Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

"Napsaná"

Pohled Vadima:

Koukal jsem jak se trápí. ,,A co, že se ti stalo?" zeptá se Martin a ona se na něj naštvaně koukne. ,,Už mlčím" šeptne a uchechtne se. ,,Chceš to nakrájet?" zeptám se a ona položí nůž. ,,V pohodě" odpoví a maso nabodne na vidličku. Všichni u stolu se lekli. Naštvaně seděla. Kuba se k ní natáhl a sebral jí talíř. Jen se na něj zamračila. Nakrájel jí to maso a zase k ní posunul talíř. ,,Díky" šeptne a pokýve hlavou. Kuba se jen zasmál. Když jsem jí to nabídl já nechtěla. ,,Tak jak vám chutná?" zeptá se vychovatelka a já zvednu hlavu. Nikdo nic neřekl. ,,Je to... dobrý" řekne Martin a všichni kývneme. ,,Málem bych zapomněla. Julie máš jít na ošetřovnu" dodá a Julie se na ni naštvaně koukne. Dneska je nějaká podrážděná. Jen se zvedla. Naházela všechno na talíř. ,,Já to odnesu" řeknu rychle když má v ruce zase vidličku. ,,Děkuju" šeptne a když prochází pohladí mě po zádech. ,,Chvíli sem se bál, že po mně tu vidličku hodí" řekne Martin a já se uchechtnu.

Pohled Julie:

,,Jak ti chutnal oběd?" zeptá se a já si povzdechnu. ,,Moc" odpovím přes zaťaté zuby a ona se pousměje. ,,To maso se mi zdálo tuhý" řekne si spíš pro sebe a já kývnu. ,,Tak. Julčo. Mám pro tebe dvě zprávy. První je, že se ti ruka dobře hojí. Pomalu, ale hojí" dodá a otočí se na mě. ,,A druhá, že ti neradím chodit ven" řekne a já se na ni uraženě podívám. ,,Proč?" zeptám se a ona si ke mně sedne. ,,Tvoje tělo dává všechny dobré látky na spravení ramenního kloubu. No a tvoje imunita ztrácí. Nechci riskovat, že se nachladíš". ,,Vždyť je léto" odpovím a ona si povzdechne. Samozřejmě, že místo toho budeš moct být v knihovně. No není to pro tebe skvělá příležitost být v pokoji a číst si?" zeptá se a já se zamyslím. Jo. Vlastně to je. Beze všech. Nebudu muset koukat na lidi co mě nezajímají. ,,Hm. Asi jo" odpovím a ona mě popožene pryč.

Pohled Vadima:

Šli jsme po chodbě. Všude kolem nás běhaly děcka. ,,Hele všimli jste si, že dlouho sem nikdo nepřišel?" zeptá se tiše Láďa a já kouknu na ředitelku. ,,Jo. Kromě Dominika nic". Všiml jsem si, že na nás kouká. ,,Hoši!" křikne a zamává na nás.

Přes dvě poschodí jsme s pár klukama stěhovali skříně do dalších pokojů. ,,Myslíš, že když se jí zeptám, že mi odpoví?" zeptá se Láďa a já se na něj nechápavě kouknu. ,,Na co?" zeptám se stejně a on pokýve hlavou. ,,No proč už jsem dlouho nikdo nepřibyl" odpoví a Martin se zvedne. ,,Já bych to zkusil" řekne rychle za mě a Láďa nadšeně kývne. Kousek k ní popošel. Šli jsme za ním. ,,Paní můžu se zeptat na jednu věc?" zeptá se a já jen napjatě koukám. ,,Určitě" odpoví a otočí se na nás. Trochu mě vyděsil její pohled. Láďa se na chvilku umlčel. ,,No... Proč jsem už dlouho nikdo nepřišel?". Vypadala zaraženě. Mírně se pousmála. ,,Inu. Chlapci asi vás zklamu, ale to co teď k nám zavítalo, byl poslední ročník. Zrušili nám licenci" dodá dost naštvaně a ještě na nás koukne. ,,Nikdo totiž nedokázal pochopit, že to co dělám je to nejlepší pro vás a i společnost". Všichni jsme na ni vyjeveně koukali.

Pohled Julie:

Všichni jsou venku! Můžu tady běhat, skákat a... to je asi vše. To skákaní mě stejně moc nebaví. Vběhla jsem do chodby. Stála tam ředitelka a dost kluků. Když jsem se rychle otočila vrazila jsem do dveří. Všichni se na mě otočili. ,,A Julie! Pojď za mnou" řekne ředitelka a já jdu k nim. Jak jsem šla oni začali ustupovat. Na samém konci stáli oni čtyři. ,,Zlato. Mohla by jsi mi pomoct v kanceláři?" zeptá se a já kouknu na ně. Vadim nenápadně kývl. ,,No mohla" odpovím a ona mi sebere knížky. ,,Dones jí je do pokoje" řekne a podá je Martinovi. Tomu to sebral Vadim a usmál se na ni. ,,No a vy pokračujte!".

