Pokušení

4.Kapitola

Christopher
„Pane Morgane, asi před pěti minutami dorazila slečna Isabella Williamsová. Mám jí pustit dovnitř?" ozve se ve sluchátku, které začalo zvonit po mém menším výlevu.

„Dejte mi minutku..".

„Dobře" odpoví Evelyn a já zavěsím. Na židli se otočím směrem k oknu a zadívám se z něj na rušné město. Za chvilku na mé dveře dopadnou dvě jemná zaťukání. Aniž bych se otočil, vyzvu dotyčného dovnitř. Náhle si někdo odkašle, aby si získal mou pozornost a já se s probráním z myšlenek otočím na dotyčnou osobu.

„No do hajzlu!" projde mi jako první hlavou, když se zadívám na ženu před sebou. Její ledově modré oči mě propálí skrz na skrz, takže mám nepříjemný pocit, jako bych byl nahý. Kaštanově hnědé vlasy jí spadají do jejího obličeje. Tvar jejích rtů zvýrazňuje růžový balzám.

Pohledem sjedu níže na její bílou blůzku, přes kterou jí slabě prosvítá černá krajková podprsenka, která dokonale tvaruje její obdařené poprsí. Ztěžka polknu. Následuje upnutá černá sukně, ve které jí skvěle vynikají její dlouhé a štíhlé nohy.

„Fajn Chrisi.." začne moje podvědomí.

„Je to jen další sexy holka, kterých je v tomto městě spousta. Takže uklidni kámoše a dej se do klidu" dokončí mé podvědomí. Rychle se nenápadně poupravím v kalhotech a opět přemístím svůj pohled k její tváři, která si mě stále prohlíží. Potlačím úšklebek a zanechat neutrální výraz mi dá docela dost úsilí.

„Jdete pozdě slečno Williamsová" promluvím sebejistým hlasem a získám si tak její pozornost. Jakoby se probudila z nějakého podivného tranzu, začne na mě okamžitě chrlit svou omluvu. Zvednutím ruky ji zastavím a hlavou pokývnu na křeslo před sebou.

Řekněme si to upřímně, i kdyby mi řekla, že ji zastavil sám prezident, tak by mi její omluvy byly naprosto u prdele. Já prostě nesnáším pozdní příchody. Přijít včas je pro mě to nejdůležitější pravidlo v mé části firmy.

„Zdá se, že dochvilnost vám nic neříká slečno Williamsová, ale tady ji budete muset dodržovat" začnu k ní chladně mluvit a na ní jde vidět, že mírně ztuhla.

„Jsem si vědom toho, že jste tady první den, ale to vás neomlouvá. Doufám, že se to už nebude opakovat. A teď, když jsem vás obeznámil s touhle zásadní věcí-" dám si dobrý pozor, abych slovo 'zásadní' zdůraznil.

„-ukážu vám vaši kancelář" dopovím a zvednu se od stolu. Taktéž hned učiní i ona. Vydám se ke dveřím své kanceláře a slečna Williamsová mi je hned v patách.

Projdu kolem Evelyn, která se na nás vřele usměje a když už jsem skoro u výtahu, zabočím doprava, kde se nacházejí další tři místnosti. Jedna z nich je už zmiňovaná kancelář, druhý prostor slouží jako menší koupelna a poslední dveře vedou na schodiště. Kdo chce udržovat dobrou kondičku, používá schody. Ale upřímně vám řeknu, že za ťech pár let co tady pracuju, jsem ještě nikoho neviděl je použít.

Otevřu dveře vedoucí do její kanceláře a pustím ji dovnitř jako první. S pusou skoro dokořán si to tu celé prohlíží. Je pravda, že pro své pracovníky se snažím vytvořit příjemné prostředí a co největší pohodlí. Ale že by to tady vypadalo až tak luxusně, jak si podle jejího výrazu myslí ona, se vážně říct nedá.

„Nejspíše v takové prestižní firmě ještě nepracovala" pomyslím si. Středně velký dubový stůl kousek od velkého proskleného okna, vytváří půlku této místnosti. Menší béžová pohovka po levé straně spolu s věšákem a táckem na odložení pro boty. Bílá zeď ozdobena dvěma obrazy a miniaturní knihovnička po pravé straně. Nechápu, co jí na tom přijde tak úchvatného.

Otočím pohled zpátky k ní a jelikož právě stojí přede mnou a obdivuje výhled z okna, její krásný a kulaťoučký zadeček mě láká, abych se na něj podíval. Za tu její uplou sukni ji k smrti nenávidím. Sakra! Mám chuť ji ho pořádně zmáčknout a následně jí přitisknout na to sklo.

„Dost!" řekne mé podvědomí dřív, než udělám nějakou hloupost.

„Odteď pro tebe pracuje a se svými podřízenými si nic začínat nebudeš!" doplní.

„Má pravdu!" řekne hlásek v mé hlavě. Musím si zachovat chladnou hlavu, jinak moje firma vážně půjde do háje a za to by mě pak Thomas zabil, jelikož půlka je jeho. Na tvář nasadím kamenou tvář a odtrhnu oči od jejích spodních partií.

„Už jste skončila, nebo tu budu muset stát ještě hodinu jak debil, než si to tady všechno prohlídnete?" zeptám se ji otráveně. Trochu sebou trhne. Nejspíš jsem ji vylekal. Ve tváři se jí mihne překvapení, které se ale rychle změní v zlost.

„Jistě pane Morgane, co potřebujete?" zeptá se mě k mému překvapení klidně.

„Přes e-mail jsem vám poslal některé z mála podkladů, kterých ještě obdržíte mnohem více. Ale k věci.. Do 4.11., což je za měsíc je nutné, aby jste vytvořila prezentaci o oddělení E-15, kde se zabýváme vyráběním nových a vylepšených motobaterií. Správní rada se domnívá, že nejsou ověřené a bezpečné. Vy je musíte přesvědčit o opaku. Všechno ohledně tohoto výrobku vám objasní Sophia Davisová, která v tomto sektoru pracuje a celý ho řídí. Asi do hodiny by měla přijít a na všem se domluvíte. Dále vám Evelyn předá diář se schůzkami na tento týden a konferenčními akcemi, na kterých se budete vždy účastnit se mnou. Kdykoli bude nějaká mimo město, automaticky zařídíte pokoj i pro sebe. Ráno v osm hodin vždy přijdete do mé kanceláře a celý den mi objasníte. Budete mi nosit kávu a když toho budu mít hodně, tak i oběd. Alespoň toho Evelyn nebude mít hodně jako doteď. Jste mladá, takže to všechno určitě zvládnete" dokončím a samolibě se usměju nad jejím výrazem, který utvořila při mé poslední větě.

Chytím za kliku dveří a otevřu je k odchodu.

„Mimochodem byl bych rád, kdyby jste na té prezentaci začala pracovat už dnes. Nemám rád, když je něco nedomyslené a odfláknuté. A jak už jsem zmiňoval v mé kanceláři, snad zítra nepřijdete pozdě, i když po tom dnešku tomu moc nadějí nedávám" dokončím a zabouchnu za sebou dveře. Na chodbě se mi na tváři utvoří arogantní  úšklebek.

Ahooj! Příběh se nám záčíná pomalilinku rozhoupávat. Taky vám připadá Isabellin šéf jako naprostý kretén? No, uvidíme co si o něm pomyslí sama Isabell, ale myslím, že nic pozitivního by jsme čekat neměli. Doufám, že se vám kapitolka líbila! Moc děkuji za hlasy, přečtení a komentáře. Mám vás ráda! Vaše loverslilie ❤️❤️