Unloved | Drarry (CZ) ✓

2. kapitola

Byl již večer, když se Draco Malfoy objevil v Bradavicích znovu. S lahví červeného vína v ruce se vydával po známé trase rovnou do Harryho kanceláře. Z ní poté mohl projít dveřmi přímo do jeho soukromých komnat, kdyby černovlasého už nenašel, jak sedí za svým pracovním stolem.

Sám se po odučených hodinách celý popuzený a otrávený tím, jak jsou dnešní studenti hloupí a vlezlí, vrátil k sobě domů, na své panství, a ani se neobtěžoval znovu zastavit v ředitelně, aby bývalého Nebelvíra o svém odchodu informoval. Nyní se za ním však vracel s mnohem lepší náladou, za níž stála dlouhá koupel a zbytek odpoledne strávený samým relaxováním. Dal si záležet na tom, jak se oblékl, učesal i navoněl. Ostatně jako vždy - a dvakrát tolik, když měl namířeno právě za Harrym.

Když tentokrát o něco více umírněně, přesto však stále bez zaklepání, vpadl do známé místnosti, kam chodili problémoví studenti na kobereček, vydral se mu z úst hlasitý povzdech, jímž na sebe upoutal pozornost už mezi dveřmi. Černovlasý kouzelník seděl shrbený za svým stolem a s naprosto znaveným pohledem hleděl do dalších papírů. Podstatná část těch, které ráno ležely na pravé straně stolu, byla nyní vyrovnaná v nových komíncích na levé polovině, a hrdina Potter si stále vysedával ve svém křesle a snažil se s lejstry nějak vypořádat.

„Nepřeháníš to už trochu?" uhodil tvrdým hlasem na Harryho a rozhodil rukama do stran, div že mu z jedné z nich nevyklouzla láhev s vínem. „Vážně se tu takhle ničíš celý den?"

Mladý ředitel se zmateně zadíval na hodiny visící na levé straně vedle knihovny. Jeho výraz dal následně blonďákovi vědět, že pojem o čase ztratil už dávno. „Promiň, musím to dodělat. Jen tuhle poslední stranu," unaveně a zároveň omluvně se na svého přítele usmál.

„Poslední strana posledního papíru," varovně jej Zmijozel propálil pohledem. „Vezmeš do ruk další a nechám tě přejet bradavickým expresem," pohrozil a přešel blíže ke stolu, na nějž postavil víno.

„Ano, slibuju," pokýval Harry hlavou a vyčerpaně se pousmál. „Jak to šlo v hodinách? Všechno v pořádku?" snažil se alespoň komunikovat během práce, i když ho to značně zpomalovalo, jak byl unavený. Měl ale pocit, že to Zmijozelovi dluží.

„Žádná změna," uchechtl se Draco tiše a postavil se zezadu k Harryho křeslu, stejně jako ráno. „Dvě třídy otravnejch všiváků, co jsem si musel srovnat do latě," vtiskl černovlasému drobnou pusu na vrcholek hlavy, načež své dlaně položil na jeho ztuhlá ramena, která následně začal masírovat. „Škoda, že jsi mi nedovolil zadat jim ty eseje. Hned by viděli, co to znamená pořádně makat."

Nebelvír nejdříve tiše zasykl, jak byl ztuhlý z celodenního sezení, než se uvolnil a dovolil si uvolněný povzdech s na moment zavřenýma očima. „To možná, ale já bych je pak musel opravovat."

„Zrovna tohle bych si klidně opravil sám. Víš, jak bych se při čtení mnohých z nich pobavil? Vždyť ty tví hňupové mnohdy zapomenou i naprosto základní věci," nesouhlasně mlaskl, než neodolal a bradou se opřel o Harryho zátylek, aby se slastně přivřenýma očima mohl nosem nenápadně nasát vůni jeho vlasů.

Nebelvír zamručel. „V tom případě si příště zadávej, co chceš, ale jen pod podmínkou, že ty práce budou opravené kvalitně. A nezpochybňuj schopnosti mých studentů. Co si pamatuju, ty jsi na obraně taky zrovna moc nezářil," více se narovnal v zádech a ramenou, načež pokračoval v pročítání listiny.

„Ale na rozdíl od nich mě pak život nepřipraveného hodil z teorie do praxe a já se v tom docela slušně plácal, než jsem byl schopný fungovat. Chci, aby uměli takovým situacím předcházet," pronášel Draco, zatímco nosem rozhrnoval černé kadeře, když jimi putoval k Nebelvírově šíji. Tu pak za stálého masírování ramenou obdarovával horkými polibky a na vlastní tváři mu sídlil spokojený a mírumilovný výraz.