Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

,,Já chci domů"

Pohled Julie:

Seděla jsem a pozorvala je jak si mezi sebou povídají. Může mi někdo vysvětlit, co tu ještě dělám? Z ničeho nic se zvedly a šly ke mně. Zvedla jsem k nim hlavu. ,,Co je ty nová? Ani nevím jak se jmenuješ" řekne posměvačně a já se na ni zamračím. ,,Myslím, že ti to může být jedno" odpovím a pokrčím rameny. Jen se zasmály. Hele. Jako to jsem všem tak nepříjemná, že do mě všichni musí rýt? ,,Myslíš si jak jsi chytrá co? Ale tady jsi u mě. Tady platí moje pravidla" dodá a já si stoupnu. ,,Nemyslím si. Dokuď ti zakazují jít v devět večer ven, tak neplatí tvoje pravidla. Pokuď ti zakazují jít na večeři později než musíš, tak neplatí. A dokuď musíš nosit tyhle hadry, tak hádej. Neplatí tady tvoje pravidla" řeknu a usměju se na ni. Jen se na mě zamračila. Založila si ruce a byla z ticha. ,,A pokuď dovolíte... Já docházím" dodám a otočím se k nim zády. Jednoduše sem si vzala batoh, který byl plný mých věcí. Jednoduše jsem si otevřela velký vchodový dveře. Všimla jsem si jich jak na mě koukají v okně. ,,Kam to jdete!". Ani jsem se neotočila. Moje teorie mi vyšla. Protáhla jsem se mezi vraty a plotem. Až teď jsem si uvědomila, že jsem vážně velku. Asi by ty mříže měli dělat užší, když se mezi ně protáhne holka jako já. Sestry vyběhly před dům. Prostě jsem šla dál. 

Pohled Vadima:

Všichni jsme se pozorovali. Martin si nejistě sedl. ,,Co se děje?" zeptá se a koukne na ostatní. ,,Mám pro vás dobrou zprávu" řekne ta ženská a sedne si. ,,Všem vám se podařilo najít rodinné příslušníky, kteří si vás chtějí vzít, ale jelikož jste všichni dospělí můžete se rozhodnout. Buďto půjdete s nimi a nebo vám naše organizace dá příspěvek a pomůže vám se začlenit do společnosti". Sám sem musel popřemýšlet. Nikdo nic neřekl. ,,Dobře tak řeknime, že všichni chcete vidět svoje rodiny" řekne a vstane. Nikdo pořád nic neřekl. Hned jsem se zvedl a doběhl ji. ,,A co Julie?" zeptám se a ona se na mě otočí. ,,Dneska mi volali ze školy, kde je, že jim utekla" řekne a já se na ni vyděšeně kouknu. ,,Chytli ji. Jenže si nejsem jistá, že ji její otec zvládne" dodá a jde dál. ,,Zvládne. Ona tam být nechce. Rozdělili jste nás. Ona je hodná, jenom vám nevěří" řeknu a ona se na mě otočí. ,,A ty nám věříš?" zeptá se a otevře si dveře. ,,No... Jo" odpovím a ona si sedne za stůl. ,,A proč jste nám tu včera prohledávali věci?" zeptá se a otevře si nějakou knížku. Nevěděl jsem, co říct. ,,Vadime. Teď když si pro vás rodiny jedou už by jsi mohl uznat, že jsme vám nijak ublížit nechtěli. Je od tebe moc hezké, že se bojíš o své přátele, ale přehnaná péče je horší než žádná" řekne a zase vstane. ,,Měl by sis srovnat v hlavě, co je dobře a co je zlý" dodá a natáhne se pro propisku. ,,To, co děláme je naše práce a děláme to pro dobro vás všech. Já vím. Je škoda, že jsme nestihli zachránit víc z vás, ale teď už je všechno vyřešený". Jen sem kývl. Tázavě sem se na ni podíval. ,,Ano vím na co se chceš zeptat. Ještě to pořeším" řekne tiše a dovnitř vejdou ti další. ,,Děkuju" řeknu a rychle docházím. Vlastně má pravdu. 

Pohled Julie:

Seděla jsem a všechny se na mě mračily. ,,Co si myslíš?". ,,Že tenhle systém je na hovno" odpovím a všechny se zhluboka nadechnou. Z ničeho nic se tu rozezněl telefon. Ta ženská ho zvedla a koukla na mě. ,,Jo sedí tu. No. Ne! Ona nám utekla. Já vím. Dobře. Ať je po vašem, ale ona je dítě satanovo". Nechápavě jsem na ni koukl. ,,Běž si sbalit" šeptne a všechny se na ni nechápavě podívají. Dva týdny! dva promarněný týdny, ale konečně je můj čas. Zvedla jsem se a mile se na ně usmála. ,,Děkuji za vaši pohostinnost a že víc nenávidím boha. Všem o tomto skvělém rezortu řeknu všechnu špínu". S otevřenou pusou na mě zíraly. Otočila jsem se a šla ke dveřím.

Sama jsem nečekala, co se bude dít. Hrozně pozdě jsme dojeli zase zpět. Cestou jsme nabrali ještě ostatní. Proč nás vlastně odváželi, když se zase všichni vracíme? Otevřela jsem dveře a protáhla se. Otočila jsem se na zástup lidí. I když je všechny nenávidím jsem ráda, že je vidím. Hledala jsem Vadima. Když jsem konečně našla tu jeho hlavu v davu vzala jsem si věci a šla rychle k němu. 

Pohled Vadima:

Otočil jsem se na tu ženskou. ,,Děkuju" šeptnu a snažím se zadržet slzy. Jen se usmála a mávla rukou. ,,Je to moje práce" odpoví a já jen kývnu. Odstrkl jsem ty přede mnou a šel rychle za Julii. ,,Lásko" šeptnu a hned ji obejmu. Slyšel jsem jak brečí. Hned k nám přiběhli kluci. Martin mě žduchnul a sám ji objal. Jen sem se nad tím zasmál. Pořád sem se k ní nemohl dostat. ,,Hele uhněte" řeknu a Julie se zasměje. 

Ležel jsem a koukal do stropu. Julie akorát vešla dovnitř. Akorát šla ke mně. Už natěšeně sem si sedl. ,,Řekni mi něco. Jaký to tam bylo?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Asi to nejhorší, co se mohlo stát. Bylo to tam příšerný" dodá a lehne si. ,,To je všechno?" zeptám se a ona kývne. ,,Prostě bohem posedlý ženský. Bouchaly mě přes prsty a bylo to jako ve vězení" odpoví a já si k ní lehnu. ,,A co vy tady?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Dozvěděli jsme se spoustu věcí" odpovím a přemýšlím jestli jí to říct. Hned mi dala pusu. Zasmál sem se a přehoupl ji na sebe. ,,Ukaž mi co máš pod tím tričkem" šeptne a já ji ze sebe sundám. Šel jsem ke dveřím a zamčel je. Pomalu sem šel k ní. Hodil jsem po ní moje tričko. Zasmála se a na posteli vstala. ,,Mi...". ,,luju tě" řeknu rychle a ona kývne. 

Tak a to je vše. Wow. Sama se divím, že je dneska další díl venku. Kdo to čekal? :D 

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby