Unloved | Drarry (CZ) ✓

13. kapitola

Když blonďatý muž druhého rána procitl, ucítil vedle sebe příjemné teplo druhého těla ještě dříve, než vůbec otevřel oči. Zcela automaticky se na svého společníka ještě více natiskl a pohodlněji si zabořil hlavu do jeho hrudníku, z nějž si doposud dělal polštář, zatímco celou svou jednou polovinou zatěžoval Harryho. Jedna jeho noha byla přehozená přes Nebelvírovo stehno stejně jako jeho ruka. Do nosu nasával příjemnou vůni svého milence, kterou se nechal omamovat, a svýma očima rozespale mžoural na ředitelovu tvář. Ten ještě tvrdě spal, a tak si mohl Zmijozel dovolit popustit uzdu své sentimentalitě.

Nebylo by bylo dokonalé, kdyby takhle trávil každé ráno? Jenže něco takového je zcela nereálné, pokud nedokáže v černovlasém probudit stejné city, jaké k němu chová on sám. Dokud se nepřehoupnou od kamarádů s výhodami dále, bude si moct podobné okamžiky vychutnávat pouze do té doby, než se Harry začne probouzet. Kdyby ten zjistil, že jej Draco přitulený k němu pozoruje zcela probraný, nejspíš by mu to vyčetl a ihned se odtáhl. Ale zatím spí, a tak má Zmijozel dostatek času znovu a zas obdivovat magicky mužný obličej, se svůdnými lícními kostmi a dlouhými černými řasami, které momentálně spolu s uzavřenými víčky zastiňovaly dva nádherné zelené smaragdy, jimiž se Nebelvír celé dny díval na svět.

Jakmile místnost prořízlo dlouhé povzdechnutí, které ze sebe vydala hlava Bradavic, blonďák zpozorněl. Následné zamlaskání a lehké zavrtění podpořilo jeho rodící se dojem, že se Harry probouzí, a když si poté všiml jemného třesu očních víček, sám okamžitě urychleně zavřel své oči a dělal, že spí. Černovlasý jej nemůže nachytat, jak si jej po ránu prohlíží! To prostě nesmí dovolit! Soustředil se na to, aby uvolněně a pomalu dýchal, zatímco pod sebou cítil další a další pohyby druhého těla.

Ředitel se nakonec probudil s hlasitějším nasáním vzduchu do plic, než bylo obvyklé, a ještě rozespalý se zahleděl přivřenýma očima do bílého stropu. Následně své zorničky opět skryl za očními víčky a lehce posunul hlavu na polštáři, čím způsobil nečekaný dotek své brady s jemnými vlasy svého spolunocležníka. Nijak ale tuhle skutečnost neřešil, neboť jeho napůl spící mysl nic takového řešit ani nechtěla, a proto se jen lehce pousmál a naopak volnou rukou druhého muže po vlasech jemně pohladil.

Postupem času, s přibývajícími pohyby po milencových vlasech, začalo ale do Harryho otupené mysli proplouvat uvědomění. Když poté probuzený mozek udeřil plnou silou, Nebelvírova ruka se ztuhle zastavila a stejně tak se napnulo celé jeho tělo.

Pohledem následně vyhledal blonďaté vlasy kousek od svých očí, aby se přesvědčil, že jsou jeho domněnky opravdu správné. Potlačil zasténání, které se mu dralo z hrdla přes rty a pomalu se začal dolovat zpod druhého těla. Nejprve ze sebe opatrně sundal Dracovu ruku, která mu poklidně ležela přes břicho, a až poté se celý odsunul ze Zmijozelova dosahu na okraj postele, aby druhého muže neprobudil.

Zády k němu se na matraci posadil, svěsil nohy na podlahu a následně se sklonil pro své oblečení poházené u postele. Tiše se začal oblékat; nejdříve spodní prádlo, které bylo v těsném sledu následováno košilí. Tu si ale nedopínal celou, neboť dal přednost ležérnějšímu stylu se dvěma rozepnutými knoflíčky u krku.

Blonďák celou dobu pečlivě vnímal Harryho počínání a musel se velmi přemáhat, aby na sobě díky jeho dotekům nedal znát, že už je dávno vzhůru. Překvapilo jej, když se mu Nebelvírova ruka zabořila do měkkých vlasů, a nejinak zaskočen se cítil i tím, že v nich nezůstala jen prostě ležet, ale začala je vískat. Kdyby Draco mohl, v tu chvíli by okamžitě vrněl slastí a nechal si po těle šířit příjemné mravenčení. Jenže nesměl dovolit, aby na něm druhý muž cokoliv poznal, a tak se pro něj příjemná chvíle okamžitě zvrátila téměř v mučení, kdy si silou vůle zakazoval jakoukoliv odezvu.