Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

,,Já to nedovolím!"

Pohled Julie:

Už dlouho jsem neslyšela nic o odjezdech. Až mě to trochu vyděsilo. Klid tu je už nějak dlouho. Podezřele dlouho. Nervozně jsem klepala nohou. ,,Co je?" zeptá se Martin a já se na něj kouknu. ,,Co?" zeptám se stejně a on ukáže na moji nohu. Hned jsem s ní přestala klepat a trapně koukal do talíře. ,,Co ti je?" zeptá se a já cuknu hlavou. ,,Nemůžu se soustředit. Poslední dobou moc nespím" dodám a on si mě prohlídne. ,,Vždyť se klepeš" řekne s otevřenou pusou a já pokývu hlavou. ,,Nic mi není" odpovím a usměju se. Ředitelka šla k naším směrem. Hned se mi rozbušilo srdce. ,,Jde si pro nás. Dělej, že si povídáme" řeknu a on kývne. ,,Vždyť si povídáme". ,,Správně. Bla, bla, bla a potom mi řekl, že hnědá je oranžová" řeknu a ona projde kolem. ,,Julie co ti je?" zeptá se a já na něj kouknu. ,,Nic" odpovím a on se na mě starostlivě podíval. ,,Vždyť si řekla, že hnědá je oranžová" odpoví a já pokývu. ,,No to jsem k tobě jakože mluvila. Chtěla jsem říct, že na podzimu se mi nejvíc líbí oranžový a hnědý listy, ale nějak se mi to v hlavě smotalo". Jen na mě nevěřícně koukal.

Pohled Martina:

Začal jsem se nanápadně rozhlížet. Kde je ten Vadim! Trochu se jí bojím. ,,Vadim tu není" řekne tiše a já se na ni pomalu otočím. ,,Ani Kuba" dodá a rukou si podloží hlavu. ,,Nechceš jít..." ,,Jasně! Do knihovny! Díky. Málem bych zapomněla" řekne a začne si sklízet věci. ,,Ne chtěl jsem říct spát. Už je asi pozdě" dodám a ona se na mě naštvaně koukne. ,,Nejsem unavená. Je teprve sedm" odpoví a hned na to se usměje. ,,Ahoj" řekne mile a zvedne se. I s batohem šla ke dveřím. Radši jsem odnesl jídlo a šel najít kluky.

Pohled Julie:

Musí tu být něco o těch prášcích! Na to, že jsem asi týden pořádně nespala mám dost energie. Sklouzla jsem se po podlaze a vylezla na židli. Natáhla jsem se pro knížku o farmaceutice. Seskočila jsem z ní a hned si s ní šla sednout. Najela jsem na obsah a hledala něco o antidepresivech. Když se to tak vezme teď by se hodili. Hahaha. Julie jsi zase vtipná. Po chvilkovém rozhovoru sama se sebou jsem konečně našla odstavec, co jsem hledala.

Pohled Vadima:

Láďa ještě vykoukl ven. ,,Dobrý" šeptne a já jdu k jejímu stolu. ,,Odjezdy" řeknu a Kuba se na mě otočí. ,,Kdo tam je?" zeptá se a běží ke stolu. Pročítal jsem jména. Nikdo ze starších. Spíš děcka. Co s nimi chce udělat? Kuba otevřel šuplík a zhluboka se nadechl. ,,Další" řekne ke mně a já se k němu nahrnu. Pročítal jsem jména. Samý holčičí. Snad tam nebude... ,,Julie" šeptne a já se na něj kouknu. Zvonu už ne. ,,Přepíšu to" šeptnu a papír mu seberu. ,,Ona to pozná. Myslíš si, že nevím koho si tam psala?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Třeba ne" odpovím a natáhnu se pro propisku. Přemýšlel jsem o nějakým jménu. Pane bože já doslova obětovávám někoho jinýho. Papír jsem zmačkal a strčil si ho do kapsy. ,,Co to děláš?" zeptá se ječákem Kuba a já mávnu rukou. ,,Nevšimne si toho" odpovím a Láďa se na nás otočí. ,,Co jsi udělal?" zeptá se a já mávnu rukou. ,,Sebral papír s odjezdy". ,,Jo, protože je tam Julie a já ji nikam nepustím!" křiknu a on kývne. ,,Já to chápu, ale tohle je špatně" šeptne a já kývnu. ,,Já vím... Ale už se stalo" odpovím a on si udupne. Láďa vykoukl a hned na nás mávl. Rychle jsem vyběhli ven. Martin se akorát zastavil. ,,Stujte tady. Už jde nestihneme utýct. Jakože jsme k ní přišli s problémem" šeptne akorát se na ni otočí. ,,Chlapci... Co potřebujete?" zeptá se a oni mě šťouchnou blíž. ,,Víte... Aaaa. Chceme si převlíct postele, ale nevíme kam jít" řeknu a oni hned začnou kývat. ,,Nebudu se ptát proč. Běžte dolů a řekněte paní Suché. Ona vám dá prostěradla" dodá a já jen kývnu. Vyšli jsme. ,,Teď si fakt budeme muset převlíct postele? Ty jsi kokot" šeptne Martin a já se na něj otočím. ,,Kdyby jste mě nestrčili a něco vymysleli, tak ne. Jinak hezky voní" dodám a Kuba se zasměje. ,,Julie tě změnila k horšímu brácho" řekne a já se zasměju. ,,Když už mluvíme o Julii. Něco s ní asi je" řekne Martin a koukne na nás.

