Unloved | Drarry (CZ) ✓

26. kapitola

„Dáš si kafe?" obrátil se Kyle s úsměvem na Harryho, když se navzájem dostatečně obdařili polibky na uvítanou poté, co se bradavický ředitel objevil v jeho mudlovském bytě, přesně jak byli domluvení. Dnešní noc měli strávit opět spolu a brunet potají doufal, že by konečně mohla nastat ta chvíle, kdy svůj vztah posunou zase dál - z pouhého ležení vedle sebe v posteli na něco mnohem žhavějšího, vášnivějšího, intimnějšího a tělesnějšího.

Už jej unavoval Nebelvírův romantický přístup, kde sex zatím neměl místo. On tu strádal, zatímco černovlasého nutil, aby se do něj konečně zamiloval tak, že mu bude schopný vyznat lásku i do očí. Zažil již tolik skvělých románků a od kouzelnického hrdiny čekal něco obzvláště výjimečného. Merlinžel se toho možná dočkal, ale v úplně jiné podobě, než si představoval. Kdo by řekl, že zrovna Harry Potter bude tak romanticky založený typ?

„Asi ani ne, děkuju. Před chvílí jsem jedno dopil s Dracem," pousmál se Nebelvír a odložil si sako na věšák u dveří.

„S Dracem?" povytáhl Kyle obočí a jeho úsměv nepatrně povadl. Zase Draco. V posledních dnech s Harrym neřešili téměř nic jiného, než jeho hádky a následná usmíření se právě s tímhle mužem. Už jej to přestávalo bavit. Byl ochotný tu pro svého přítele být, když měl trable, ale jen do určitých mezí. A ty už byly dávno překročeny, protože blonďákovo jméno opouštělo ředitelova ústa mnohem častěji než cokoliv jiného. „Neříkal jsi, že se spolu dneska zase uvidíte," pokusil se své pohoršení uhrát na pouhý údiv, přestože mu veškeré rozhovory na toto téma začínaly lézt krkem. Pomalu mu připadalo, jako by jej snad Draco nahradil v roli Nebelvírova přítele.

Harry si zároveň s odpovědí povolil knoflíky na košili a posadil se na opěrku pohovky v obýváku. „Jo, nevěděl jsem to. Prostě přišel, tak jsem ho neodmítl."

„Jak jinak," zamručel si brunet sám pro sebe. „Už je to mezi váma v pohodě?" zajímal se poté s jemným, přesto však falešným úsměvem.

Ředitel si ale ničeho nevšiml. „Myslím, že jo. Od toho oběda už je to jen lepší a lepší, za což jsem upřímně rád," přiznal bez váhání.

„Tak to je super," věnoval mu brunet další neupřímný úsměv, přičemž se svalil na svou pohovku. „Jsem rád i za tebe. Konečně vypadáš šťastnější," konstatoval.

„I se tak cítím," usmál se Harry a sklouzl na místo vedle Kyla. „Asi jsem to potřeboval vyřešit. Je to zvláštní, ale až teď se zase cítím téměř kompletní," zavrtěl hlavou. „A co ty? Jak ses měl?" Pohladil bruneta po stehně.

„Vcelku fajn," vydechl druhý muž. „Nechci si zatím dělat falešný naděje, ale možná začátkem léta dostanu novýho šéfa."

„To by bylo skvělý," souhlasil Nebelvír. „Což mi připomíná, že jsem se s Dracem bavil o Hensonově odchodu a jak to udělat dál s novým učitelem, když jsou OVCE skoro za dveřmi. Měl dobrý nápad oslovit Samanthu, která studenty učila před svým odchodem na mateřskou," informoval poté svého přítele.

Brunet potlačil frustrovaný povzdech. „Měl by ti dělat osobního poradce, když má pořád tak dobré nápady," zlehka se ušklíbl a zaklonil hlavu tak, aby si ji mohl opřít o vrchní hranu pohovkového polstrování.

„To jsem říkal taky," zasmál se tiše Harry, aniž by si všiml, jak je Kyle ohledně tématu jejich rozhovoru kousavý. „Pořídil bych mu křeslo."

„To bys udělal a už by ses ho nezbavil." Rozhostil se na brunetově tváři kyselý úsměv.

Černovlasý až poté věnoval Kylovi pohled. „Jak to myslíš?" povadl mu úsměv.