Unloved | Drarry (CZ) ✓

27. kapitola

Škrábání psacího brku po zažloutlém pergamenu byl jediný zvuk, který se ozýval jinak naprosto tichou bradavickou ředitelnou. Její majitel měl plné ruce práce, ačkoliv tentokrát ne vinou ministerstva, ale svou vlastní. Schválně totiž zadal šestému ročníku minimálně dvoustrannou esej, aby měl další den co opravovat a mohl setrvat ve velící místnosti hradu co nejdelší dobu.

Svému ředitelskému bytu se vyhýbal zrovna tak, protože jak už zjistil, zůstat v něm sám se rovnalo téměř sebevraždě. Neměl v něm co dělat a tím pádem jen přemýšlel. A jeho mysl neměla lepší věci na práci, než mu předhazovat obrazy, které by člověk ve vztahu rozhodně mít neměl. Nebylo to totiž jen jednou, co sám sebe nachytal, jak by z čerstvě vytvořeného vztahu nejraději utekl, protože se v něm po hádce s Kylem necítil zrovna nejlépe a nenašel ani důvod v něm dál setrvávat. Stále měl jen větší a větší pocit, že ho bytí s brunetem nenaplňuje, nýbrž spíše tíží. Tím spíš, když mu jeho přítel prakticky vyčetl, že spolu po zhruba dvou měsících vztahu ještě neměli sex. A Harry nevěděl, jak z toho ven. Nedokázal Kylovi říct, že s ním prostě nemůže spát, jelikož k tomu měl nepříliš jasný důvod, jemuž sám nerozuměl. Trápily jej totiž výčitky vůči jistému blonďákovi, který v jeho hlavě v tomto případě neměl mít žádné místo. Z nějakého důvodu tomu tak ale bylo a s prodlužující se dobou odloučení stále výrazněji.

Opravování prací studentů se tak zdálo jako nejlepší řešení, jak svou pomatenou mysl zaměstnat a nemyslet. Dokud tedy nenarazil na esej Camerona Davise, která se posledních několik týdnů přestala červenat, jak tomu bylo zvykem dříve. Bylo stále těžší nalézt v chlapcově práci nějaké výrazné chyby, proto Harry zůstal překvapeně hledět na současné dva listy pergamenu, které byl nucen téměř na každém řádku označit červenou barvou. Jak se Zmijozel překvapivě zlepšil díky kamarádství s Alexem Montgomerym, tahle esej vypadala, jako by u ní chlapec vůbec nepřemýšlel a jen slepě, a ještě k tomu s chybami opisoval text z učebnice.

Černovlasý ředitel se nad tou skutečností musel lehce zamračit, načež se ve vzpomínkách vrátil na den, kdy byl s Dracem na obědě u Zlatonosek a blonďák se mu svěřoval s jeho odhady ohledně pravého charakteru vztahu zmíněných dvou studentů. Tahle práce totiž výrazně poukazovala, že se mezi těmi dvěma opravdu něco pokazilo.

Harry stále ještě se svraštělým obočím pomalu napsal na konec eseje velké H a zůstal na ni několik vteřin jen bez pohybu hledět. Z přemýšlení ho vytrhlo až opatrné zaklepání na dveře ředitelny, které téměř přeslechl. „Dále."

Na to se jedno křídlo dveří otevřelo, a když ředitel vzhlédl k příchozímu, mohl spatřit svého přítele, kterak rozpačitě stojí na prahu a nejistě se na něj usmívá. „A-Ahoj," dostal ze sebe Kyle pozdrav, po němž záhy následovalo slabé polknutí. „Můžu?" Hlavou nepatrně pokynul dovnitř do ředitelny, přičemž doufal, že si Harry své pozvání dál nerozmyslí.

Několik dní se neviděli, nejspíš kvůli tvrdohlavosti a hrdosti obou. V brunetovi po jejich hádce zůstávaly velmi rozporuplné pocity. Nevěděl, jestli se víc zlobí na Nebelvíra za jeho umanost a nepřipuštění si své vlastní chyby, když přišlo na přespříliš časté skloňování Dracova jména, nebo zdali je markantněji naštvaný sám na sebe. Nechal se unést a vybil si svou frustraci v nesprávný okamžik. Jenže vztah s Harrym Potterem se mu nevyvíjel podle jeho představ a do toho to v posledních dnech před hádkou vypadalo, že se jeho bývalému objektu zájmu nejspíše povede rozbít celé jeho krytí a Nebelvír se tak kvůli svému blízkému přátelství s Dracem Malfoyem dozví pravdu.

Dlouhé hodiny přemítal, zdali by nebylo lepší a pro jeho nervy více uklidňující, kdyby celou svou snahu s černovlasým vzdal a raději se porozhlédl jinde. Vztah s kouzelnickým hrdinou mu připadal jako zbytečná záležitost, když pořádně nikam nevedl. Ovšem stále to byl Harry Potter, o kom byla řeč a budoucnost nabízela dostatek prostoru k tomu, aby si svého přítele ještě přetvořil k obrazu svému. Jen těžko se přemohl, aby to byl on, kdo jako první sklopí uši a přijde za tím druhým se svou omluvou. Ale nakonec to dokázal, a proto také nyní stál ve dveřích bradavické ředitelny, doufaje v Nebelvírovo odpuštění.