Pokušení

25. Kapitola

Isabella
Po pár skleničkách šampaňského mi začal být pan Morgan úplně fuk. Ať si je s tou kravkou klidně celou noc. Je mi to naprosto ukradené.

„Jo a právě proto svíráš tu skleničku tak křečovitě, až se na ní objevila menší prasklinka" řekne hlásek v mé hlavě a má pravdu.Vážně se na šampusce objevila prasklina.

„Do hajzlu!" zakleju a položím ji na stůl.

„Taková krásná mladá slečna a používá tak nehezký slovník" promluví mužský hlas za mými zády a já nadskočím leknutím.

„Omlouvám se, vylekal jsem vás?" optá se starostlivě postarší muž.

Podívám se na něj a jeho ostře řezané rysy na tváři a mužná postava mi někoho děsně připomíná. Jen si ho právě teď s tím množstvím šampaňského nedokážu k nikomu přiřadit.

„Spíše jste mě zaskočil" usměju se schovívavě.

„Jsem to ale nezdvořák.. Jonathan Morgan" představí se mi.

„No ty vole!" řekne hlásek v mé hlavě.

Tohle je otec mého šéfa? Tak už vím, po kom je tak zatraceně sexy. Božínku! Už nesmím pít!

„Isabella Williamsová" představím se a doufám, že si pan Morgan starší nevšiml, jak těžce mi to šlo vyslovit.

„Moc rád vás poznávám Isabell. Jak tak vidím, šampaňské vám zde velmi zachutnalo" usměje se na mě.

Sakra!

„Ale nebojte, kdybych neměl ještě schůzi, tak se také odvážu a to by se teprve tento ples rozhoupal" zasměje se a já s ním.

Jak se zdá, Jonathan Morgan není takový arogantní kretén jako jeho syn. A když už je o něm řeč, koutkem oka zaznamenám, jak si to k nám pan Morgan rázuje. Přiznám se, že z něj nemůžu spustit oči. Kruci! Proč dnes vypadá tak k nakousnutí?

„Christophere, už jsem si říkal, kde ses zatoulal" promluví Jonathan a já se tak proberu z transu.

Pan Morgan mu něco řekne, ale to nějak nevnímám, jelikož mě rozptylují jeho žhnoucí zelené oči, které mě stále pozorují.

„...Moc rád jsem vás poznal Isabell" s Jonathanovou poslední větou se odtrhnu od pohledu pana Morgana a mírně se usměju.

Jonathan se ke mně začne naklánět a políbí mě na tvář. Naprosto mě tímto gestem zaskočí.

„I když je můj syn naprostý bastard, tak v hloubi duše to je hodný hoch. Mějte s ním prosím trpělivost" zašeptá mi ještě do ucha a já se usměju nad označením, které na svého syna použil.

Ale proč mi řekl zrovna tohle? Tuší snad, co se mezi námi děje? Než si to uvědomím, je už pryč a já tu zůstala sama v přítomnosti zřejmě naštvaného pana Morgana.

„Co vám můj otec říkal?".

„To vás vůbec nemusí zajímat".

Krucipísek, mluvím čím dál tím hůře. Pan Morgan mě chytí za loket. Jeho stisk je tak pevný, že se mu ani nepokouším vymanit.

„Kolik jsi toho vypila?" zavrčí mi do ucha a já se zamračím.

„Přehlédnu to, že jsi mi začal tykat, aniž bych ti to dovolila a nejspíše 5 nebo 7? Nějak jsem ztratila přehled" ušklíbnu se.

„Tak fajn, jdeme" zavelí.

Tak to teda ne!

„Já ještě nechci jít! Dobře se bavím a chci se seznámit s tou Victorií" její jméno řeknu s velkým odporem.

„Slyším snad ve tvém hlase žárlivost?" řekne pobaveně.

„Já a žárlit? Dobrý vtip" začnu se smát, i když mi do smíchu vůbec není.

