Unloved | Drarry (CZ) ✓

14. kapitola

„...ale teď to s vámi už nechci řešit. Dejme tomu, že dostanete napomenutí a pokud vás ještě někdo nachytá, že používáte třaskavky dál, budu to muset řešit nějakým trestem s panem Filchem," povzdechl si Harry ve svém křesle a hleděl přitom na dva studenty Nebelvíru, kteří měli kajícně sklopené oči. „Tak běžte," propustil je, když oba chlapci svorně pokývali hlavami. Když se za nimi dveře zavřely, otočil se opět na Draca stojícího tiše u regálů s knihami. „O čem jsme to mluvili?"

„Ptal jsem se tě, jak sis užil zbytek víkendu. S Weasleym," zdůraznil Zmijozel, načež odlepil svůj bok od skříňky a s rukama založenýma na prsou přešel k ředitelovu stolu, u nějž zaujal jedno z míst, kde ještě před chvílí seděl jeden z provinilců.

„Jo tohle," povzdechl si Harry. „Bylo to fajn," dodal poté a opřel se předloktím o desku stolu před sebou.

Blonďák s nespokojeným výrazem ve tváři krátce pohodil hlavou. „Už mi konečně řekneš, co jste spolu měli tak důležitýho na práci?" semkl rty k sobě v nakyslém úšklebku.

„Jen jsme si šli pokecat ke Třem košťatům," trhl Nebelvír rameny. „S tebou jsem byl v sobotu a s ním byl domluvený na neděli. Udělal jsem snad něco špatně?" povytáhl obočí vědom si toho, jak moc lže Zmijozelovi do očí.

„Měl jsi mi to říct včas," zabručel Draco nesouhlasně. „Takhle už jsem plánoval, jak strávíme zbytek dne - a ty pak zdrhneš," vyčetl mu.

Harry se ale jen tiše uchechtl. „Nemáš nic plánovat a první se zeptat," poučil blonďáka pobaveně.

„Už mě znáš, měl bys počítat s tím, že já počítám s tebou," prohloubil druhý muž svůj úšklebek, ale v jeho držení těla se začínala odrážet pozvolná rezignace.

„Počítal jsem s tím, že ráno z Francie odejdu," opřel se ředitel ve svém křesle. „Ale teď už je to jedno, ne?"

„Nejspíš?" výmluvně pokrčil Zmijozel rameny, než si s krátkým pohledem na své hodinky povzdechl. „Asi bych měl jít."

„Spěcháš?" nakrčil Harry čelo.

„Vcelku jo. Slíbil jsem mamá, že ji dnes vezmu na oběd, když se konečně vrátila zpět do Anglie," výmluvně se Draco zašklebil.

Nebelvír chápavě přikývl. „Aha. Tak... si užijte oběd?"

Na to se v šedých očích usídlily hravé ohníčky. „Pořád čekám, kdy na něj půjdeme spolu. Slíbil jsi mi to, pamatuješ?" zakřenil se blonďák.

„Na to nejde zapomenout. Pozval ses sám," ušklíbl se Harry. „Ale neboj, pamatuju na to. Jen musíš vydržet. Však to znáš, ne? Trpělivost růže přináší," pousmál se následně.

„Když to vezmeme doslovně a ty mi pak nějakou doneseš, taky se nebudu zlobit. Červený mám nejradši," prohodil Draco se smíchem, neodvažuje se doufat, že by se jeho slova někdy v budoucnu stala skutečností.

Černovlasý vyklenul obočí. „Nemáte jich v zahradě na manoru dost?"

„Salazar ví, že od tebe by to člověka muselo potěšit, když ti kytky moc neříkaj," výmluvně se Zmijozel zatvářil, přičemž se začal zvedat ze svého místa.

„Zatím jsem je neměl komu dávat," mykl ředitel rameny.

„Můžeš začít trénovat na mně," skryl blonďák touhu ze svých slov za hrané pobavení. „Když vidím, kolik květin dostává mamá, kdykoliv je s Pierrem, začínám trochu žárlit," se zakřeněním přisunul křeslo blíže ke stolu.