Unloved | Drarry (CZ) ✓

4. kapitola

Černovlasý ředitel Bradavic se s hlasitým prásknutím přemístil a bez problémů vstoupil skrz honosnou bránu na pozemky Malfoy Manor. Drobné kamínky mu křupaly pod nohama, když procházel kus cesty lemovaný vysokým živým plotem ke dveřím sídla. Nijak se nerozhlížel. Byl tu již tolikrát, že se to ani nevyplatilo počítat. Svůj pohled měl naopak zaměřený na práci ve svých rukách - Davisovu esej do obrany. Byl celkem zvědavý, co zmijozelský vůdce vymyslel.

S pohledem stále sklopeným zaklepal na tmavé dřevo vchodu rezidence. Nebyl očekávaný, ale věděl, že Dracovi jeho víkendová návštěva rozhodně vadit nebude.

Když se však dveře o několik vteřin později otevřely, stála za nimi blonďatá žena ve světle růžových koktejlových šatech s vlasy vyčesanými do perfektního drdolu. Tvář se jí rozhostila do širokého úsměvu, jakmile jí oči padly na jediného pravidelného návštěvníka jejich sídla. „Pane Pottere! Draco se nezmínil, že vás dnes čeká! Pojďte dál!" vybídla černovlasého muže pokynutím ruky a odstoupila, aby Harryho nechala projít dovnitř.

Nebelvír se usmál. „Stačí Harry, paní Malfoyová. A Draco o mojí návštěvě netuší, nějak jsem se rozhodl až dneska," vstoupil do rozlehlé místnosti, odkud vedlo široké schodiště do vyšších pater.

„Určitě ho mile překvapíte," obrátila se k němu žena, když za ním zavřela. „Je v patře, v salonku s piánem," zlehka pohodila hlavou. „Však sám uslyšíte, až půjdete nahoru. Dáte si čaj? Postavím na něj a donesu vám ho, co říkáte? Draco si dá určitě taky."

„To budete moc hodná, děkuji," přikývl černovlasý ředitel, i když mnohem raději pil kávu. Tu si ale může dát v Bradavicích, proto teď přijal každou nabídku, která od Dracovy matky přišla.

Narcissa mu věnovala široký úsměv. „Trefíte sám, viďte?"

„Určitě," vrátil Harry blonďaté ženě úsměv, načež se otočil a začal po mohutném schodišti stoupat vzhůru. Téměř ihned poté zaslechl lákavé zvuky piana, přesně jak říkala Narcissa. Jen po sluchu našel příslušnou místnost a tiše vstoupil dovnitř.

Draco k němu seděl zády s hlavou lehce sklopenou, jak hleděl střídavě na klávesy a noty před sebou. Toho se rozhodl Nebelvír využít. Neslyšně se připlížil za jeho záda a následně mu zapletl prsty obou svých rukou do vlasů, aby je rozcuchal. Tvář mu přitom zdobil široký úsměv.

Blonďák zvedl a mírně zaklonil hlavu, přičemž se mu z úst vydralo tiché zavrčení: „Laskavě mi přestaň ničit účes, ano?" pokusil se vyprostit ze sevření Harryho prstů, nechávaje své dlaně rozprostřené přes klávesy piana.

Na to se Nebelvír tiše zachechtal, ale splnil Zmijozelovu žádost a usadil se vedle něho na lavici. Před očima mu zamával esejemi. „Pro tebe."

„Už nestíháš ani opravovat?" posměšně se Draco zakřenil a stáhl ruce z piána, aby si mohl vrátit účes do původního stavu. Pak si se zájmem převzal popsané pergameny. „Eseje? Do obrany? Vždyť jsem na tvý přání nic nezadával a tohle je téma z mojí hodiny," nechápavě vzhlédl do tváře svého přítele.

„Ano, tohle taky není úkol, ale trest. Rád bych, abys to opravil a v hodině jim je vrátil osobně. Zároveň bych tě rád poprosil, jestli bys nevzal v úterý zase šestý i sedmý ročník, musím na ministerstvo kvůli novému učiteli na věštění," povzdechl si Harry.

Draco překvapením nad absurdností Nebelvírova počínání pootevřel pusu. „Takže od teď mě zatahuješ i do trestů a ještě chceš další záskok? Ty se mi snad zdáš, Pottere!" zabrblal rozhořčením. „Za tohle mě zveš na oběd! A ke Zlatonoskám!" poručil si.