„Takže ti nebude vadit, kdybych se za ní vrátil a souhlasil s jejím pozváním domů?" pozvedne na mě obočí.

„Jestli s ní chceš šukat, tak si posluž" řeknu přes zaťaté zuby.

Ať si s ní klidně prošuká cestu do Ameriky. Pan Morgan se uchechtne. Ten má ale drzost!

„Jediný s kým chci šukat jsi ty" zašeptá mi do ucha a já zalapám po dechu.

„Tak a jestli už jsi skončila s touhle žárlivou scénou, rád bych odsud vypadnul" s těmito slovy mě vede k východu.

                                     ***

Než se dostaneme do hotelového pokoje, polovina alkoholu ze mě už vyprchala a já se začínám cítit blbě. Vždyť jsem tam udělala žárlivou scénu a vůbec jsem k tomu neměla důvod. Jsem tak pitomá.

Pan Morgan od nástupu do auta nepromluvil ani slovo. Mírně mě to znervózňuje. A jakmile dorazíme do pokoje, vydá se hned k sobě. Nevím, co si mám myslet.

Zkouším si rozepnout šaty, ale stále se mi to nedaří. Flustrovaně si zajedu rukama do vlasů. Dnešní večer už nemůže být horší.

„Au, do prdele!" zanadávám, když se můj zadek ocitá na podlaze.

Popadnu kus oblečení, které zapříčinilo můj pád a hodím ho na opačnou stranu místnosti. Ode dveří se ozve pobavené uchechtnutí.

„Je tady snad něco k smíchu?" zamračím se na pobaveného pana Morgana stojícího ve dveřích.

„Myslím, že mou odpověď vědět nechcete" řekne stále s úsměvem.

Tělem mi projede mírné zklamán, že mi opět začal vykat.

„A co jsi čekala ty trubko?!" ozve se mé podvědomí.

„Radši sklapněte a pomožte mi rozepnout ty šaty, ať můžu jít konečně do postele" vyštěknu na něj.

Vyškrábu se ze země a otočím se k němu zády. Po chvíli ucítím jeho ruce na zapínání. Po těle mi naskočí husí kůže. Zadrhne se mi dech, jakmile mi začne stahovat ramínka. Šaty se mi zhroutí ke kotníkům a jediná látka, která na mém těle zůstala, jsou kalhotky.

„Otoč se" zašeptá mi do ucha.

Jeho oči si mě prohlížejí s takovou touhou, až mi zvlhnou kalhotky. Ano, takový vliv na mě má pouhý jeho pohled.

„Jsi tak krásná" vydechne a jeho tělo vyplní tu maličkou mezeru, která nás oddělovala.

Cítím jeho vzrušení na břiše a aniž bych si to uvědomila, mezi zuby už svírám spodní ret.

„Bože, ten ret" přejede mi palcem po rtu a já ho pouštím z toho sevření.

Jakmile je volný, uvězní mě tentokrát jeho rty ve vášnivém polibku. Ruce mu automaticky zabořím do vlasů.

„Jak moc jsi ještě opilá?" odtrhne se ode mě a podívá se mi do očí.

„Ne tolik, abych toho na druhý den litovala" zašeptám.

Možná jsem lhala a možná ne. Ale jediné, čím jsem si právě teď jistá, je to, že chci, aby si mě přivlastnil ve všech ohledech. A při pohledu do jeho očí vím, že právě to se chystá udělat.

Ahojky! Máme tady další kapitolku! Teď když jsou konečně ty prázdniny, budu mít více času na psaní, takže kapitolky budu snad přidávat častěji. Což vám podle mě vůbec nebude vadit. 😁

Dále musím přiznat, že jsem tuto část plánovala už čtyři kapitolky dopředu. A doufám, že se vám líbila. Moc děkuji za přečtení, hlasy a komentáře. Miluju vás! Vaše loverslilie❤️❤️❤️