Pokušení

1.Kapitola

Isabella
Zabalím poslední krabici a odnesu jí stěhovákům do auta. Pořád nemůžu uvěřit, že mi nabídli práci v New Yorku. Ve městě mých snů. Vždycky jsem se tam chtěla podívat, ale neměla jsem dost času. Práce mě úplně pohlcovala. A teď poletím přes celou zeměkouli a splním si sen. Je to úžasné! Jsem natěšená jako malé dítě, které má dostat novou hračku.

Naposledy se porozlhédnu po svém bytě. Všechno je tu najednou tak prázdné a bez kapky života. Žádný nábytek ani dekorace. Jen šedobílé zdi a prázdnota. Klíček od bytu položím do kuchyně na linku, popadnu kufry a opustím místnost. Svá zavazadla dám do kufru, nasednu do taxíku a nadiktuju řidiči místo, kam má jet. Autem se nese vůně kolínské a jemný zápach cigaret. Cestou se nepřítomně dívám z okna. Kdo by řekl, že se mi život změní ze dne na den? Já teda ne.

Taxík zastaví před obrovským letištěm. Zaplatím, vytáhnu kufry a zamířím k letištní hale. Vevnitř je dost rušno. Lidé pobíhají sem a tam. Vládne tady naprostý chaos. Naštěstí vím, kam mám jít, jelikož alespoň jednou ročně létám za svými rodiči na Floridu. Rozejdu se směrem k přepážce s číslem osm.

„Dobrý den!" pozdravím mile paní za pultem.

„Dobrý den! Poprosím vás o pas a kufry položte tady" ukáže na černý pás. Udělám vše, tak jak mi řekla.

„V pořádku" podá mi můj pas nazpátek a pustí mě dál. Vezmu kufry a položím je na pultík, vedle kterého je takový ten přístroj, který zkontroluje, jestli u sebe nemám žádnou zbraň či drogy. Dvěma kroky vstoupím do té kovové krabice. Mé tělo ozáří modrý paprsek, který mnou projede od shora až dolů. Když nenajde žádné nelegální věci, propustí mě ze svého zajetí.

Sednu si na nepohodlnou židli a oddechnu si. Půlku už mám za sebou. Ještě mě čeká osmihodinový let. Jakmile oznámí můj let, zvednu se a zamířím k letadlu.

„Dobrý den! Palubní lístek" usměje se na mě milá letuška. Také se uměji a podám ji letenku.

„Dobře, to je tady" ukáže mi na místo, kde si mám sednout. Naštěstí sedím v uličce.. Letadlo se pomalu naplňuje, dokud není až k prasknutí. Vedle mě se usadily dvě postarší paní, které se nejspíš rády dozvídají nové drby. Je docela sranda je poslouchat. Vím, neměla bych naslouchat cizím rozhovorům, ale nemůžu si pomoct, jsem prostě zvědavá.

„Dáte si něco?" zeptá se mě letuška, když přijde ke mně.

„Ano, dala bych si kávu" odpovím.

„Dobře" usměje se a po chvíli mi podá teplou hnědou tekutinu. Poděkuji a z kabelky si vytáhnu knížku Rozum a cit od Jane Austenové. Tuto ženu jsem vždy jistým způsobem obdivovala. Prsty přejedu po jejím obalu a až poté ji otevřu. Bez dalších okolků se pustím do čtení.

**

„Slečno?" uslyším z povzdálí něčí hlas. Odlepím od sebe svá víčka a zvednu pohled k osobě, která mě probudila.

„Přistáváme. Zapněte si prosím pás" řekne letuška a následně odejde zkontrolovat zbytek letadla. Ani nevím, jak se mi podařilo usnout.

„No nic.." povzdechnu si. Protáhnu si svá ztuhlá záda, schovám knihu zpátky do kabelky a zapnu si pás. Za pár minut jsme na místě.

                                   **

„Panebože! Já jsem vážně v New Yorku!!" projde mi jako první hlavou, když vystoupím z letadla a nasaju do plic čerstvý vzduch.

