mírně jsem se zasmála. ,,Chybí mi tvůj hlas" šeptne a já na něj kouknu. Jen sem pokývala hlavou. Pohladila jsem ho po tváři. Ještě jsem ukázala na fotku. ,,Jo já vím. Jsi tam ošklivá" řekne a já ho praštím. Zasmál se. Ještě jsem pokývala hlavou. Mrkla jsem na něj. ,,Jakože jsi mě měla ráda?" zeptá se a já kývnu. Pousmál se. Ze zdola šly slyšet hlasy. Zase sem ho chytla za ruku a táhla dál. ,,Jsi si jistá?" zeptá se a já pokrčím rameny.

Pohled Vadima:

Napjatě jsem stál na chodbě a vyhlížel. Pootevřel jsem dveře. ,,Mám něco?" zeptám se a ona jen pokývě hlavou. Vešel jsem dovnitř. Místo, abych šel za ní a hledat, šel jsem k oknu. ,,Kde je Dolívka?" zeptám se a ona se na mě otočí. Sice nejsme u Dolívky, ale u ředitelky, i tak sem často chodí. ,,Julie jdeme hned" řeknu a ona pokýve hlavou. ,,Hned" řeknu rázně a ona se na mě otočí. Oba jsme šli ke dveřím. Otevřel sem je a slyšel ředitelku. Hned jsem je zavřel a otočil se na ni. ,,Oknem" šeptnu a ona se na mě vyděšeně podívá. Mávl jsem na ni. Pomalu šla k oknu. Otevřel jsem ho a ona si sedla na parapet. Naštěstí nejsem v druhým patře. Když jsem koukl dolů, došlo mi, že nejsme ani moc u země. Seskočil sem a mávl na Julii. Přizavřela okno a skočila za mnou. Hned jsem ji natlačil ke zdi. ,,Zavřete prosím to okno". Oba jsme ani nedýchali. Jakmile jsme slyšeli klapnutí koukli jsme na sebe. ,,Asi jdeme za kluky".

Pohled Julie:

Musela jsem být v pokoji dokuď mě nepříjde zkontrolovat sestra. ,,Pořád nemůžeš mluvit?" zeptá se a já kývnu. ,,Dobře. Tak spi" dodá a já si lehnu do postele. Počkala jsem pět minut a rychle vstala. Oblíkla jsem si mikinu a vykoukla ze dveří. Ještě jsem se vrátila pro pár věcí a šla ke schodům. Možná jsme si mohla převlíct i kraťásky. Teď už není čas. Vešla jsem do horního patra a slyšela jak si někdo povídá. Ještě jsem počkala na schodech. Jakmile jsem si byla jistá šla jsem rovně chodbou. Zaklepala jsem a čekala až otevře. Překvapivě otevřel Martin. ,,Vítej v mém království" řekne a já vejdu do jeho pokoje. Bylo tu hrozný horko. Mávla jsem na kluky. Hned jsem šla k oknu.

Pohled Vadima:

Ohlédl jsem se na ni. ,,Nečumte" šeptnu a oni se zasmějou. ,,A to jako nemůžeš říct ani slovo?" zeptá se Kuba a ona se na nás otočí. Pokrčila rameny a šla si stoupnout za mě. ,,Martin ti připravil postel" řeknu a hlavu zvednu. Kývla a sedla si do postel. Sedl jsem si vedle ní. Martin si sedl na moji židli. ,,Řekni hovno". Jen sem na něj koukl. Láďa pokrčil rameny. Julie se usmála a tázavě se na mě podívala. ,,Jak chceš" odpovím a ona kývne. ,,Hovno". Všichni se začali smát. ,,Sice jsem to skoro neslyšel, ale bylo to skvělý!" křikne nadšeně Martin a já ho utiším. ,,Dobře tak... Proč jsme tady?" zeptá se Kuba a já kývnu. Julie vstala a šla ke dveřím. ,,Víte... po tom všem jsme si s Julií řekli, že je čas nějak se pobavit co budeme dělat" řeknu a ona si ke mně zase sedne. ,,Tohle je deník jejího bráchy. Četl jsem ho asi půl roku zpátky. Tak nějak naznačoval co se tu všechno děje. Ale když to víme vlastně nám na nic není" dodám a Láďa se pro něj natáhne. ,,Takže chceš říct, že se od cuď sbalíme?" zeptá se Martin a já kouknu na Julii. Kývla.

