Unloved | Drarry (CZ) ✓

39. kapitola

Nerovná cesta pokrytá kamínky pod dvěma páry bot pravidelně křupala, jak se dvojice mužů pomalu vzdalovala od Prasinek a mířila směrem k hradu. Slunce tou dobou na obloze tvořilo již krásné červánkové obrazce a ukazovalo tak pozdní denní hodinu, která páru ani v nejmenším nevadila. Spíše naopak.

Harry se spokojeně usmíval, svíraje ve své dlani tu Dracovu. „Děkuju za dnešek," vydechl a jemně zesílil svůj stisk.

„Neděkuj, lásko. Vždyť máš narozeniny," usmál se druhý kouzelník a vtiskl na tvář toho prvního sladký polibek.

„Ano, krásně jsi mi připomněl, že jsem opět o rok starší. Za chvíli se mi budou klepat kolena věkem," zasmál se tiše Nebelvír a potřásl hlavou.

„To bude ještě hodně dlouhá chvíle," zdvihl Draco jeden koutek. „A po jejím uplynutí skončíme s rozklepanými koleny oba."

„Pravda. A jeden z nás dvou dříve než ten druhý," zabroukal černovlasý.

Druhý kouzelník se zasmál. „A z čeho usuzuješ, že ty budeš ten první?"

„A z čeho ty usuzuješ, že mluvím o sobě?" odpověděl Harry otázkou se šibalským úsměvem.

„Ty jsi ten, co začal mluvit o rozklepaných kolenech."

„To je pravda," uznal Nebelvír a tentokrát s lehce tajemným úsměvem nic dalšího neřekl. „Jsi unavený?"

„Ne," potřásl Draco hlavou, než se zakřenil. „Máš narozeniny, takže jsem připravený ponocovat a slavit až do rána."

Harry povytáhl obočí. „V jakém slova smyslu míníš to slavení?"

„To záleží na oslavenci," podíval se na něj druhý muž pobaveně. „Já jsem přístupný všemu."

„A co když je oslavenec... unavený?" zkusil nadhodit ředitel.

„Tak to se nedá nic dělat," pokrčil blonďák naoko laxně rameny, než se na jeho tváři objevil šibalský úšklebek. „Jednoduše vypije povzbuzující lektvar a hned ho to přejde."

„Prevíte," zasmál se Harry a rozhlédl se po prázdném nádvoří, na které pomalu vešli. Polovina letních prázdnin, během níž procestovali jak Bahamy, tak Thajsko i Paříž, byla již za nimi, ale kdyby měl být Nebelvír upřímný, těšil se na ty zástupy dětí v září jako ještě nikdy. Možná to bylo způsobeno i tím, že s Dracem budou kolegové.

Blonďákův smích doplnil ten od černovlasého. „No co, nemůžeš přece jít spát brzo, když máš narozeniny!" zaprotestoval pobaveně.

„Dobře, vzdávám se," pokroutil Nebelvír hlavou s úsměvem, načež se Zmijozelem vešel do chodby vedoucí k jeho ředitelskému bytu, kde ještě stále oficiálně bydlel sám, ale Draco tam s ním trávil většinu svého času. Za cesty udržoval s druhým mužem nenucený rozhovor, který mu nemohl nijak napovědět o dalším průběhu jejich večera.

Poté, co společně vešli do ředitelny, pustil Harry Zmijozelovu ruku ze své a přešel ke svému stolu. „Lásko, mohl bys, prosím tě, doběhnout do ložnice? Na nočním stolku bych měl položené nějaké papíry. Potřebuju je jen založit, abych na ně zítra nezapomněl," věnoval příteli malý úsměv a doufal, že Draco bez řečí bude ochotný pro papíry dojít, jinak by jeho plán tak úplně nevyšel.

„Vážně i dnes myslíš na práci?" povzdechl si blonďák a nevěřícně se na svého přítele podíval. „Ty se mi snad zdáš, Potty! Je polovina prázdnin, tvoje narozeniny a ty mě žádáš, abych ti donesl nějaký papíry?" stiskl rty k sobě.