Unloved | Drarry (CZ) ✓

21. kapitola

Ode dne, kdy se Draco s Harrym viděl naposledy, uplynuly bezmála tři týdny. Během té doby měl blonďatý muž dostatek času přemýšlet, jaký postoj vůči novinkám v ředitelově životě zaujme. Nebylo pro něj snadné smířit se s vědomím, že se našel někdo, kdo si přivlastnil místo po Nebelvírově boku, na nějž si již několik let dělal nároky on sám. Z představy, jak nyní cizí muž lehává vedle černovlasého, se mu dělalo úzko, avšak mnohem horší bylo poznání, k němuž se jeho bolestí otupená mysl dobrala až po návratu z parku.

Harryho chování i postup při sdělování pravdy, stejně jako jeho slova prosycená obavami, vypovídala o tom, že bradavický ředitel věděl. Věděl, jaké city k němu Draco chová a také si uvědomoval, že mu díky tomu svým přiznáním ublíží. Nabízela se otázka, kdy bývalý Zmijozel tak bolestně selhal ve skrývání svých dlouholetých citů, že si černovlasý domyslel pravdu. Jak dlouho už to mohl tušit? A proč si s ním o tom Harry nikdy nepromluvil?

Blonďák se v důsledku těchto myšlenek nemohl ubránit pocitu, že byl jen sprostě využíván. Pokračovali s výhodami jejich kamarádství i poté, co se Nebelvír dovtípil, jaká je Dracova skutečná citová vazba? Pokud ano, znamenalo by to, že si Harry musel uvědomovat, jak těžké to pro blonďáka musí být, když někdo, komu se rozhodl věnovat svou vzácnou lásku, očividně nemá zájem.

Hledaje nějaké rozptýlení, které by jej vytrhlo z monotónnosti zcela volných dní a jež by ulehčilo jeho zlomenému srdci spolu s neutichajícími myšlenkami, rozhodl se nakonec realizovat svůj nedávný nápad. Nehledě na to, že byl mezi zájemci snad druhým nejstarším uchazečem, zařídil si přijetí do profesorského semináře, čímž započal svou cestu k učitelské licenci. Bylo zvláštní navštěvovat jednotlivé přednášky, když měl mezi svými spolužáky i dva bývalé bradavické studenty, kteří jej museli zažít jako zástup na hodinách obrany proti černé magii, avšak se svou maskou nepřístupnosti si zajistil, že jej ani jeden z nich nebude obtěžovat svými dotazy a zmohne se maximálně na zdvořilý pozdrav.

Po domluvě s příslušným úředníkem na oboru vzdělání se mu nakonec povedlo zařídit si i velmi intenzivní kurz, díky němuž jej budou závěrečné zkoušky čekat již na konci školního roku, a tak trávil v posluchárnách ministerstva kouzel několik hodin každý všední den. Jeho plán naštěstí fungoval, a tak jej náhlá absence Harryho v jeho životě trápila jen po večerech, kdy se vracel do prázdného panství.

Matka mu stále zůstávála ve Francii, kde společně s Pierrem pracovala na svém vlastním štěstí a on neměl to srdce obtěžovat ji se svými momentálními problémy, jelikož byla po dlouhé době opět nesmírně šťastná. Když ji jednou za několik dní šel navštívit, dařilo se mu své nelibé duševní rozpoložení skrývat natolik dobře, že za jeho trápením Narcissa nehledala nic víc, než obvyklé starosti.

Avšak nejspíš tomu tak chtěl Salazar sám, že se mu od Harryho nedařilo distancovat tak, jak by chtěl. Bylo čtvrteční odpoledne krátce po obědě, kdy se vydával pryč z jedné ze svých přednášek a s vědomím, že jej čeká nějaký volný čas, než bude muset na další, odcházel z ministerstva, když v tom za sebou uslyšel známý hlas, jenž jej donutil strnout a zůstat stát v půli kroku. „Draco?"

Blonďatý muž se narovnal a rychle v sobě posbíral všechnu sílu a odvahu otočit se, aby tak mohl čelit černovlasému muži, jenž dokonale ovládal jeho srdce. „Harry?" oplatil bradavickému řediteli oslovení, zatímco odolával jeho zelenému pohledu.

„Ahoj," pokusil se druhý muž pousmát, zatímco pomalu přicházel k bývalému Zmijozelovi blíž. Ten jen mlčky kývl hlavou na pozdrav, očekávaje, co se bude dít dál.

„Dlouho jsme se neviděli," začal Nebelvír znovu nejistě.

Draco netečně mykl rameny. „Vzhledem k naší situaci mě to nijak nepřekvapuje," odvětil, ačkoliv sám uvnitř sotva zvládal nápor pohledu druhého muže.