„Teď bych měla najít svá zavazadla" pomyslím si a vydám se do letištní haly.

„Díky bohu se mi nic neztratilo" oddechnu si, jakmile najdu všechna svá zavazadla. Vydám se ven z přeplněné haly na ještě víc rušnější ulici. Snažím se, si odchytit taxík, ale je tu tolik lidí, že to je naprosto nemožné. Už jsem skoro v jednom byla, ale nějaká trhlá ženská mě z něho vytáhla za vlasy ven. Myslím, že mi půlku vyrvala. A ještě k tomu se mi zlomil podpatek. Mám vážně smůlu.. Už se začínám smiřovat s tím, že tu zůstanu navěky.

„Promiňte, slečno?" vyruší mě z mých né moc pěkných myšlenek něčí hlas. Otočím se na neznámého muže. Pořádně si ho prohlédnu, zda to není nějaký výplod mé fantazie, jelikož už jsem dost unavená a vzhledem k mému stavu by bylo možné vše.. Muž jež stojí přede mnou je alespoň o dvě hlavy vyšší než já. Velká mužná hruď zakrytá modrým tričkem a černou bundou. Pěkné mužské rysy ve tváři, černé vlasy, modrošedé oči a nejspíše jižanský přízvuk.

„Tohle vám spadlo" natáhne ke mně ruku s mou černou kabelkou a tím mě vyruší z mého zírání. Malinko potřesu hlavou.

„Děkuji. Nějak jsem nepostřehla, že mi spadla" převezmu si ji od něj.

„Máte potíže?" zeptá se mě. „Že by na mě šlo tak moc vidět, jak ve špatném stavu se nacházím?" projde mi hlavou.

„Dá se to tak říct. Nemohu sehnat taxi.." povzdechnu si.

„Mohl bych vám pomoct. Jeden jsem si nechal zamluvit už předem.. Nechcete jet se mnou?" nabídne mi.

„A nebojte se, nemám s vámi žádné nekalé úmysly" dodá, když uvidí můj nejistý pohled. Nakonec s tím souhlasím, jelikož je už večer a pěšky jít nemůžu, protože to tu neznám.

Pomůže mi uložit věci do kufru auta. Během cesty k mému bytu si povídáme o různých věcech. Dobře si s ním rozumím.

„Ještě jednou vám moc děkuji za záchranu" řeknu, než vystoupím z taxíku.

„A já vám opět říkám, že nemáte zač. Bylo mi ctí vás poznat" uchopí mou ruku a políbí její hřbet.

„Mě také" řeknu kapku zaskočeně, jelikož na tohle nejsem zvyklá.

„Snad budu mít tu čest vás opět vidět. A mimochodem, jmenuji se Thomas" usměje se na mě, než nastoupí do auta.

„Isabella!" zavolám za ním, než se auto rozjede.

„Páni! Tak tohle jsem vážně nečekala" pomyslím si. Nemůžete se mi divit, když jsem měla vždy po svém boku samé hajzly, kteří mě podváděli na každém kroku. Ale to skončilo. Už nejsem ta naivní chudinka, která si nechá od každého srát na hlavu. Změnila jsem se. Můj poslední přítel mi zlomil srdce tak moc, až jsem si přísahala, že s mužskou populací nechci mít nic společného. A tak to taky zůstane.

Zabouchnu za sebou dveře od svého bytu a všechny věci položím do ložnice na zem. Okamžitě nechám své tělo spadnout do velmi pohodlné postele. Potřebuju se pořádně vyspat, jelikož mě zítra čeká první den v nové práci. Začínám nový život s novým štítem ve městě, o kterém jsem vždy snila.

Ahooj! Máme tady první kapitolku! Zatím teda nic moc, ale nebojte, ještě se to pěkně rozjede 😏 💞 Doufám, že se vám to zatím líbilo. Budu ráda za jakýkoliv hlas, přečtení či komentář. Mám vás ráda. Vaše loverslilie 😇💗