Unloved | Drarry (CZ) ✓

1. kapitola

První sluneční paprsky již osvětlovaly areál školy čar a kouzel v Bradavicích, když se u hlavní brány, která strážila příjezdovou cestu z Prasinek, ozvalo tiché lupnutí. Na to se před masivními vraty ověnčenými složitými systémy kouzel objevil blonďatý muž s arogantním úšklebkem na rtech a rukama vraženýma hluboko v předních kapsách svých kalhot. Zatímco místní magie rozpoznávala tu jeho a začínala pomalu otevírat vstup na bradavické pozemky, bloudil svýma šedýma očima po okolí, dokud se nezastavil na nejvyšším oblouku brány, v němž pod velkým ozdobným nápisem Hogwarts bylo vyryté samotné heslo Bradavic - Draco dormiens nunquam titillandus, nikdy nelechtej spícího draka. Pobaveně si odfrkl, když si připomněl jeho význam, a již více nečekal. Škvírou, která se stihla objevit mezi oběma křídly, proklouzl dovnitř, a elegantním krokem spolu s povýšeným pohledem ve tváři se vydal vstříc rozlehlé budově před sebou.

Drobné kamínky mu křupaly pod nohama, slabý větřík si chtěl pohrávat s prameny světlých vlasů, avšak ty se díky fixačnímu kouzlu pouze mírně chvěly, takže nepěkným úmyslům větru dokonale odolávaly. Mezi stébly trávy rostoucí podél cesty na muže vykukovaly jarní kvítky a k jeho uším doléhal zvučný zpěv ptáčků z nedalekých stromů. Mimo něj ho Bradavice vítaly vcelku tiše, se svou tradiční atmosférou plnou klidu a míru.

Když procházel honosnými arkádami na nádvoří, zahlédl na jeho druhé straně několik opozdilých studentů v černých školních hábitech doplněných o červenozlatou kravatu. Nebelvírští, že jej to ani nepřekvapovalo. Zvlnil rty v dalším ze svých úšklebků, a jakmile se dostal k jedné ze zdobených kašen, zahnul u ní přímo do budovy. Nedlouho poté již vybíhal kamenné schody k jedné z věží, do níž přesně mířil. Klepání podpatků jeho bot se odráželo od stěn a doprovázelo jeho kroky po celou dobu, co mířil chodbou přímo k chrliči, který označoval místo, odkud se pro něj po vyslovení hesla vynořily pohyblivé schody. Postavil se na ten nejvyšší a nechal se vyvézt až k leštěným dubovým dveřím.

Ani nezaklepal a rukama rovnou vytaženýma z kapes rozrazil masivní dřevo dokořán, načež si to nakráčel do bradavické ředitelny. Pohled mu padl na černovlasého muže, který seděl za svým obrovským stolem, jenž byl momentálně pokryt vysokými sloupci všelijakých papírů, a snažil se soustředit na svou práci. „Nazdar, Potty!" hlasitě zahalekal, a donutil tak druhého muže vzhlédnout od stolu.

„Kolikrát jsem ti říkal, nauč se klepat?" povzdechl si Harry, protože už věděl, že jeho poučovací kecy jsou naprosto k ničemu. Blonďák je jedním uchem pouštěl dovnitř a druhým hned zase ven.

„Klepání je zbytečná ztráta času. Stejně bys mě pustil dál," pohodil druhý muž hlavou a namířil si to přímo ke stolu za černovlasým. Rukou odstrčil jednu z menších hromádek papírů a sám se posadil na nově uvolněné místo. „Nebo se snad snažíš přede mnou něco tajit a chceš mít čas to schovat?" významně povytáhl perfektně upravené obočí.

Bývalý Nebelvír se krátce zadíval na test jednoho ze zmijozelských studentů před sebou, než se pohodlně opřel ve svém křesle a ruce položil na kožené područky. „Co bych před tebou asi měl chtít tajit?"

„Nevím, co všechno by se v té tvé hrdinské hlavě mohlo zrodit," mykl blonďák rameny. „Ale měl bys vědět, že přede mnou bys stejně nic neutajil," výmluvně se po Harrym podíval.

„Až příliš si věříš," skepticky si černovlasý ředitel Draca prohlédl.

Bývalý Zmijozel si pohrdavě odfrkl. „Oba moc dobře víme, že mám svoje metody, jak to z tebe dostat," sebevědomě prohlásil a nahl se kupředu, aby měl svůj obličej jen kousek od toho Nebelvírova. „Ale pokud je potřebuješ připomenout, není problém," nahodil svůdný tón a při řeči se svými rty lehce otíral o ty Harryho.