Pokušení

27. Kapitola

Isabella
Na chodbě je dost velké ticho, takže když pan Morgan zvýší hlas, slyším každičké slovo, aniž bych měla na dveřích přitisklé ucho.

„Ujišťuji vás, že mezi mnou a slečnou Williamsovou je pouze profesionální vztah a jestli jsou tam nějaké city, tak pouze z její strany. Dále si nemyslím, že byste jí měli nabízet místo u vás. S tou prezentací jí dost pomáhala má dobrá přítelkyně..".

„Cože?! To si snad ze mě dělá srandu! Nikdo mi s tím nepomáhal!" řekne hlásek v mé hlavě.

„...slečna Williamsová mi ani nedokáže donést tu správnou kávu. Byla by pro vás jen přítěží" dokončí hluboký hlas pana Morgana.

Nemůžu to dál poslouchat. Nejenže mě ztrapnil a urazil před svým otcem a ještě někým, ale také řekl, že jsem nějaká naivní zamilovaná pipina, co si myslí, že spolu budeme mít víc než jen pracovní vztah. V tom druhém má vlastně pravdu. Zamilovala jsem se do něj a když jsme se spolu vyspali, myslela jsem si, že by to mohlo něco znamenat. Sakra! Proč jsem tak naivní a zas mu naletěla?!

Do očí se mi hrnou slzy. Nasednu do prvního taxíku, co uvidím a nadiktuju řidiči adresu. Musím odsud vypadnout. V kabelce se mi rozezvoní mobil. Utřu si oči a aniž bych se podívala, kdo to je, zvednu to.

„Izzi?" ozve se ubrečený hlas Harper.

Srdce mi na chvíli přestane bít.

„Harper, stalo se něco?" zeptám se vyděšeně.

„Řekla jsem tátovi, že jsem těhotná a víš přece, jak je háklivý, když má někdo nemanželské dítě. Tekž mi řekl, že se buď vdám za otce mého dítěte a nebo si ho dám pryč, jinak mě vydědí. Takže nebudu mít ani kde bydlet" rozbrečí se.

„Bože.. Harper nebreč, zabalím si věci a prvním letadlem , co poletí, přijedu za tebou, ano? Všechno spolu vyřešíme. A klidně můžeš bydlet u mě, než si něco najdeš".

„A nebude to vadit? Nechci tě vyrušovat od práce a taky máš tam něco prezentovat ne? Vím, jak ses na tom nadřela" popotáhne.

„Nebude. Tu prezentaci už mám za sebou a stejně bych zítra letěla domů. Navíc když poletím dnes, tím líp" zlomí se mi hlas.

„Izzi? Že tys mi o něčem neřekla?".

I přes tu dálku vím, že se právě teď zamračila.

„Tím si momentálně nelam hlavu. Až budu zpátky v New Yorku, hned ti zavolám. Teď si jdu sbalit věci" řeknu jí a zároveň zaplatím taxikáři.

„Dobře a Izzi?".

„Ano?".

„Mám tě ráda".

Usměju se.

„Já tebe taky Harper" s tím zavěsím.

O 20 minut později
Na telefonu potvrdím platbu letenky a s kufrem v ruce se vydám ke dveřím. Než je však stihnu otevřít, udělá to pan Morgan. Trhá mi srdce ho vidět. V mé tváři jsou stále stopy po slzách a já doufám, že si toho nevšimne.

„Proč jste na mě nepočkala?" ptá se, ale jakmile si mě pořádně prohlédne, jeho tvář se mění na starostlivou.

Sakra!

„Stalo se něco?".

Do očí se mi opět hrnou slzy a já je rychle rukou stírám.

„Musím jet zpátky do New Yorku, kamarádka měla nehodu" plácnu první věc, která mě napadne.

Není to ani daleko od pravdy. V jeho obličeji vidím, že mi to moc nevěří, ale pro jednou se rozhodl v tom nerýpat.

„Dobře. Máte už zaplacenou letenku? Klidně to zaří..".

„Už mám vše zajištěné. Dole mě už čeká taxík, takže.." skočím mu do řeči.

