Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

Jejda, ty jsi tu?

Pohled Julie:

Musela jsem se na něj koukat. Prudce se otočil. Praštil mě loktem. ,,Au" jeknu a on si sedne. ,,Co se stalo?" zeptá se ospale a já mávnu rukou. ,,V pohodě" odpovím a natáhnu se pro kapesník. ,,Ježiši! Juli promiň" řekne a sedne si blíž ke mně. ,,Moc se omlouvám" šeptne a obejme mě. ,,Dobrý. Je to jenom krev" dodám a on pokýve. 

Pohled Vadima:

Snažila se zastavit krev, co jí tekla z nosu. Kvůli mně. Skvěle. Jen sem ji hladil po stehnu a koukal na ni. ,,Už dobrý" řekne a já na ni starostlivě kouknu. ,,Dobrý. Jsem v pohodě" dodá pobaveně a s úsměvem na mě koukne. Jen sem na ni koukal. ,,Promiň" řeknu znova a ona mě mírně praští. ,,Nic mi není!". Jen sem se začal smát. Koukl jsem z okna. Venku byla pořád tma. Otočil jsem se na ni. Seděla úplně na druhým konci postele. Pomalu jsem se k ní doplazil. Zasmála se a sklouzla po mně. Nahodil jsem svůj vážný pohled. ,,Nekoukej tak. Děsíš mě" dodá a zase si sedne. ,,No tak. Hej". Jen se zasmála. 

Druhý probuzení bylo o něco lepší. Otočila jsem se na Julii. Spala nahečmaná u mě. Pohladil jsem ji po vlasech a čekal až se probudí. Mírně pootevřela oči. ,,Dobré ráno bez kapesníku v nose" řeknu a ona se jen pobaveně usměje. ,,Dobré ráno" odpoví a obejme mě. Jen sem ležel. Dneska je jeden z těch dnů, kdy bych vážně jen ležel. Julie si hrála s mojí rukou. Jak to teda je? Trávíme spolu tolik času, že nemám čas se jí zeptat. Trochu paradox. Slyšel jsem klepání. Oba jsme si sedli. ,,Jen to rychle vyřídím" řeknu a vstanu. Ani se nemusím ptát. Je mi jasný, že to jsou kluci. Otevřel jsem dveře a koukl na ně. ,,Žiješ!" křikne Martin a trochu mě praští. ,,Od kdy jste vzhůru tak brzo?" zeptám se a oni se na sebe podívají. Jen sem stál mezi dveřmi a zavíral je. ,,Ehm. Chceme s tebou mluvit" řekne Láďa po chvilce a já pokývu hlavou. ,,Jsem v pohodě".

Pohled Julie:

Jen sem seděla na posteli a přemýšlela co tu vlastně dělám. Dneska, už po druhé, jsem spala ve stejné posteli s někým jako je Vadim. Páni. Celkem jsem se vypracovala. Koukala jsem kolem. Do místnosti svítily paprsky slunce. ,,Pojď dovnitř ať nás nikdo neslyší". Slyšela jsem kroky. Jakmile mě viděli úplně se zastavili. Koukli na Vadima. ,,Ježiši! Ty jsi neodjela!" křikne Láďa a hned jde ke mně. Skočil za mnou. Musela jsem se zasmát. Vstal a i se mnou ve vzduchu šel blíž ke klukům. Moc mě stiskl. ,,Stačí" šeptnu a on mě postavil. Cítila jsem se krapet trapně. Všechny tří mě hromadně objali. ,,Jak to?" zeptá se Láďa a Martin na mě kouká.

Pohled Vadima:

Rychle jsem ji přitáhl k sobě. Schoval jsem ji za sebe. Mírně jsem se na ně zamračil. Asi jim došlo o co mi jde. ,,Takže zůstaly i ostatní?" zeptá se Martin a Julie vykoukne. Držela mě kolem břicha. ,,Ne. Zůstaly jsme jen my nejmladší" odpoví a já ji rukou zastrčím zpět. ,,Julie vám všechno povykládá. Jenom se převleče" dodám a ona se zasměje. ,,Jasně. Díky Vadime" šeptne a oni na sebe jen koukají. Otočil jsem se na ni. Natáhl jsem se pro mikinu a oblíkl jí ji. Tlačil jsem jí na záda. 

