Pokušení

3.Kapitola

Isabella
Ráno mě probudí otravný zvuk budíku. Do polštářů zašeptám velmi neslušné slovo a rukou se natáhnu pro mobil, který okamžitě vypnu. S povzdechem se vyhrabu z teplých peřin a porozhlédnu se po místnosti.

Bílé zdi, dvě velké skříně vedle sebe po mé pravé straně ozdobeny černými kytičkami a s velkým zrcadlem. Dva obrovské kufry u nich spolu s mou cestovní taškou a kabelkou. Malý noční stolek u obrovské postele s bílými potahy a docela prostorný balkón po mé levé straně.

„Bude to tady chtít ještě doladit!" pomyslím si a rozejdu se ke dveřím vedoucí na balkón. Otevřu je a vkročím na něj. Rukama se zachytím o prosklené zábradlí a podívám se dolů na velmi rušnou ulici. Samí lidé spěchající do práce nebo ti, kteří se zrovna vracejí z nějaké dobré pařby. V dálce jde vidět východ slunce a první paprsky se dotknou mé tváře. Odtrhnu zrak od té nádhery a vydám se zpátky dovnitř, abych se nachystala do práce.

Jako první si dám rychlou sprchu a poté vykonám ranní hygienu. Vlasy si vysuším ručníkem, poté fénem a následně je vyžehlím žehličkou. Na obličej nanesu jemný make-up a vrátím se zpět do ložnice.

Jeden velký kufr položím na postel a začnu se v něm přehrabovat. Nakonec z něj vytáhnu černé spodní prádlo, bílou blůzku a černou uplou sukni do půli stehen. Obléknu se do toho a podívám se na sebe do zrcadla. Vidím v něm dvacetičtyř letou dívku s kaštanově hnědými vlasy dlouhými až po lopatky. Ledově modré oči s docela bledou pokožkou a vyvinutým poprsím, na které jsem pyšná. Výškově nejsem nijak zvlášť velká, ale mé dlouhé nohy většinou tvrdí opak.

„Tak to by stačilo" pomyslím si. Do kabelky si dám složku s papíry, které jsem obdržela od mého nového šéfa, peněženku a ostatní podobné nedůležité věci. Jelikož jsem ještě nebyla na nákupu, nemám tu žádné potraviny, takže si musím cestou něco koupit.

Na nohy si obuju béžové lodičky, hodím přes sebe hnědý kabát a zabouchnu za sebou dveře.

                                     **

Asi po 45 minutách bloudění mezi uličkami New Yorku, jsem se konečně dostala na hlavní náměstí a spolu s ním i našla velkou firmu s tučným názvem na ní.

„Price and Morgans Company" přečtu si tučná písmenka.

„Páni!" vydechnu, když si budovu prohlédnu. Tyčí se skoro přes celé náměstí. Nejsem nijak zvlášť odborník, ale zdi budou nejspíše z žuly.

Podívám se na hodinky, připevněné k mé ruce a k mé smůle zjistím, že mám už patnáct minut zpoždění.

„Do prdele!" zanadávám a rychle se vydám dovnitř. Bleskovým tempem projdu mezi lidmi přes velkou halu laděnou do bílozlaté barvy až k výtahu, kde zmáčknu tlačítko na přivolání. Naštěstí vím, ve kterém patře můj šéf pracuje, jelikož mě s tím obeznámila jedna paní z jeho kanceláře. Na jméno si teď nějak nevzpomínám .

Cinknutí výtahu mě probere z mých myšlenek a já do něj vstoupím spolu s dalšími lidmi. Zastavujeme skoro na každém patře, dokud se kovový prostor nevyprázdní a nezůstanu v něm samotná. Jsem docela dost nervózní, takže si koušu ret a prostorem se ozývá dupot mého podpatku, s kterým nemilosrdně narážím do podlahy. Nedokáže mě ani uklidnit nudná až skoro otravná melodie z reproduktoru, který se ukrývá v rohu výtahu.

Dveře se přede mnou s cinknutím otevřou a já nejistým krokem vkročím do chodby, kde se nachází velký stůl, za kterým sedí podle mého odhadu pětařicetiletá sekretářka. Světle hnědé krátké vlasy má svázané do vysokého ohonu. Tvář má bezchybnou, až na pár drobných vrásek na čele. Má na sobě červené sako, pod nímž se nachází bílá halenka a k tomu červená sukně po kolena. Na nose jí spadají hranaté brýle a zrovna něco ťuká do počítače. Zhluboka vydechnu, než se vydám k ní.

„Dobrý den!" pozdravím jí s úsměvem a ona sebou jemně trhne.

„Nejspíš jsem jí vylekala.." pomyslím si.

„Ahoj, drahoušku! Co si přeješ?" oplatí mi můj úsměv.

„Jmenuji se Isabella Williamsová a s panem Morganem mám probrat ještě pár věcí, než oficiálně nastoupím na místo jeho asistentky" vysvětlím ji.

„Ano, Isabella Williamsová.. Pan Morgan mi o vás říkal. Jdete poněkud pozdě, tak to snad nebude vadit. Pan Morgan má zrovna důležitý hovor, takže budete muset počkat, než vás přijme. Posadtě se zatím támhle, já mu poté řeknu, že už jste tady" řekne mi.

„Dobře, děkuji!" ještě ji věnuji jeden úsměv a posadím se na jednu z pohodlných pohovek blízko okna s výhledem ven. Z kabelky vytáhnu složku s papíry a začtu se do nich.

O 5 minut později.
„Slečno Williamsová, můžete jít dovnitř!" vyruší mě ze čtení Evelynin hlas, jak jsem si přečetla na její visačcet. Papíry schovám zpátky, než se rozejdu k velkým kovovým dveřím.

Jemně zaklepu na dveře a jakmile z druhé strany uslyším, že můžu jít dál, chytím za kliku a než ji stisknu směrem dolů, zhluboka se nadechnu.

„Fajn, jde se na to!" řekne hlásek v mé hlavě a já vkročím dovnitř.

V místnosti je mnohem více světla než na chodbě, takže mým očím chvíli trvá, než si zvyknou. Velký mahagonový stůl uprostřed místnosti, za kterým na židli sedí muž, otočený zády ke mně dívajíc se ze dvou obrovských oken dolů na ulici. Mírně si odkašlu, aby věděl, že není v místnosti sám. Muž se na mě hned otočí a má pusa se otevře dokořán.

Teď vám řeknu dvě věci.. Ta první je, že pan Morgan je ten nejvíce sexy chlap, kterého jsem kdy viděla. A ta druhá je, že nevím, zda zvládnu normálně myslet v jeho přítomnosti. Už teď mám úplně zakalený mozek.

Čokoládově hnědé vlasy spadající do jeho zelených očí spolu s ostrými mužskými rysy a menším strništěm na tváři tvoří dokonalou kombinaci. Dále pevný hrudník a svalnaté ruce obalené pod černým sakem. Kravatu má jemně povolenou, ale vůbec to nepůsobí neformálně.

„Jdete pozdě slečno Williamsová" vyruší mě ze zírání jeho hluboký hlas. V tu chvíli si uvědomím, že jsem naprosto v prdeli.

Ahooj! Další část je na světě! 😍 Pomaličku to začíná nabírat ten správný nádech 🤗 Jak si zatím užíváte prázdniny? Já jsem pořád v knížkách, nebo se věnuji tomuhle příběhu. Jinak doufám, že se vám tento příběh prozatím líbí. ❤️ Moc děkuji za jakývkoli hlas, přečtení či komentář. Mám vás ráda! Vaše loverslilie ❤️