„Jasně" zamumlá zklamaně a přiloží své rty na mé.

Vychutnávám si náš poslední polibek. Jeho rty mi budou nesmírně chybět.

„Ať máš bezpečný let" pošeptá a ustoupí mi z cesty.

Na tváři se mi rozlije mírný úsměv nad jeho starostlivostí, ale hned nato si vzpomenu na jeho slova a stejně rychle jako se objevil, i zmizí. Naposledy pohlédnu na tu nádhernou tvář, dokud nás nerozdělí dveře výtahu. Opět se rozbrečím, když si uvědomím, že je konec.

                                     ***

Letadlo přistane v New Yorku o půl osmé večer. Tentokrát si seženu taxík mnohem snadněji než minule. Rovnou zamířím k Harper domů, s kterou jsem si stihla vyměnit pár textovek. Díky bohu už nebrečím. Těch několik hodin v letadle mi dost pomohlo a mohla jsem o všem důkladně popřemýšlet.

Jako první jsem dospěla k rozhodnutí, že hned zítra pošlu panu Morganovi výpověď spolu s pěnězi za šaty. Dále dám vědět panu Martinézovi, který mi hned po schůzi nabídl místo v jeho firmě, což jsem samozřejmě odmítla, ale i přes to mi dal svou vizitku. Ještě že tak. A za třetí chci od..

„Jsme tady slečno" vyruší mé myšlenky hlas řidiče.

Z kabelky vytáhnu peníze a poté se už vydám k Harpeřinému bytu.

                                       ***

Harper na mě zírá s otevřenou pusou. Jakmile jsem vešla, trvala na tom, ať jí povím úplně všechno o tom muži, co mi zlomil srdce. Vůbec jsem nechápala, jak to na mě poznala. Ale jakmile mě odvedla k zrcadlu, skoro jsem se zděsila. Vypadala jsem naprosto příšerně. A taky jsem věděla, že se z toho nevykecám, tak jsem na ni vše vybalila.

Napiju se teplého čaje, který mi při mém povídání Harper připravila. Docela se mi ulevilo, když jsem to ze sebe dostala.

„Páni holka, proč jsi mi to neřekla už dřív?".

„Měla jsi svých problémů dost" kývnu hlavou k jejímu bříšku a ona si ho pohladí dlaní.

„Pravda" usměje se.

„Co tvůj táta? Je už klidnější?".

Její tvář posmutní.

„Ne.. Vždyť ho znáš. Ale víš čeho se bojím nejvíc? Že mi přestane platit nájem a já si budu muset najít byt. Už teď jsem se dívala, ale všechno je tak drahé.." zkousne si nervózně ret.

„Řekla jsi o tom panu Adamsovi?".

„Jo a chce udělat test otcovství. Nevěří, že je jeho..".

„Děláš si srandu!? To je ale bastard! Zbouchne tě a ještě řekne, že jsi nějaká poběhlice. A s tím bydlením jsem ti říkala, že si nemusíš dělat starosti. Můžeš se nastěhovat ke mně, než si něco najdeš" usměju se na ní.

„Panebože! To myslíš vážně?!" vypískne nadšeně.

„Samozřejmě. Nenechám kamošku ve štychu".

„Božínku Izzi. Já tě tak miluju!" vykřikne a skočí po mně, aby mě obejmula.

„A nebudu ti tam zavázet?".

„Vůbec! Aspoň nebudu myslet na ty víš koho a navíc chci příští týden jet navštívit rodiče. Ať si pročistím hlavu".

„Doufám, že odsud neutíkáš".

Zpříma se na ni podívám.

„Správný Williams nikdy od ničeho neutíká" zarecituji svého otce.

Ahojky! Tak už tady máme další kapitolku! To to ale utíká. Jakpak to asi dopadne s Isabell a Christopherem?🤔 No to se dozvíme v další části a nebo ne.🤷🏼‍♀️ Necháme se překvapit.

Doufám, že se vám tato kapitolka líbila. Moc děkuji za přečtení, hlasy a komentáře! Miluju vás! Vaše loverslilie❤️❤️