Seděla jsem a čekala co se stane. ,,Koukám, že ti šátek sundali". Rychle jsem se na ni otočila. ,,Jo... Sundali" odpovím a ona přede mě postaví krabici plnou papírů. ,,Tyto papíry skartuješ" řekne a usměje se. ,,Je jich hrozně moc" odpovím a ona se na mě zamračí. ,,Za chvilku to máš hotové" odpoví a sedne si za stůl. Jak jsem ty papíry skartovala vždycky jsem si z nich něco přečetla. ,,To je Simona" šeptnu a ona se zasměje. ,,Ano. Jsou to staré registrační papíry. Jelikož nám zrušili licenci už je nepotřebujeme" dodá a já na ni překvapeně koukám. ,,A co se všemi bude?" zeptám se a ona pokrčí rameny. ,,Nic. Nechají nás to tu dodělat a potom si všichni půjdeme po svém" odpoví a já kývnu. Z ničeho nic se zvedla a šla ke skříni. Nahla jsem se, abych jí viděla do papírů. Rychle jsem si sedla a ona se akorát otočila. Usmála se a zase si sedla.

,,Paní spadla nám skříň!". Rychle se zvedla a vyběhla. Zhluboka jsem se nadechla a rychle se jí šla podívat na stůl. Otevřela jsem složku.

Pohled Vadima:

Válel jsem se v posteli a skoro usínal. Někdo narazil do dveří. Rychle jsem se zvedl a šel je otevřít. Julie sem vběhla. ,,Ahoj" řeknu mile a ona se na mě rychle otočí. ,,Vadime. Vadime!". Vyděšeně jsem na ni koukl co se stalo. ,,Prašť mě!" křikne a já pokývu hlavou. ,,Co? Nebudu tě mlátit" dodám a ona mi vezme ruku. ,,Prosím ubliž mi" řekne hystericky a já sebou cuknu. ,,Ne! Co se stalo?" zeptám se a ona se na mě koukne. ,,Julie! Okamžitě mi řekni co se stalo!". Začala brečet. ,,Promiň. Nechtěl jsem na tebe křičet. Promiň" řeknu a pohladím ji po vlasech. ,,Jsem napsaná". Koukal jsem na ni. Chtělo se mi křičet. ,,Vadime?" zeptá se a já si pomalu sednu. ,,Jak mi tě můžou vzít!" křiknu naštvaně a ona se lekne.

Pohled Julie:

Pořád jsem se klepala. Klekla jsem si k němu. ,,Váďo. Vždyť je to dobrý. Ty nikam nemusíš. Jedou jen holky. Zůstaneš tu s klukama" řeknu a on pokýve. ,,Já tu chci být s tebou". Začal taky brečet. Asi je toho na něj moc. Opřela jsem se mu o nohy. ,,Proč mi všechny vezmou?" zeptá se a bouchne do matrace. Sedla jsem si vedle něj. Zase začal brečet.

Opíral se o zeď. Jen sem seděla na posteli a hrála s dekou. Posunul se ke mně. ,,Nějak to vyřešíme" pošeptá a já pokývu. ,,Měla to tam napsaný. Mě a spoustu dalších. Kromě Lynn" odpovím a on se na mě smutně koukne. ,,Snad mi odpustíš, že sme nestihli zjístit co se se všemi děje" řekne a já pokývu. ,,Není to tvoje chyba. Hlavně to nikomu neříkej". Pohladila jsem ho po tváři. Zase mu stekla slza. ,,Normálně nebrečím" řekne rychle a utře si ji. Pokývala jsem nad tím hlavou. ,,Klidně breč" odpovím tiše a mě samotně začnou padat slzy. Natáhl se pro mě. Přendal mě na něj. Opřela jsem se o něj. ,,Jsem starší. Měli by brát od nejstarších. Jaký tam byly jména?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Klára. Karolína. Kristýna. Vendula...". ,,Vždyť ty všechny jsou starší než ty" řekne a já kývnu. ,,Asi se jich potřebuje zbavit" odpovím a on na mě koukne. ,,Ale Julie. Ty jsi nejmladší z nás všech. Jsi ještě dítě". ,,Vadime" šeptnu a on se jen zasměje. ,,Myslíš, že kdybych se nabídl nechala by tě?" zeptá se a já se na něj prudce otočím. ,,Děláš si srandu?" zeptám se a on pokýve hlavou. ,,To zkus a uvidíš co se s tebou stane, dřív než tě odvezou" odpovím výhružně a on se pobaveně podívá. Potom se koukl smutně na zem. ,,Co je?" zeptám se a on pokrčí rameny. ,,Stejně reagovala Bar. Jenom ona si myslela, že ji čeká něco dobrýho".

Pohled Vadima:

Zase se na mě lítostivě koukla. Když je smutná vypadá jako panenka. Projela mi vlasy a zase mě pohladila po tváři. ,,Nemysli na to" řekne tiše a já se zase smutně kouknu. Trochu jsem se nad tím bavil. Reaguje tak hezky. Tohle Barbara nedělala. Jenom... Miluju tě sem. Moc mi chybíš tam. Žádný utěšování, když jsem se bál co se bude dít. Jen sem si povzdechl. Při srovnání těch dvou jsem si byl jistý, že Barbara zůstane holkou, kterou jsem miloval, ale ta holka mě opustila. Ne její chybou. Kdyby mě ve svém životě chtěla, nesnažila by se mě dostat k odjezdu?

Pohled Julie:

Koukal na mě. Narovnala jsem se a zvedla k němu pohled. Bylo ticho. Jen poza dveří byl slyšet smích lidí co chodili kolem. ,,Zůstaneš tu ještě chvilku?" zeptá se smutně a já jen kývnu.

Tak a to je pro dnešek vše. Já vím. Exploze vašich hlav. Je mi to líto, ale takhle se to nejlíp ukončí. Nebo ne?

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby