Unloved | Drarry (CZ) ✓

5. kapitola

Po příjemném víkendu a hektickém pondělí ve škole se Harry ocitl v úterý dopoledne na ministerstvu, přesně jak měl v plánu, a Draca zanechal se svými studenty ve škole na obraně. Upřímně nebyl vůbec nadšený, když stál ve výtahu s dalšími kouzelníky a mířil na oddělení všeobecného vzdělání, kde měl již dohodnutou schůzku, ale práce byla holt práce. I když stále nechápal, proč si nového učitele na věštění z čísel nemůže vybrat sám. Poslední dobou mu ministerstvo zadělávalo jen na problémy a zbytečnou práci ohledně papírů.

Po upozorňujícím cinknutí nakonec z výtahu vystoupil a dlouhou chodbou se vydal na její konec, kde měla schůzka proběhnout. Byl tu ale celkem brzy, proto byly dveře od kanceláře vedoucího oddělení stále ještě zavřené.

S povzdechem se chystal posadit, když se právě ony dveře na škvírku otevřely a z nich celkem očekávaně vyklouzl štíhlý brunet se štosem papírů a desek v rukách. Další vývoj situace ale už tak očekávaný nebyl. Celá vysoká hromada se totiž po zavření dveří zakymácela a začala se viditelně naklánět ke straně.

„Pozor!" vykřikl Harry a jen díky pohotové reakci zadržel vysoký štos před pádu svýma vlastníma rukama.

„U Merlina!" ozval se polekaný hlas zpoza sloupce papírů, načež následoval úlevný výdech. „Děkuju vá-" začal muž ukrytý za dokumenty projevovat svou vděčnost, když v tom se mu podařilo zahlédnout známou černou čupřinu vlasů. „Oh, Harry!" změnil se jeho tón v mile překvapený. „Co ty tady?"

„Ahoj, Kyle," pousmál se Nebelvír na hlavního sekretáře oddělení pro vzdělání. „Jako vždy, práce," pokrčil rameny, načež si beze slov převzal polovinu štosu, aby ho pomohl brunetovi už v pořádku donést za pult k jeho místu.

„A tentokrát i jako moje záchrana," úlevně se brunet zasmál. „Kdyby to skončilo na zemi, nejspíš mi zabralo celý den to zase srovnat," zvrátil Kyle sám nad sebou oči v sloup. „Jenže levitovat to kouzlem, asi by to dopadlo ještě hůř," změnil se jeho smích v lehce nervózní.

Harry se na něho mile usmál, protože tohohle mladého muže znal už celkem dlouho. Kyle byl na oddělení snad od té doby, co on sám začal s ředitelováním. „Proč si toho bereš tolik, prosím tebe?"

„Šéf by měl přijít každou chvíli a řekněme, že jsem nechtěl, aby mě našel u sebe v kanceláři, jak si teprve přebírám listiny," zlehka potřásl hlavou. „Zkrátka, ve snaze udělat to co nejrychlejš jsem to chtěl vzít najednou a - no, sám jsi viděl, jak to málem dopadlo," zahnul za svůj pult na chodbě a položil svou polovinu dokumentů na volné místo na pracovní desce. „Díky," vydechl pak vděčně, když se na ní záhy objevil i zbytek jeho práce.

„Chápu," zasmál se pobaveně Harry a opřel se předloktím o pult před sebou, kde brunet stál. „A není za co. Moc dobře vím, co to je mít rozházené papíry. Poslední dobou se mi jich na stole v ředitelně kupí až moc," pohlédl na menšího sekretáře s chápavým pohledem.

Kyle vědoucně přikývl. „Jsi tady kvůli tomu učiteli na věštění, viď?" nadhodil se zájmem. „Není to tak dlouho, co se šéf rozčiloval nad mou neschopností při organizování konkurzu," potřásl nechápavě hlavou, než tlumenějším hlasem, který mohl slyšet jen Harry, dodal: „Modlím se, aby mu funkční období skončilo co nejdřív, protože s tímhle maníkem je to prostě děs. Přežil jsem další tři před ním, ale tohle..." výmluvně si povzdechl.

Černovlasý se lehce zamračil. „To je to tak špatné?" zahleděl se následně na Kyla lítostivě. Moc dobře věděl, že práce sekretáře je za trest, a když máte debilního šéfa, je to peklo.