Unloved | Drarry (CZ) ✓

11. kapitola

Bradavická knihovna byla pátečního odpoledne ponořena do příjemného ticha a klidu, přesně jak tomu bývalo téměř vždy a ještě častěji při nadcházejícím víkendu. Našlo se jen málo studentů, kteří ochotní v tuto dobu studovat usedli s učebnicí za stůl a opravdu pilně pracovali na domácích úlohách, esejích či jen rozšiřovali své znalosti v určitém předmětu.

U jednoho takového stolu, spíše v zadní části knihovny za vysokými regály, seděl na židli nebelvírský černovlasý chlapec a usilovně se snažil vypsat a následně pochopit poznámky z věštění z čísel. Nikdy si nemyslel, že bude mít s tímto předmětem takové problémy, ale opak se ukázal být pravdou. Nový učitel na věštění, pan Henson, byl podle Alexova mínění trochu víc než marný učitel a jeho vyučování se skládalo pouze ze čtení z učebnic a zadávání úkolů na další dny. A to vypozoroval pouze ze dvou hodin s ním.

Tiše si povzdechl a jemným koncem brku si soustředěně přejel po spánku. Kdyby nebylo Hensona, takhle brzy by tu být nemusel a mohl přijít až později - přesněji po famfrpálovém tréninku zmijozelského družstva. Takhle tu vysedával už dobré dvě hodiny a nevyřešil vůbec nic, zatímco zápisky z obrany proti černé magie nečinně ležely na stole o kousek dál. Cítil se celkem frustrovaný, když s něčím nedokázal pohnout.

„Tak tady jsi!" ozvalo se za Alexem znenadání lehce zadýchaným hlasem od toho, jak příchozí mladík běžel po tréninku přes celé bradavické pozemky a půlku školy až do knihovny, aby na své doučování přišel ve smluvený čas. Nechtěl svého nebelvírského spolužáka popudit tím, že by se opozdil, jako už se tomu několikrát stalo. Světlé vlasy měl na zátylku a na čele stále ještě trochu mokré, jak se špatně osušil po rychlé sprše v šatnách, a přes rameno mu visel látkový vak, v němž byl schovaný jeho tréninkový dres v barvách Zmijozelu. „Nejdu zase pozdě, že ne?"

Alex sebou nejdříve jemně cuknul, jak ho nečekaný hlas vytrhl ze zamyšlení, ale poté se nervózně pousmál. „Ne, myslím že ne." Odendal si nechtěný vlas z očí a odsunul od sebe materiály do věštění z čísel.

„Výborně." Se značnou úlevou spustil zmijozelský chlapec svou tašku na zem a posadil se na židli vedle Nebelvíra. Pohled mu bezděky zaletěl k pergamenům, které od sebe Alex odsunul. „Věštění z čísel?" hádal podle poznámek, které si stihl přečíst. „Slyšel jsem, že s tím novým je to celkem o hubu," tiše se uchechtl. „Až jsem rád, že jsem si věštění k OVCE nezvolil." Pohodlně se zády opřel o opěrku.

„Není to těžký předmět," zavrtěl Nebelvír hlavou. „Teda alespoň nebyl, když jsme měli kvalitní učitele. To i pan Malfoy bez licence učí lépe." Raději zápisky z věštění úplně zavřel a rozhodl se svým neúspěchem nerozptylovat. Musí přece být způsob, jak věci pochopit. Z druhé strany stolu k sobě přitáhl poznámky z obrany, kterou už delší dobu měli pouze s ředitelem Potterem.

„Dlouho se neukázal," konstatoval Cameron a nahnul se nad stolem, aby lépe viděl na materiály, které s sebou donesl černovlasý. „A abych pravdu řekl, docela mi začíná chybět," zlehka se ušklíbl. „Ředitel je oproti němu docela konzervativní."

Alex své poznámky posunul blíže ke Zmijozelovi. „Ředitel Potter je skvělý učitel... Ale řekl bych, že má poslední dobou nějaké problémy. Bývá často roztržitý." Lehce černovlasý sklopil hlavu, jako by se snad styděl za své pozorovací schopnosti. „Tady jsem přinesl své nakopírované zápisky z šestého ročníku. Od začátku. Jsou tam všechny hodiny, takže by ses měl na OVCE lehce připravit. Pokud něčemu nebudeš rozumět, tak mi to řekneš a probereme to spolu, jo?"

Cameronovo obočí překvapením vyletělo vzhůru. „Páni," pronesl obdivně a v šoku z nečekané služby, kterou mu tímto Nebelvír prokázal, se lehce nervozně zasmál. „Díky, to jsi hodný," obdaroval černovlasého chlapce širokým úsměvem. „Až se příště půjde do Prasinek, koupím ti za to něco dobrýho v Medovým ráji," v příslibu na druhého mladíka mrkl.