Pokušení

11.Kapitola

Isabella
Vylezu ze sprchy a obmotám kolem svého těla světle modrý ručník. Pořád nemůžu uvěřit, že mě na tom stole nechal ležet a jen tak si odešel hned potom, co nás oba dovedl k orgasmu. Parchant! Nejhorší na tom je, že to byl můj nejlepší orgasmus ze všech.

A taky měl pravdu. Nedokážu na něj přestat myslet. Jak můžu jít na rande s Thomasem, když jsem myšlenkami stále u pana Morgana? Nejraději bych zalezla do postele se sklenkou vína a se vším se svěřila své nejlepší přítelkyni Harper. Jenomže ta teď odjela na služební cestu do Londýna a já mám za necelou hodinu rande. Musím pana Morgana a dnešní chvylkovou slabost vytěsnit z hlavy, jinak nebudu moct normálně fungovat.

Ze šuplíku nad umyvadlem vytáhnu svou kosmetickou taštičku. Vyndám z ní pár líčidel, která si začnu nanášet na obličej. Jakmile jsem s konečným výsledkem spokojená, projdu dveřmi do ložnice, abych si vybrala vhodné oblečení na dnešek. Hlavně to nesmí vypadat příliš odvážně a ani příliš formálně. Chce to něco lehkého, pohodlného a abych v tom vypadala dobře.

Přehrabuji se v šatníku, dokud se mi do rukou nedostanou vínové šaty s né příliš hlubokým výstřihem. Obléknu si je. Jejich lem mi dosahuje do půli stehen. Jsou na dnešek dokonalé. Přidám k nim černé lodičky se stříbrnými kamínky na špičce a s deseticentimetrovým podpadkem.

Podívám se, kolik mi zbývá času. Asi za pět minut by mě měl Thomas vyzvednout. Popadnu svou bílou kabelku, do níž dám jen ty nejdůležitější věci. Z věšáku popadnu svůj bílý kabát a vyjdu ze dveří.

                                     ***
Thomas mě vzal do jedné romantické restaurace s výhledem na západ slunce. Bylo to okouzlující. Ale ještě víc by to bylo, kdybych pořád nemyslela na svého šéfa. Když jsem se podívala do Thomasových šedých očí, tak jsem v nich viděla zelené s neposednou jiskrou. Dále jeho oholená tvář s okouzlujícím úsměvem, na které musel nalákat spousty žen, se proměnila v ostré rysy s jemným strništěm a úšklebkem.

Zamrkám očima. Musím přestat! Rukou kývne na číšníka, jenž nás celý večer obsluhoval a ten pohyb mě přiláká k jeho hrudníku. Okamžitě se mi vybaví velký pevný hrudník s dokonalýma břišníma svalama, které jsem cítila přes jeho světle modré sako, když do mě mocně přirážel. Jeho svalnaté ruce, na kterých se napínaly svaly, jak se pevně držel desky stolu.

A v ten moment to vzdám. Nechám toho muže, aby ovládl celou mou mysl. Nechám své myšlenky proudit, protože čím víc se snažím na něj nemyslet, tím víc se cítím zoufaleji.

„Děje se něco?" zeptá se mě Thomas, když mi pomáhá obléct kabát. Provinile se na něj podívám. Je to báječný společník a určitě by byl i dokonalý partner, ale nemůžu s ním mít nic víc než jen přátelský vztah, když myslím na jiného muže, který mi zamotal hlavu v nevysvětlitelném okamžiku.

„Dnešek byl báječný Thomasi. Moc jsem si to s tebou užila, ale jaksi mezi námi nepřeskočila žádná..".

„..jiskra. Já vím" skočí mi do řeči. Překvapeně se na něj podívám.

„Ano, přesně tak. Ale jak jsi to věděl?".

„No.. Po celý večer jsi byla myšlenkami jinde a musím říct, že já taky. Jsi moc krásná žena Isabell, ale nic víc v tom také nevidím" odpoví. Mé překvapení roste a zároveň se mi velice uleví.

„Ani nevíš, jak se mi ulevilo" usměju se na něj nesměle, jelikož mám obavu z jeho reakce na mou bezmyšlenkovitou větu. On se jen zasměje.

„Takže přátelé?" navrhne a už ke mně natahuje svou ruku. Také se zasměji a chytím ho za nabízenou dlaň.

„Přátelé" zopakuji.

Vyjdeme z restaurace na chladný vzduch.

„Můžu tě ještě pozvat na skleničku? Kousek odsud je jeden skvělý bar.." zeptá se mě, když nasedneme do auta. A já si v duchu řeknu, že je to skvělý nápad. Třeba mi trocha alkoholu vyžene pana Morgana z hlavy.

***
„Proč musím mít takovou smůlu?" opakuji si tuto otázku od chvíle, kdy jsem vešla do baru a uviděla tam jeho. Celý den se na něj snažím nemyslet. Jdu tady za účelem, abych se zbavila veškerých svých myšlenek a on mi to absolutně nedopřává.

Flustrovaně si rukou prohrábnu vlasy a natáhnu se pro svůj drink ležící předemnou na stole. Kdyby si se mnou alespoň Thomas povídal a odháněl mé myšlenky jinam. Ale jak se zdá, naše přátelství vzal opravdu za své. Co jsme sem vešli, pohled se mu okamžitě upnul na výstřih jedné drobné blondýnky.

Odložím skleničku na stůl a následně se k němu blíže nahnu, aby mě přes tu dunivou hudbu slyšel.

„Odskočím si na toalety" řeknu mu a on jen nepřítomně kývne hlavou.

„Klidně bych teď mohla odejít a ty by sis toho nevšiml" pomyslím si. Vlastně to není špatný nápad. Hned jak vykonám svou potřebu, zavolám si taxi a pojedu domů.

***
Po delším schodišti se dostanu do druhého patra. Světlo tady je trochu přítmější, takže mým očím chvíli trvá, než si na to zvyknou.

Docela se divím, že jsem přes takové množství dveří našla ty správné hned na první pokus. Vejdu dovnitř. Nato že je v baru tolik lidí, tady nahoře je nějak prázdno. No.. Nebudu se tím zabývat.

Vyjdu z kabinky a člověk stojící pár kroků ode mě mi doslova vyrazí dech. Musím vynaložit hodně úsilí, abych poskládala srozumitelnou větu.

„Co tady.." chci se ho zeptat, co tu sakra dělá, ale má slova umlčí jeho rty v hladovém polibku.

Instinktivně s ním začnu spolupracovat. Na svých zádech ucítím studený kov. Chci se od něho odtrhnout, ale jakmile vplete své ruce do mých vlasů, moje tělo si začne dělat co chce. Mé ruce se obtočí kolem jeho krku.

„Zrádné to tělo!" pomyslím si.

Z tohoto tranzu plného slasti, jenž mi přináší jeho horký jazyk v mých ústech, mě probere ruka chytající lem látky mých šatů.

Přeji krásný večer! Máme tady další kapitolku! Musím říct, že tahle část se mi v hlavě tvořila jak na běžícím pásu. Budu doufat, že ta věta dávala smysl. Jsem moc unavená nato, abych psala srozumitelně.

Dále doufám, že se vám tato část líbila. Moc děkuji za hlasy, přečtení a komentáře. Mám vás ráda srdíčka! Vaše loverslilie ❤️❤️