Pohled Ládi:

,,Co to sakra je?" zeptám se a oba se na mě podívají. ,,Celkem hot, že?" zeptá se Martin stejně a Vadim ji chytne za ruku. Když si asi uvědomil, že stojíme za nimi popohnal ji před sebe. Cupitala ke dveřím. Něco jí pošeptal. Jen kývla a dveře se zabouchli. Zase se k nám vrátil. ,,O čem jste chtěli mluvit?" zeptá se normálně a my se začneme smát. Trapně si dal hlavu do dlaní. ,,Vadime hot" šeptne Martin a on se na něj naštvaně koukne. Martin trochu postoupil. ,,Teď se já nebudu moct podívat do očí" řekne tiše a já se začnu smát. ,,Proč by jsi nemohl?" zeptám se a Kuba kývne. Jen se na nás s úšklebkem podíval. ,,Hele. Zavedeme pravidlo. Nebudeme se bavit o tom co jsme kdy viděli. Ať už je to holka nebo Martinova chvilka sám se sebou". Všichni čtyři jsme se začali smát. ,,Ale Vadime..." řekne dost naštvaně Martin a jde blíž k němu. ,,Zasunul?". ,,Já tě zbiju!" řekne výhružně a Martin se zasměje. ,,Jenom otázka" odpoví a usměje se na něj. 

Pohled Vadima:

,,Ale co Julča? Bude si připadat trapně" dodám a sednu si na postel. ,,Jo to bude" odpoví tiše a jde ke mně. 

Seděl jsem u stolu a pozdně snídal. Dovnitř vešla Julie. Koukl jsem na ni. Hned si ke mně šla sednout. ,,Mám se hanbou propadnout?" zeptá se tiše a já se pousměju. ,,Nebude třeba" odpovím a ona se na mě překvapeně podívá. ,,Klukům jsem vysvětlil, že se nic nestalo a že jsme si jen povídali" řeknu a ona se na mě nedůvěřivě podívá. ,,Vážně?" zeptá se a já kývnu. ,,Ptali se mě... Na klasický otázky. Jestli něco bylo a co jsme dělali. Prostě jsem řekl, že jsem byl rád, že nejsi pryč a že jsme prostě nic nedělali. Usla jsi a já s tebou. Tím to skončilo" dodám a ona se na mě koukne. ,,Ulevilo se mi. Stačí mi pomyšlení na Martina jak říká "jinak hot" a chce se mi brečet" řekne se smíchem a já kývnu. ,,Je to v pohodě" odpovím a ona jen kývne.

Flashback:

Oblíkal jsem se a snažil si vymyslet výmluvu. ,,Už můžeme dovnitř?" křikne Martin a já jim otevřu. ,,Jedno po druhém..." řekne Láďa a já kývnu. ,,Bylo něco?" zeptá se Martin a já k němu zvednu pohled. Nadechl jsem se a Kuba mě utišil. ,,Nenuť ho to říct" řekne k němu a já pokývu. ,,Ne v pohodě. Nic nebylo" odpovím a Martin je pokýve hlavou. ,,Chceš moji školu svádění?" zeptá se po chvíli a já se jen uchechtnu. ,,Nechci" odpovím a Kuba zvedne prst. ,,Takže mi chceš říct, že tu prostě spala... Že ty jsi měl klidný spaní, když vedle tebe ležela?" zeptá se a já kývnu. ,,To ti nežeru" dodá a já jen kouknu na zem. ,,Hele... Podle mě. Julie je fajn, že jo? Ale aby nic nebylo to je i na ni moc křesťancký". Koukl jsem na Martina. ,,Ona není křesťanka" řeknu a on mávne rukou. Naléhavě se na mě podívali. ,,Nic vám říkat nemusím pokuď jde o mě a Julinku" odpovím a založím si ruce. ,,Takže Julinka?" zeptá se Láďa a já kývnu. S úsměvem na mě koukali. ,,Fajn. Měli jsme něco...". Martin se nadechoval. ,,Ale nezašlo to dál než k líbání. A pár věcičkám... Ale to je jedno. Nic jí neřeknete, nebo vás budu muset zabít!". Naštvaně jsem na ně koukal. ,,Fajn" řekne na stejno Láďa a Kuba a jen na sebe kouknout. ,,No a pro tebe to platí obvzlášť. Žádný hláška jak je tobě známo" dodám a kouknu na Martina. ,,Dobře, ale jenom proto, že chci aby se se mnou bavila" odpoví a já se mírně usměju. ,,Ale já si to neodpustím... Viděli jste ten zadek?" zeptá se a koukne na kluky. ,,Já tě praštím!". 

Tak a to je pro dnešek zase vše. Myslím, že v dalším díle se to už vše všichni dozví. Těšíte se na rozuzlení?

Nějaké spešl požadavky?

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby