Pokušení

15.Kapitola

Isabella
Harper mě vyzvedne před hotelem se svou bílou audi. Zastaví u patníku a z auta vyskočí drobná brunetka se zakroucenými vlasy po lopatky. Jemně namalované modré oči s dlouhými řasy jí září radostí spolu s ďolíčky vytvářející se v koutcích jejího úsměvu z toho, že mě vidí.

Její štíhlou postavu obepínají modré děrované džíny a černé tílko s nápisem 'GUESS'. Ruce má zabalené v khaki kabátu podobný ve stylu toho mého. Rozpřáhne ruce a pevně mě obejme.

„Chyběla jsi mi Izzi" zašeptá. Nad zdrobnělinou svého jména se pousměju. Používá ho snad odjakživa.

„Ty mi taky".

Pevně ji stisknu, než od ní odstoupím.

„Tak kam pojedeme?" zeptám se ji. Spiklenecky se na mě podívá.

„Nee" postežuju si, jelikož už vím, že pojedeme do její oblíbené restaurace. Není to tak, že by se mi tam nelíbilo, naopak to tam mám moc ráda, ale za tu dobu co jsem v NewYorku, jsem tam byla častěji než u sebe doma.

„Jó! Mám chuť na jejich čokoládový dortík s horkými malinami" poskočí si radostí, než nasedne do auta.

„Jako malá" pomyslím si se smíchem, jenž mi vyšel z úst.

„Hejbni zadkem!" zavolá na mě, než se za ní zabouchnou dveře.

„No jo, už jdu" řeknu spíše pro sebe a vydám se za ní, než si pro mě dojde ona osobně. A to by nedopadlo moc dobře. Sice je maličká, ale zato má pěknou páru.

***
Jakmile vstoupíme do restaurace, kolem mého těla se ovine teplý vzduch jako přikrývka. S Harper si odložíme kabáty na dřevěné židličky a následně se na ně posadíme. Abych řekla pravdu, tohle místo mám víc než jen ráda. Přímo to tu zbožňuju.

Kulaté žárovičky visící ze stropu na černém řetízku osvětlují tuto místnost. Podél bílých sloupů podpírajících tento prostor se nacházejí modré květináče se zelenými listnatými stromky. Mezi těmito dvěma sloupy je podlouhlý box ladící s hnědou barvou dřeva.

Kolem jsou rozprostřeny dřevěné stoly tvaru čtverce. Na každém z nich se nachází čtyři béžové podložky, na nichž jsou kulaté talíře s ubrouskem uvnitř a s příbory po stranách. Vedle každého z talířů zahlédneme i skleničku a uprostřed celého stolu je vázička khaki barvy se svítícíma chlupaťoučkýma koulema.

Vládne tady velmi příjemná atmosféra a ve vzduchu jde cítit vůně vanilky se skořicí.

„Co si dáte?" objeví se u nás postarší servírka.

Jelikož se ještě dívám do nabídky, Harper se ujme slova. Objedná si hranolky s kuřecím masem dělaným na tymiánu a se smetanovou omáčkou. Na pití si řekne o Coca-Colu.

Já si nakonec objednám lososa zakápnutého citrónem s bylinkovou omáčkou a s kroketami. Na pití si dám suché červené víno.

Servírka si vše zapíše a nechá nás osamotě. S otázkou v očích se otočím směrem na Harper.

„Řekneš mi už teda konečně, co se v Londýně stalo?".

Zhluboka se nadechne a spustí.

***
Nevěřícně se na ní dívám.

„Děláš si ze mě srandu?!" řeknu trochu tvrdším tónem, než jsem zamýšlela.

„Jak jste mohli být tak neopatrní?! A je to tvůj šéf krucinál!".

V hlavě si dám za tuhle poznámku pěknou facku. Ale zase Harper nemusí vědět, že jsem  spala se svým šéfem..

„Já vím Izzi.. Ale kdybys viděla jeho zničený výraz, když za ním přišla jeho snoubenka s prstýnkem v ruce a se slovy, že miluje někoho jiného, taky bys ho chtěla utěšit..".

Rukama si hraje s lemem svého tílka. Je nervózní.

„Já bych se hlavě ujistila, zda má ochranu" vyčtu jí.

Zvedne ke mně pohled. V očích se jí odráží strach. Trochu mě to odměkčí.

„Mám strach Izzi" přizná.

„Vůbec nevím, co mám teď dělat".

„V kolikátém už jsi měsíci?" zeptám se ji.

„V prvním. Ale nemůžu jít na potrat. Nedokázala bych ji nebo jeho zabít.." řekne přiškrceným hlasem.

„Už jsi to řekla panu Adamsovi?".

„Ne. Bojím se mu to říct" sklopí pohled.

Natáhnu se pro její ruku a pevně ji stisknu.

„To bude v pořádku Harper. Myslím, že z tvého popisu to určitě nebude takový kretén, co by tě v tom nechal samotnou. A kdyby ano, tak máš mě. Na mě můžeš mít vždy spolehnutí. A teď si musím nutně odskočit, nebo to nedopadne dobře, jestli víš, jak to myslím.. Až se vrátím, tak něco vymyslíme" povzbudivě se na ní usměju.

„Dobře" oplatí mi úsměv.

Rozejdu se směrem k toaletám.

O 3 minuty později
Obléknu si džíny, když v tom se z vedlejší kabinky ozve sten.

„To vážně?!" řekne hlásek v mé hlavě. K jemnému holčičímu stenu se přidá o trochu hrubší a tvrdší. Jako bych ho už někde slyšela.

„Ach, pane Morgane!".

Ozve se a mi se z toho na chvíli zastaví srdce. To není možné, to nemůže být on.. Následuje plácnutí a okřiknutí, aby byla zticha. Zatočí se mi hlava, až se musím chytnout protější stěny. Je to on. Nemůžu tomu uvěřit.. Můj žaludek udělá kotrmelec. Musím odsud okamžitě vypadnout, jestli nechci, aby zaslechli, jak se dávím.

Ahojky! Další kapitolka je konečně na světě! Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale mám toho až nad hlavu. Příběhu se samozřejmě budu stále věnovat. Dále doufám, že se vám tato část líbila!

A moc děkuji za hlasy, komentáře a přečtení! Mám vás moc ráda! Pac a pusu vaše loverslilie!❤️❤️