Pokušení

18. Kapitola

Christopher
Jsem stejně překvapený jako slečna Williamsová. Nebo se spíše snažím vypadat překvapeně. Řekněme, že jsem nezměnil objednávku našich pokojů před necelými čtyřmi hodinami. Dobře, jeden z důvodu byl ten, že slečna Williamsová nejspíše zapomněla zarezervovat naše pokoje, jelikož když jsem si dnes ráno ověřoval rezervaci, řekli mi, že tam žádnou nemáme.

A měli volný pouze jeden pokoj vyhovující mým požadavkům. Ale docela mě udivuje, že se slečna Williamsová tak diví, že máme pouze jeden pokoj, když se ona sama neobtěžovala nám zarezervovat dva. Buď nemá sebemenší ponětí, jak se to mohlo stát, protože to zařídila a nebo je vážně dobrá herečka.

A jestli v tom je něco jiného, tak už vážně nevím a nehodlám to řešit. Na to jsem příliš unavený.Vysvobodím se od vražedného pohledu slečny Williamsové a vydám se k výtahu. Přeci jen mám za sebou dlouhý let a než se sejdu se svým otcem a dědečkem, tak bych si rád na chvíli lehnul.

Nastoupím do výtahu a po mém pravém boku zaujme míst slečna Williamsová. Pozoruje mě pronikavým pohledem.

„Je snad něco, co byste mi chtěla sdělit?" zeptám se ji.

„Děláte si ze mě srandu?!" rozhodí kolem sebe rukama a řekněme, že mě omylem praští do ramene.

„Můžete mi už doprdele vysvětlit, jak je možné, že s vámi budu tři dny sdílet jeden pokoj?!".

Zdá se, že je trošičku naštvaná.

„Až se uklidníte, tak vám to řeknu" povím klidně a s cinknutím výtahu vystoupím na osvětlenou chodbu.

„Já jsem klidná" vyštěkne na mě.

„To vidím" poznamenám potichu.

Vejdu do našeho pokoje, kde už stojí naše kufry. Rychle popadnu ten svůj a už známým pokojem pádím ke dveřím mé ložnice. Nejsem zde poprvé, takže přesně vím, že ten druhý pokoj má pracovnu. Procházím přes pokoj, ve kterém bude spát slečna Williamsová, ke dveřím naproti její posteli.

„O půl dvanácté mám schůzku, na níž vás nebudu potřebovat, takže pro dnešní den máte volno" řeknu jí při vcházení do své ložnice.

„Stále jste mi neodpověděl".

I na tu menší vzdálenost slyším, jak jí skřípou zuby.

„A vy jste mi zase stále nedokázala, že jste klidná" ušklíbnu se na ní a zavřu za sebou dveře.

Uslyším, že do mých dveří něco narazilo. A pousměju se, když o minutku později třísknou dveře. Hlavně že je klidná. Uchechtnu se.

                                   ***

Uhladím si kravatu, než vystoupím před jednou z nóbl restaurací v San Diegu, z jejíž jména už vyzařuje snobství a kterou vybral můj otec, přesně jak jsem předpokládal. Jsem dost zvědavý, o čem se mnou ti dva chtějí mluvit. Zhluboka se nadechnu mírně chladného vzduchu a vydám se dovnitř.

O 10 minut později
„Otče, dědo" pozdravím oba muže, při stisku jejich rukou.

„Omlouváme se za zpoždění Christophere, jako bych Andrewovi neříkal, ať vyjedeme dříve kvůli zácpám na silnici" řekne omluvně můj otec.

„Nesnaž se to všechno hodit na mě Jonathane" pohrozí otci děda.

„Jo, tohle bude ještě zajímavý oběd" pomyslím si.

„Takže Christophere, s tvým otcem doufáme, že zítra přijdeš na ten charitativní ples, který pořádá paní Rodriguézová a vezmeš sebou i svou asistentku.. Jak že se vlastně jmenuje?" ptá se mě na něco děda.

Na ten charitativní ples jsem úplně zapomněl. Jak jsem na něj sakra mohl zapomenout?

„Chrisi?" osloví mě otec a vytrhne tak ze zamyšlení.

„Ano?".

„Andrew se tě na něco ptal.." pozvedne obočí.

„Jistě, moje asistentka.. Jmenuje se Isabella Wiliamsová" odpovím neutrálním tónem.

„Isabella.. krásné jméno, už se nemohu dočkat, až ji poznám" řekne děda.

„Také. A na tom plese bude i Victoria Rodriguézová" udělá otec menší pauzu.

„Slyšel jsem, že je stále nezadaná a ty se jí prý líbíš.." pokračuje.

Tohle musím okamžitě zatrhnout, už teď vím, kam tato debata vede.

„Otče o tomhle se s vámi nehodlám bavit".

„Měl bys si už konečně někoho najít Christophere. V tvém věku jsem byl už dávno dva roky ženatý" vloží se do toho děda.

„Pochopte, že ještě nechci být ženatý a nehledám závazky. Tyhle dívky, co mi vybíráte, by chtěly jen jediné a to mé peníze. O to nestojím a nechci se už o tom bavit jasné?" podívám se na oba dva přísnějším pohledem.

To že mám rád ženy a sex jsem radši vynechal.

„No jak myslíš Christophere" pokrčí děda rameny.

Chvíli je ticho, které ale přeruší otec s novým tématem. I když začal mluvit o práci, tak jsem mu za to vděčný. Ale jak už jsem po pár letech zjistil, on se o ničem jiném bavit nedokáže. Zapojuji se do konverzace, i když jsem myšlenkami úplně jinde. Otec mi příjde trochu nesvůj, takže počítám s tím, že mi stále neřekli důvod, proč se se mnou chtěli oba sejít o samotě.

Ahooj! Máme tady další kapitolu! ❤️ Mám takový pocit, že není moc dobrá, ale i přes to doufám, že se vám líbí. Snažím se na psaní najít každou volnou chviličku, ale většinou to nebývá moc, takže kapitolky budou vycházet dost nepravidelně.😅 Ale budu se snažit je vydávat co nejdříve.

Děkuji moc za přečtení, hlasy a komentáře. Mám vás moc ráda. Vaše loverslilie ❤️