Unloved | Drarry (CZ) ✓

17. kapitola

„Miluju tohle počasí," prohlásil se slastí jasně patrnou v hlase Cameron Davis, když se o raném sobotním odpoledni vyhříval na dece u bradavického jezera. Sluníčko příjemně hřálo a svými paprsky lechtalo světlovlasého chlapce na obličeji, jejž mu ochotně vystavoval. Za to Zmijozelův nebelvírský společník seděl o několik centimetrů dále ukrytý ve stínu stromu a se spokojeným výrazem ve tváři byl začtený do velmi objemné knihy, kterou by právě kvůli její tloušťce sám Cameron nevzal ani do rukou - natož aby ji celou přečetl.

Alex se jen pobaveně usmál. „Neříkám, že je špatné, jen mi prostě vyhovuje teplo, ale ve stínu," mykl jemně rameny a obrátil v knize list, aby mohl hltat další stránku.

„Ve stínu se neopálíš. A holky letěj na bronzovou kůži," uchechtl se Zmijozel, hrdý na to, že on sám, ač málem blonďák, chytal tmavší barvu velmi snadno a bez spálení. Což byla u famfrpálového hráče naprostá výhoda.

Nebelvír si nejistě zastrčil vlasy za ucho a tikl po druhém chlapci pohledem. „To je možný."

„To je jistý," opravil jej Cameron sebejistě. „Jen nevím, jestli to funguje i na Oliviu," tiše si povzdechl a založil si ruce za hlavou, čímž si ji podepřel.

„Oliviu?" zvedl Alex hlavu. „Croodsovou? Tobě se líbí?" zeptal se zvědavě s dlaní na knížce, aby se mu stránka nepřelistovala.

Světlovlasý mladík mykl rameny. „Je pěkná, nemyslíš?" Lehce se pousmál, když se mu před očima objevil obrázek jeho spolužačky. Ze zmijozelských děvčat byla tou nejhezčí v ročníku a Cameronovi se již delší dobou honila hlavou myšlenka na to, aby ji zkusil pozvat na rande. Vždy jej však odradil fakt, že ať už byla Olivia krásnější sebevíc, nikdy v sobě nepocítil ani náznak vřelejších citů k ní. Už jednou se pokoušel chodit s dívkou jen proto, aby mu její vzhled zvyšoval popularitu a dobrovolně do ničeho podobného znovu jít nechtěl. Přesto jej myšlenka na Croodsovou po svém boku lákala a bláhově si myslel, že by ji snad po čase mohl mít radši než její předchůdkyni.

Černovlasý Nebelvířan se tiše zasmál a znovu sklopil své oči k textu. „Což o to, hezká je, ale myslím, že zrovna já nejsem člověk, který by to dokázal plně ocenit." Našel si během svých slov prstem odstavec, u kterého předtím skončil.

„Přijde ti moc namyšlená?" zlehka nakrčil Zmijozel nos.

„To možná je," přikývl Alex. „Já bych ale spíš řekl, že je pro mě jaksi moc... ženská?" naznačil celkem dost očividně skutečnost, která byla v Bradavicích a hlavně v Nebelvíru, všem moc dobře známá.

Cameron se nechápavě zamračil, až se mu zkrabatilo čelo a ozdobilo mu jej několik zamyšlených vrásek. Zapřel se na dece o lokty, přičemž se přetočil na bok, aby na svého nebelvírského kamaráda lépe viděl. Opravdu se mu tu snažil naznačit, že před ženami raději upřednostňuje muže? „Moc ženská?" zopakoval po něm se stále podmračeným výrazem. „Chceš mi říct, že jsi - že jsi na kluky?" zeptal se zaraženě a lépe se na černovlasého mladíka s knihou v ruce zadíval. „Jakože gay?"

Nebelvír zvedl hlavu a lehce ji zvědavostí naklonil na stranu. „Myslel jsem, že to víš."

„Očividně ne," sjel jej Zmijozel pohledem a zamyšleně se odvrátil. „Teď to slyším prvně," dodal ještě s drobným úšklebkem. Jak to, že si sám ničeho dřív nevšiml?

Alex se nejistě celý ošil a kousl se do rtu. „A... vadí ti to?" zeptal se nanejvýš opatrně se zkrouceným žaludkem, kdy v prstech pevně drtil okraje své knihy. Najednou se totiž bál, aby na něj Cameron kvůli téhle skutečnosti nezanevřel. Neměl ani tušení, že zrovna hlava Zmijozelu o jeho orientaci nic neví.