Unloved | Drarry (CZ) ✓

23. kapitola

Když se po snad největší hádce, jakou kdy s Harrym vedl, Draco vytratil z Bradavic, nedokázal v sobě potlačit touhu vrátit se okamžitě zpět do Francie, která mu momentálně připadala jako ten nejlepší úkryt před celým světem. Jelikož ale chtěl být sám se svými myšlenkami, takticky ve svém výběru přesného místa minul jejich vilu a přemístil se na pláž dostatečně daleko od ní, aby jej matka případně nemohla zahlédnout z okna.

S botami v ruce zabořil bosá chodidla do jemného zlatavého písku Azurového pobřeží a nechal si nohy omývat náhlými nárazy vln. Zahloubán ve svých myšlenkách se rozešel po pobřeží, zcela zapomínaje, že by měl touto dobou správně sedět na první ze svých dnešních přednášek. Nesešlo na nich, když jeho srdce trpělo a zas a znovu bylo lámáno Harryho slovy i činy.

Hrdlo se mu stahovalo úzkostí, jak si v hlavě stále dokola přehrával jejich ostrou výměnu názorů, k níž došlo před chvílí v Bradavicích. Chápal Nebelvírův pohled na věc. Nemohl popřít, že svým náhlým tvrzením, které ani nemohl podložit dostatečnými důkazy, dával černovlasému řediteli jen další závdavky k tomu, aby si myslel, že jsou jeho slova pouhým aktem zoufalství rozdmýchaným žárlivostí. Přestože ji v jisté míře pociťoval, zcela jistě však nevyhrávala nad holou starostí o Harryho dobro.

Kdyby Dominica dobře neznal a netušil, jak jeho intriky fungují, nejspíš by jej žárlivost zcela ovládla a zanechala jej tak zkroušeného nad novinovým článkem. Jenže realita byla jiná, a tak úspěšně potlačoval svou závist do koutu svého srdce a raději se snažil přimět bývalého Nebelvíra k rozumu. Ovšem očividně marně, jelikož paličatý ředitel si jeho varování nevzal k srdci ani omylem a ještě k tomu mu věnoval spoustu peprných slov.

Z úst blonďatého muže vyšel tichý povzdech, když mu na mysli opět vyvstal konec jejich hádky. Ještě nikdy se nestalo, že by jej Harry doslova vyhodil ze své přítomnosti. Na jednu stranu se mu nedivil - kdyby někdo z nenadání začal osočovat jeho přítele z podobných věcí, asi by jej také zuby nehty bránil. Jenže jak měl černovlasému dokázat, že má pravdu? Bylo to jeho slovo proti celé vyšperkované verzi Dominica, kterou Nebelvír znal a která mu pod jménem Kyle byla patrně servírována už od chvíle, co se spolu ti dva poprvé potkali.

Přeplněný emocemi se Draco zastavil na místě a šedý pohled mu sklouzl na uklidňující hladinu moře, po níž se míhaly odražené paprsky poněkud mdlého slunce a skákaly tak po menších vlnách, jež postupně připlouvaly k pláži. Jeho srdce si pro sebe uzmul splín, který se v něm náhle usadil a s nímž bývalý Zmijozel zahodil i veškeré zbylé snahy o zachování si svého sebeovládání. Nač zůstávat i nadále silný, když mu poslední setkání s Harrym vždy střídavě lámou a opětovně slepují srdce dohromady? Kdyby byl jeho otec živý, nejspíš by mu už dávno vykřičel do tváře, jakého slabocha z něj láska k Vyvolenému udělala a pravděpodobně by jej nazval synem nehodným nosit rodinné jméno.

Zatímco se odebíral pláží o něco výše, klopil pohled k zemi. Na krásnou a díky jeho myšlenkám i poměrně melancholickou scenérii jej vrátil až tehdy, když se uvelebil v zlatavých zrnkách písku jen kousek od vily, pokládaje vedle sebe své boty. Lokty si opřel o kolena nohou, jež překřížil v kotnících a s víčky na okamžik pevně přitisknutými k sobě si opět připomněl Harryho nevybíravá slova, která se mu bolestně zabodávala do srdce.

Ačkoliv měl pro jeho reakci jisté pochopení, nedokázal uvěřit, že by se Nebelvír někdy dokázal takhle rozohnit. Myslel si, že jako nejlepší přítel, který dokázal na své pozici překonat i Weasleyho, bude řediteli připadat více důvěryhodný, než se nakonec ukázalo. Doufal, že se černovlasý nad jeho obviněními aspoň zamyslí a zkusí si je ověřit, když už nic jiného, jenže odmítnutí na plné čáře nečekal ani náhodou. Nejspíš jej láska opravdu připravila o zdravý úsudek.