Unloved | Drarry (CZ) ✓

Epilog

Nový školní rok v Bradavicích s sebou nesl spoustu změn a jen několik věcí zůstalo bez výrazných úprav. Jednou takovou bylo vedení školy - stejně jako v posledních letech uvítal všechny počátkem dalšího školního roku ředitel Potter a proslulý moudrý klobouk zařadil nové studenty do jedné ze čtyř dobře známých kolejí. Sledovat nadšené dětské tváře, jak spěchají mezi svou druhou rodinu ke kolejnímu stolu, bylo pro Harryho vždy tou největší odměnou, díky které se rozhodl ve své funkci ještě dalších několik let zůstat.

Nebylo to však to jediné, co ho nabádalo v ředitelském bytě nadále setrvávat. Poté, co se k němu nastěhoval Draco, se změnilo úplně všechno. Hrníček s kartáčkem na umyvadle v koupelně tam zůstal natrvalo, ručník na věšáku u vany jakbysmet a na dvou volných poličkách přibylo mnoho věcí. Stejný proces se poté týkal kuchyně, obýváku a ložnice, kde Harry ještě nikdy neviděl pečlivě ustlané peřiny na manželské posteli a odloženou rozečtenou knihu na nočním stolku raději než teď. Byl to totiž jasný důkaz, že už v bytě nebydlel sám, nýbrž s osobou, kterou miloval.

Tak, jak si s Dracem slíbili na začátku prázdnin, trávili oba v Bradavicích jen minimum času. Celý červenec cestovali, užívali si zaslouženou dovolenou spolu s pouhou přítomností toho druhého. Týden to byly slíbené Bahamy, další týden Thajsko a poté oddech v Paříži, kterou se rozhodli nechat až nakonec, spolu s návštěvami památek a především Pont des Arts, o němž se dříve zmínila Narcissa. Až tehdy, kdy na mostě Draco svíral v ruce malý zelený visací zámeček, Harry pochopil, že Cissa o všem věděla od samého začátku a snažila se synovi všelijak pomoct stejně jako později Pierre.

Po oslavě Harryho narozenin a chvilkovém návratu do Bradavic, zůstali první dva srpnové týdny na Maledivách, které je naprosto očarovaly. Žádný monstrózní hotel, jen malé chatky postavené nad vodou se vším, na co si člověk vzpomněl. Klid na míle daleko od Anglie. Merlinžel i přesto se stalo, že je několikrát objevili kouzelničtí novináři, takže si byli oba jistí, že zdobili titulní stranu několika tiskovin v čele s Denním věštcem hned několikrát.

Nakonec se ale museli vrátit do reality. Harryho si žádaly jak Bradavice, tak ministerstvo, takže Draca raději poslal za matkou do Francie na Azurové pobřeží, kam se za ním každý den odpoledne nebo až večer přemisťoval. Jejich byt vedle velící místnosti hradu tak začali plně využívat až poslední týden prázdnin. I přesto by ale Harry nic neměnil. O prázdninách si každý den s Dracem užil na maximum a konečně plně pochopil, o co celý ten čas přicházel. Byl prostě nemožný Nebelvír.

Nad tou myšlenkou s jemným úsměvem potřásl hlavou, načež zašel za roh a kloubem prstu zaklepal o rám odsunutého obrazu.

Blonďák skloněný nad masivním stolem zdvihl hlavu. „Harry," objevil se na jeho tváři radostný úsměv, když mu zrak padl na černovlasého kouzelníka vcházejícího do místnosti. „Přišel jsi zkontrolovat, jak se tvůj nový zaměstnanec připravuje na hodiny?" zakřenil se a zlehka zaklonil hlavu, aby mohl od svého partnera dostat polibek na přivítanou. Co na tom, že se viděli ani ne před hodinou, než musel Nebelvír odejít odučit jednu ze svých hodin obrany proti černé magii.

„Samozřejmě, rád mám své profesory pod kontrolou. A některé víc než jiné," široce se Nebelvír usmál. „Jak to jde? Už sis stihl udělat oblíbence?" nahlédl do papírů položených před Zmijozelem.

„Mohl bych to vůbec před samotným ředitelem přiznat, kdyby ano?" ušklíbl se Draco.

Harry se částečně usadil na roh stolu. „Každý profesor má své oblíbence. Tomu nezabráníš, ani kdybys chtěl."

„To má, ale někteří to dávají veřejně najevo a jiní si to dokáží nechat jen pro sebe," významně na něj blonďák pohlédl.

Ředitel pozvedl koutek úst. „Jak myslíš."