Pokušení

22. Kapitola

Christopher
...Vstanu a vydám se jejím směrem.

Potřebuju ji políbit. Nutně chci cítit dotek jejích rtů na těch mých. Její oči pozorují pohyby mé ruky na její tváři a když ke mně následně vzhlédne s toužebným pohledem, mám co dělat, abych se ovládl a neošukal ji přímo u té zdi. Tentokrát na to chci jít ale pomalu.

Letmý dotek jejích rtů mi rozpálí celé tělo. Ale když se náhle odtáhne, ten chtíč pohasne jako plamínek svíčky. Nechápavě se na ní podívám. Slečna Williamsová však věnuje svou pozornost nově příchozí osobě. Stisknu dlaně v pěsti.

Nerad bych začal řvát na nemocniční personál jen proto, že mi překazili.. Co mi vlastně překazili? Přeci jen mi slečna Williamsová dala jasně najevo, že se mnou nechce nic mít, kromě pracovního vztahu. Moje tělo náhle zaplaví další vlna vzteku. Musím odsud na chvíli vypadnout.

Všimnu si, že se na mě slečna Williamsová dívá tázavým pohledem. Nasadím kamennou tvář a oznámím jí, že si jdu koupit kafe.

„Vzal byste mi také prosím?" optá se mě.

„No jasně" zavrčím nepříjemně, ani nevím proč a vyjdu ven.

O pár kroků dál naštvaně praštím do zdi, až se mi dostaví několik vyděšených pohledů. Nejsem si jistý, co mě štve víc.. Jestli to, že mě nepolíbila, nebo ty pocity, které jsem v tu chvíli cítil.

„Radši bych měl jít pro tu kávu a nedělat scény" řeknu si v duchu a vydám se rychle pryč od těch zvědavých očí.

***

Asi po dvou hodinách různých testů a kontrol slečnu Williamsovou konečně propustili s tím, že je všechno v pořádku. Naštěstí mě dnes žádná schůzka nečeká, teda až na ten ples večer. Ještě jsem o něm slečně Williamsové neřekl, takže ani nejspíš nebude mít žádné šaty.

Nakloním se blíže k řidiči taxíku a změním adresu naší nynější cesty k hotelu. Slečna Williamsová se na mě na moment nechápavě podívá, ale jakmile zaregistruje můj pohled v jejím, opět se vrátí ke svému uraženému pohledu vyhlížejícímu z okna.

Kdybych právě neztropil scénu v nemocnici a nepohádal se s ní, určitě by se mě už vyptávala, kam to jedeme. Ale slečna Williamsová je až moc tvrdohlavá, než aby nechala zvítězit svou zvědavost. Nad tím se pousměju, ale pak si zas vybavím toho kreténa, jak s ní flirtoval a mé tělo začne opět naplňovat hněv.

Přece jsem mu musel něco říct, vždyť ji přímo svlékal očima a vůbec mu nedělalo problém, že v té místnosti nejsou sami.

„Proč jsme zastavili u obchodního centra?" zeptá se mě slečna Williasmová bez sebemenšího zájmu.

Z toho tónu bych jí ten nezájem nejspíš i věřil, ale její oči přímo září zvědavostí. Vždy ji prozradí. To se mi na ní tolik líbí, její oči mi vždy odhalí veškeré emoce, které cítí.

Jelikož vím, že ji to naštve, dám řidiči peníze a bez odpovědi vyjdu ven. Mé kroky míří do obchodního centra. Neobtěžuju se otáčením za sebe, zda jde za mnou, protože klapot jejích podpadků mi říká, že ano.

***

18:03 večer
Zapnu poslední dva knoflíky na své bílé košili a ze skříně vytáhnu černé sako, do kterého se následně obléknu. Bohužel se nemohu podívat, zda mám vše perfektně upravené, jelikož si koupelnu před necelou hodinou zabrala slečna Williamsová. Ještěže jsem si ráno oholil tvář a nečekal s tím na večer, jak jsem měl původně v plánu. Na sto procent bych to nestihl.

Otevřu šuplík a vytáhnu z něj puntíkovanou černou kravatu. Abych řekl pravdu, vůbec se mi na ten charitativní ples nechce. A ještě k tomu, když si vzpomenu, že se tam potkám s Victorií, se musím hodně ovládat, abych nezavolal otci a neoznámil mu, že nedorazím.

Jestli na ní narazím hned při příchodu, tak se ji po zbytek večera nezbavím a budu mít pěkně zkaženou náladu. Victoria je sice krásná žena, ale její charakter se ztratil někde v temnotě.

„Pane Morgane?" z myšlenek mě vytrhne nesmělý hlas slečny Williamsové.

Podívám se na dveře koupelny, ze kterých čouhá její hlava. Pozvednu na ní obočí v otázce, co potřebuje.

„Mohl byste mi prosím zapnout šaty?".

Rozevře více dveře a aniž bych jí odpověděl, otáčí se ke mně zády. Odhrne své vlasy a odhalí svá holá záda. Zatají se mi dech, když zip začíná těsně nad jejím zadečkem. To mi dělá snad schválně.

„Radši bych vám je pomohl sundat" zašeptám, ale z toho, jak jí naskočila husí kůže a zadrhl se jí dech, mě nejspíš musela slyšet.

Přejdu k ní a začnu jí pomalu zapínat šaty. Dotýkám se přitom její kůže a ten dotek do mého těla vhání elektrizující výboje. Nejradši bych ty svůdné šaty z ní okamžitě sundal a vzal si ji přímo na tomhle místě. Nechápu, na co jsem myslel, když jsem jí ty šaty vybral a následně bez kompromisů koupil.

Ale co si to nalhávám, ona by vypadala nehorázně sexy, i kdyby šla v teplákovce. Stojí mě veškeré ovládání, abych od ní odstoupil. Vydám se ke své posteli, kde se na mobilu podívám, jestli nám čas hraje do karet. Naštěstí stíháme krásně. To se mi líbí.

Ohlédnu se na slečnu Williamsovou, která stojí na stejném místě s tím rozdílem, že je teď ke mně otočená čelem. Ten pohled, který vyzařují její oči a skousnutý ret mi způsobí těsno v kalhotech.

„Jestli se na mě nepřestanete takto dívat, tak přísahám, že na žádný debilní charitativní ples nejdeme a vezmu si vás přímo o tu zeď za vámi" řeknu zastřeným hlasem.

Vykulí na mě oči. Pouze se na ní ušklíbnu a projdu kolem ní do koupelny, abych si upravil kravatu.

Ahojky! Přeji vám krásnou sobotu. Konečně tady máme další kapitolku. Trošku se mi zdá, že je to poslední dobou docela nudné, ale slibuji, že teď se to pořádně rozhoupe.

Ale i přes to doufám, že se vám tato část líbila. Moc děkuji za přečtení, hlasování a krásné komentáře. Miluju vás.❤️ Vaše loverslilie💋