Pokušení

23. Kapitola

Isabella
Nechápu o co mu jde. V jednu chvíli mě chce políbit, pak je na mě nepříjemný plus mě ignoruje a teď dělá žárlivé scény před doktorem, který mě přišel vyšetřit. Možná se mnou trošku flirtoval, ale do toho mu nic není. Nejsem jeho přítelkyně, takže na tohle nemá právo.

Po výbuchu pana Morgana se mnou už Jordan nepromluvil a vyhýbal se mému pohledu. Pouze oznámil, že je všechno v pořádku a odešel. To mě naštvalo ještě více.

„To vám nedaruji" pomyslím si se zamračeným pohledem.

                                       ***

„Hrůza" řekne hlásek v mé hlavě při pohledu na ty žluté šaty.

Už si zkouším alespoň patery šaty, ale ani jedny se mi ještě nezalíbily. Buď jsou moc vyzývavé, nebo v nich vypadám jako jeptiška. Začínám být flustrovaná. Podívám se na ramínko, na kterém visí ještě jedny šaty. Jestli mi nebudou pasovat ani tyto, tak už končím, na žádný ples nepůjdu a zůstanu na hotelovém pokoji.

„Vážně skvělý plán na nedělní večer" pomyslím si.

Ale má to i své výhody, dobře se připravím na zítřejší poradu, kde budu prezentovat oddělení E-15.

Popadnu ramínko pověšené na tyčce u zrcadla. Už jakmile se dotknu látky šatů, která je vážně příjemná na dotek, se mi tělem z nich rozlije dobrý pocit. Zips rozepnu pouze do půlky, protože nechci žádat pana Morgana, aby mi je pak zapnul.

Ztěží se do nich nasoukám, pro příště mám poučení, že je budu muset rozepnout celé. Nerada bych na ples přišla tak upocená, jako jsem teď. Podívám se na sebe do zrcadla a omámeně pootevřu ústa. Přesně tyhle šaty jsem hledala. Jednoduché, ale zároveň sexy. A perfektně se hodí do společnosti.

Černá látka obepíná a zdůrazňuje mou postavu. Výstřih není příliš hluboký a ani zahalený. Rozhodně do těchto šatů nepatří podprsenka, protože ramínka jsou udělány do půlky paží. To mi ale nedělá sebemenší problém, protože už teď mi dobře zpevňují mé poprsí. Lem šatů končí na mých nártech, ale když si vezmu lodičky, tak to bude naprosto perfektní. Na kabinku dopadnou něčí prsty, což mě vytrhne z tranzu.

„Jak dlouho tady musím ještě sedět jak idiot?" ozve se hlas pana Morgana.

Z jeho tónu mi je jasné, že bych na tu otázku neměla odpovídat. Otevřu dvířka tak, aby si mě mohl prohlédnout. Když zvedne svůj pohled od mobilu, okamžitě se mu rozšíří zorničky. To jsem zvědavá na jeho reakci večer.

„Myslím, že jsem našla výherce" řeknu s úsměvem.

Ztěžka polkne.

„Tak tyhle šaty rozhodně vezmu" řekne se zábleskem v očích.

Na chvíli se pozastavím nad sformulováním té věty.

„Jak to myslíte, že je vezmete?".

„No snad jste si nemyslela, že je budete platit vy" vycení na mě zuby v širokém úsměvu.

Chci začít protestovat, ale než otevřu pusu, tak už mi říká, abych pro jednou držela jazyk za zuby a následně mě zatlačí zpátky do kabinky s tím, ať se převléknu.

„To je takovej panovačnej parchant" pomyslím si.

A jestli si myslí, že ho nechám, aby mi ty šaty koupil, tak je na velkém omylu.

***

Hned jak se vrátíme zpátky do NewYorku, tak mu dám na stůl peníze. Jsem si vědoma toho, že kdybych mu je dala teď, tak si je nevezme a následovala by dlouhá hádka. Ale prostě nemám ráda, když za mě někdo utrácí. A na hádky momentálně nemám čas, protože se musím připravit na ples. Se šaty, lodičkami a spodním prádlem v ruce se zavřu do koupelny.

„Potřebuju sprchu" řeknu si, když se zadívám na sprchový kout.

O 15 minut později
Obmotám kolem svého těla osušku a cupitavým krokem se dostanu k umyvadlu. Dlaní utřu zamlžené zrcadlo a následně se předkloním, abych si mohla svázat vlasy do drdolu. Popadnu svou kosmetickou taštičku a vrhnu se na líčení. Pro tentokrát si udělám kouřově černé stíny a rty si natřu rudou rtěnkou.

Zatímco jsem si dala kulmu do zásuvky, aby se mi nahřála, zamířila jsem ke svému oblečení. Natáhnu na sebe černé krajkové kalhotky s podprsenkou, kterou si ale pak budu muset sundat, až přijde řada na šaty.

Když se vrátím zpátky k umyvadlu, kulma už je nahřátá a tak se vrhnu do práce. V místě kde se nachází jizvička, si dávám obzvlášť velký pozor. Jakmile se mi zvlní poslední pramínek vlasů, uklidím vše na své místo.

„Přišel čas, abych si oblékla šaty" zajásá můj vnitřní hlásek.

Rozepnu na nich zips až ke konci a nasoukám do nich své tělo. Sundám si podprsenku a odložím ji na umyvadlo. Teď by mě zajímalo, jak je zapnu. Jelikož si nechci vykloubit obě ruce, dojdu k rozhodnutí, že budu potřebovat pomoc. Zhluboka se nadechnu, než otevřu dveře.

„Pane Morgane?" zavolám nesměle do místnosti.

Otočí se na mě a pozvedne své obočí.

„Mohl byste mi prosím zapnout šaty?".

Aniž bych čekala na odpověď, přidržím si jednou rukou pevně látku na svých prsou a vydám se k němu. Otočím se na něj holými zády a volnou rukou odhrnu své vlasy, aby mu nepřekážely.

„Radši bych vám je pomohl sundat" zašeptá.

Nejspíš si myslel, že ho neuslyším, ale na tu malou vzdálenost jsem rozuměla zřetelně každému slovu. Po těle mi naskočí husí kůže a jakmile se mě dotknou jeho prsty, skoro zapomenu dýchat. Nehorázně mě štve, jaký vliv na mě mají jeho doteky.

Přijde mi jako věčnost, než je zapne. Když ode mě odstoupí, zmocní se mě náhlá prázdnota. Ohlédnu se na pana Morgana, který nejspíše kontroluje na telefonu čas. Oči mi samy od sebe sklouznou na jeho pevný zadek a mé zuby se zmocní mého spodního rtu.

„Jestli se na mě nepřestanete takto dívat, tak přísahám, že na žádný debilní charitativní ples nejdeme a vezmu si vás přímo o tu zeď za vámi" vyruší mě ze šmírování jeho zastřený hlas touhou.

Vykulím na něj oči a povolím svůj ret z toho sevření. Pan Morgan se na mě pouze ušklíbne a projde kolem mě do koupelny.

„Tohle bude ještě zajímavý večer" pomyslím si.

Ahojky! Přeji vám krásný sobotní den. Máme tady další kapitolku a upřímně nevím, zda se jejich večer nevymkne kontrole. Ale samozřejmě se necháme překvapit.

Doufám, že se vám tato část líbila. Moc děkuji za přečtení, hlasy a komentáře. Miluju vás❤️ Vaše loverslilie 💋