Pohled Julie:

Proč se mi zdá, že na mě někdo kouká? Pootevřela jsem oči a začala křičet. Spadla jsem ze sedačky. ,,Ježiši klid. Jen tu u tebe sedím" dodá a já si promnu oči. ,,Proč?" zeptám se tiše a on mi pomůže vstát. ,,Šel jsem si sem pro... No to je jedno. Všiml jsem si tě, jak jen ležíš a skoro si nedýchala, tak jsem jen koukal a pak si se probudila" řekne a já kývnu. ,,Díky... Pavle" šeptnu a on mávne rukou. Vzala jsem si batoh a pomalu šla chodbou. Já vážně usla? Koukla jsem na hodiny. Večeřela jsem sedm a teď je... Půl osmé? Sakra to jsem mohla spát asi deset minut. Zmateně jsem šla po chodbě. Na schodech jsem se rozmýšlela kam chci vlastně jít. ,,Vážně to voní". Otočila jsem se na ně. Nechápavě jsem se na ně koukla. ,,Vy si převlíkáte peřiny?" zeptám se a Martin kývne. ,,Nechceš nám pomoct?" zeptá se opatrně a já kývnu.

Chodili jsme z pokoje do pokoje. Až jsme se dostali k Vadimovi. Kluci si jen povídali a já převlíkala postel. Sakra. Něco jsem chtěla udělat. Zapla jsem poslední knoflík na polštáři a otočila se. Vadim stál za mnou. ,,Jak ti je?" zeptá se a já se zasměju. ,,Dobře?" zeptám se stejně a on mě obejme. Ruce jsem mu zastrčila do zadních kapes. Nahmatala jsem papírek. Vytáhla jsem ruku a odtáhla se od něj. ,,To si nečti" řekne rychle a natáhne se pro něj. Kluci se na nás otočili. Kuba se hned zvedl. Rozbalila jsem papírek. Kuba se ke mně vrhl. Podlezla jsem ho a lehla si na záda. Odkopla jsem Láďu.

Pohled Vadima:

Když jen ležela na zemi asi jí to došlo. Martin jí ho vytrhl z ruky. Sám si ho přečetl. ,,Gabča" šeptne a hned odejde. Kluci šli hned za ním. Bouchly dveře a já se na ni podíval. Lehl jsem si k ní. ,,Chtěl si mi to říct?" zeptá se a já pokývu hlavou. ,,Nechtěl" odpovím a ona kývne. ,,Takže jste byli u ředitelky beze mě?" zeptá se a já jen kývnu. ,,Chtěl si mi říct, že jste tam byli?" zeptá se a já kývnu. ,,Chtěl" odpovím a ona si utře slzu. ,,Dobře" šeptne a dál leží.

Pohled Julie:

Pootočila jsem na něj hlavu. ,,Musíme pryč" šeptnu a on se na mě koukne. ,,Myslíš to vážně?" zeptá se a já pokrčím rameny. ,,Asi jo" odpovím a vydechnu. Začaly mi padat slzy. Objal mě. ,,Nechci, aby jsi jela pryč" řekne a rychle si sedne. ,,Vždyť nikam nejdu" odpovím a on pokýve. ,,To jsi říkala i minule a pak si tě odvedla a já se bál. Nepochopí tu bolest. Když ti po třetí chtějí vzít tvoji lásku" řekne a hlavu si dá do dlaní. ,,Děsí mě, že jsi mě sečetl s Barbarou". Jen se zasmál. Objal mě a pohladil po vlasech. Vylekalo mě klepání. Dovnitř vešli všichni kluci. ,,Já chci pryč" řekne Láďa a my na sebe koukneme. ,,Jdeme pryč" řekne Vadim a koukne na ně.

Tak a to je pro dnešek vše. Přichází velká příležitost. Tak co myslíte? Pokazí se to, nebo ne? Kdo ví. Já teda vím, ale to je jedno...

Nějaký nápady? Dolů...

Vaše AdellRainbowUnicorn