Hladil jsem ji po stehně. Láďa si pořád pročítal deník. ,,Víte... Nikdo vás nenutí" šeptne Julie a všichni se na ni podívají. ,,Já tu jenom nechci trčet a tiše koukat jak tu všichni přicházejí o naděje". ,,Nemluv" šeptnu a ona mávne rukou. ,,Já tu taky nechci sedět. Po tom co jsem si přečetl muselo být hrozný nevědět. My víme a můžeme s tím něco dělat. Nebo se alespoň pokusit" dodá Láďa a já kývnu. ,,Co když to nedopadne?" zeptá se Kuba a Martin se zasměje. ,,Tak jsme se alespoň rozloučili se svobodou" odpoví a já se uchechtnu. ,,Moc času nemáme. S Julií jsme dneska byli u ředitelky. Už sepisuje další odjezdy" dodám a Kuba se na mě podívá. ,,Je tam někdo?" zeptá se a já si povzdechnu. Koukl jsem na Julii. ,,Zatím ne, ale neměla to sestavený" odpovím a on si přiloží pěst ke rtům. ,,Lidi já chci" řekne po chvíli a Láďa kývne. ,,Je vám jasný, že to tu nebudeme moct nechat všechno jen tak ležet?" zeptá se Martin a já kývnu. ,,Dnes ne. Ani zítra. Ani pozítří. Hlavně musíme zjístit, kde se vlastně nacházíme" dodám a Julie se narovná. ,,Dominik byl venku" šeptne a já kývnu. ,,Zapomněli jsme na Dominika!" křikne nadšeně Kuba a zase se utiší. ,,Víte co?" zeptá se Láďa a já na něj napjatě kouknu. ,,Zítra zase tady. Dovedu Dominka a dokuď nám něco neřekne neodejde" řekne odhodlaně a já se jen usměju. ,,Máme plán" řekne Martin a já kývnu. Vyrušilo nás klepání.

Pohled Julie:

,,Zamkla jsi?" zeptá se Vadim a dovnitř vběhne Dolívka. Všechny nás tu pozoroval. ,,Čtyři na jednu?" zeptá se a Vadim se zamračí. Přikryl mě dekou a stoupl si. ,,Klid milovníku" řekne pobaveně a i kluci si stoupnou. Ze stolu jsem rychle vzala Karlův deník a schovala ho pod polštář. ,,Je čas jít spát" řekne a rozhrne je. Mávl na mě. Zvedla jsem se. ,,Já si ji odvedu" řekne rychle Vadim a stoupne si přede mě. Martin na mě koukal. Ukázala jsem na polštář. Jen kývl. Kuba a Láďa vyšli ze dveří. Vadim mě chytl za ruku. Dolívka šel hned za námi. Pozoroval nás. Dal mi pusu a opřel se o zábradlí u schodů. ,,Dobrou" šeptne a ještě ke mě sejde schody. Dolívka se tady objevil. ,,Dáte nám soukromý?" zeptá se Vadim a dá mi pusu. Naštvaně se pro něj natáhl. ,,Ty spát" řekne ke mně a Vadima táhne pryč. Musela jsem se zasmát.

Tak a to je zase vše. Asi vás to překvapí, ale všechny části co práv vycházely jsem psala, když jsem měla ještě jednu v záloze. Jakože jednu vydám, druhou mám v záloze a třetí napíšu. Dneškem to končí. Doklepu tenhle víkend a dám si zase nějakou dobu pauzu. Ne kvůli nápadům nebo, že se mi nechce, ale kvůli přijímačkám. Nějak se blíží a já moc neučím. Alespoň teď budu muset začít.

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby