Unloved | Drarry (CZ) ✓

10. kapitola

Pravidelné poklepávání nohou o kámen vystihovalo Dracovu nervozitu, když v neděli odpoledne stál na točitých schodech vedoucích do kanceláře bradavického ředitele. Sunuly se nahoru k masivním dveřím tak pomalu, až měl pocit, jako by je někdo schválně začaroval, aby jej tím nekonečným čekáním potrápil. Jenže ve skutečnosti se schody pohybovaly stejnou rychlostí jako vždy, a zbytek byl jen výplodem Zmijozelovy fantazie zmáhané neobvyklou nejistotou.

Doufal, že už Harryho přešla ona nebelvírská tvrdohlavost a že nebude stále naštvaný. Už takhle jej čeká fuška s přemlouváním černovlasého, aby mu dělal garde na večírku, na němž by se jinak ukousal nudou a zcela znechucený nucenými společenskými konverzacemi by mamá udělal jen ostudu. Nepochyboval o tom, že ředitel nakonec půjde, a už teď litoval toho, že je v sobotu večer nečeká i společný tanec. Nejenže by k tomu Pottera nedonutil, ale také by pravděpodobně přišel o obě chodidla, jelikož zelenooký zkrátka tančil jako slon z porcelánu. O tom už se několikrát přesvědčil na vlastní oči.

Když konečně dorazil až před dveře kanceláře, nemarnil už ani sekundu, a dokud stále oplýval dostatečným odhodláním, razantně zaklepal na Harryho dveře. Kupodivu se i přemohl a vyčkal na vyzvání, aby si u ředitele nahnal nějaké plusové body a snáze tak získal jeho doprovod, než vešel dovnitř. „Ahoj," elegantně proklouzl mezi křídly dveří a zase za sebou tiše zavřel, zatímco své oči upíral na černovlasého muže za stolem.

Harry nedokázal zabránit nanejvýš udivenému pohledu. Zmijozel klepal? Odkdy? „Ahoj." Zvědavě si blonďákovu postavu, jež od středy neviděl, prohlédl s brkem na půli cesty k pergamenu, který čekal na jeho podpis.

„Jak se máš?" s milým pousmáním se Draco rozhodl otestovat vody. Pomalu došel, až k ředitelovu stolu, u nějž se zastavil a ladně si založil své ruce na prsou. „Docela dlouho jsme se neviděli," pokračoval pak menším dodatkem, do nějž nenápadně skryl své chyběl jsi mi.

Harry sklopil pohled a nejprve dokument podepsal, než odpověděl. „Dobře i špatně," nijak nereagoval na Dracova další slova.

„Dobře, protože mě vidíš a špatně, protože jsem ti scházel?" zkusil blonďák zavtipkovat, ale ředitelův následný pohled jej donutil zvednout ruce v obranném gestu. „Fajn, už mlčím. Jen... nemohl bys tu svou odpověď trochu rozvést?" výmluvně rukama rozhodil. „Vážně mě zajímá, jak ses měl," upřímně pohlédl do zelených smaragdů.

Nebelvír opět pohled sklopil, aby se nemusel dívat do šedých očí a popadl několik listin, s kterými se následně zvedl a přešel k policím se šanony. Tam si sám ručně vytáhl příslušnou schránku, zatímco začal příteli odpovídat. „Měl a mám se dobře, protože vztahy ve škole se výrazně zlepšily a to ve všech ročnících. Špatně se mám, protože je tu práce až nad hlavu, nestíhám a ty ses skoro týden neozval. Celkem zvláštní, když jsi po týdnu ve Francii byl strašně naštvaný, že na tebe nemám ani blbejch pět minut. Teď si sem přijdeš, zaklepeš a čekáš na vyzvání, což k tobě absolutně nesedí. Tak ven s tím. Co chceš?" zeptal se klidně stále zády k blonďákovi, zatímco tahal další šanony, do kterých zakládal podepsané pergameny. Byl si vědom, že je mimořádně kousavý, ale nemohl jinak. Nový šťoural z ministerstva se v jeho škole procházel pouhé dva dny a už mu výrazně lezl na nervy. Doslova mu pil krev.

Draco však jeho podrážděnost přisuzoval své vlastní přítomnosti, a tak nepotěšen tím, v jakém rozpoložení Harryho zastihl, se raději rozhodl držet zpátky a zbytečně nedráždit černovlasého ještě více. „Mamá v sobotu pořádá večírek, ve Francii," šel rovnou k věci. „Nabídla mi, ať si vezmu doprovod, a vzhledem ke svým možnostem - chci jít s tebou."