Pokušení

9. Kapitola

Isabella
Co si o sobě vůbec myslí?! Ráno mě seřve za to, že jsem mu bez zaklepání vešla do kanceláře, ať se to už neopakuje a teď udělá přesně to samé jako já? A ještě k tomu je na mě naštvaný, protože si vyjdu s Thomasem? Tak takhle teda ne!

„Nevím, co máte na mysli pane Morgane. A i kdyby, můj milostný či pracovní život by vás neměl vůbec zajímat" odseknu mu.

Všimnu si, jak zatíná ruce v pěsti. O krok ustoupím dozadu, když se ke mně přiblíží.

„Nepřeji si, abyste s panem Pricem někam chodila. To platí i s dalšími zaměstnanci této firmy".

Nevěřícně se na něj dívám. On mi vážně zakazuje si vyjít s kýmkoli v této budově?

„To nemyslíte vážně.. Vy mi opravdu zakazujete, s kým si vyjdu?!" řeknu dost naštvaně.

„Myslím, že jsem to řekl dost zřetelně. A jestli s tím máte problém, můžete přejít do méně prestižnější firmy a spát si tam s kým se vám jen zamane" vysloví a otočí se k odchodu.

„Kreténe!" zamumlám.

„Co prosím?" v rychlosti se otočí zpátky ke mně a v očích se mu nebezpečně zablýskne.

„Řekla jsem, že jste kretén!" vyslovím hlasitěji. Tohle oslovení bych na svého šéfa nikdy nepoužila, ale znovu si svůj život vážně řídit nenechám. Jestli chce někomu říkat, co má dělat, tak si na to vybral špatného člověka.

Upřeně se mi dívá do očí a já mu pohled oplácím. Párkrát se hluboce nadechne, jakoby mi chtěl něco říct, ale nakonec si to vždy rozmyslí. Nejspíš bych se měla omluvit nebo změnit téma, ale neudělám to.

Zkoumám jeho obličej. Snažím se vyčíst jakoukoliv reakci. Rty má pevně přitisklé k sobě, obočí stažené tak, že se mezi nimi vytvořila menší vráska a jeho zelené oči září více než obvykle. Až teď si začínám všímat, že když je rozčílený, vypadá zatraceně sexy.

Jeho pohled klouže po mém těle. Přemýšlím, zda uvažuje o tom samém jako já. Z toho náhlého sexuálního napětí se mi podlomí kolena a já se musím zapřít o desku stolu.

Tíživé ticho vznášející se nad námi, naplňuje spalující touha ho mít. Teď hned. Přímo na tom stole za mnou. V téhle místnosti. Nevím, zda to cítí stejně jako já, ale to jak mě pozoruje, jak jeho oči svlékají mé tělo do naha vypovídá o všem.

Zakousnu se do spodního rtu nad svými nemravnými myšlenkami a jeho oči v ten moment ztmavnou. Rychlými kroky se vydá ke dveřím a jedním pohybem ruky otočí zámkem. Poté se pomalu vydá ke mně. Jako šelma ke své kořisti.

Mozek na mě neustále křičí, že jestli se tu odehraje to, po čem už od samého začátku oba toužíme, budu toho litovat. Ale nemám čas o tom déle přemýšlet, jelikož jeho pevné tělo se přitiskne na to mé planoucí touhou jen po tom, k čemu se tu schyluje.

O 10 sekund později
Přijde mi to jako věčnost, co si jen tak zíráme do očí, než se ke mně konečně skloní a vsaje můj zpodní ret do těch svých. Jeho rty jsou takové jemné a zároveň tak zkušené. Jednou rukou mi vjede do vlasů a mírně mi zakloní hlavu. Druhá ruka se usadí na mém zadku.

Jakmile ho zmáčkne v dlani, se vzdychnutím se mi otevřou rty a on mi do úst vpluje jazykem. Ochutnáváme se navzájem.

Absolutně nevím, co se to právě děje. Jakoby mé tělo bylo cizí. Jakoby mi už nepatřilo. Každá buňka v mém těle žadoní o jeho dotyky. Necítím konečky prstů. Neůprostně mi v nich brní. V břiše se mi usadilo snad tisíce motýlů poletujících sem a tam.

Ruce zabořím do jeho vláčných čokoládových vlasů a nechám se unášet jeho polibky. Mírně vyjeknu, když mě popadne za zadek a posadí mou maličkost na stůl za mnou. Rozevře mi nohy a vmísí se mezi ně. Látka šatů se mi vyhrne skoro až k bokům.

Dotkne se mého odhaleného stehna a mi po celém těle naskočí husí kůže. Rukou jede čím dál výš a jeho oči se propalují do těch mých. Neuhýbá, ani když se dotkne látky mých kalhotek. Přejíždí po té červené krajce rukou.

Aniž bych si to uvědomila, zhoupnu bokama k jeho rozkroku a otřu se o jeho tvrdý penis, jenž vzdouvá látku jeho kalhot. V tu chvíli mě prudce chytí za vlasy a zakloní mi hlavu dozadu. Následně se přisaje na můj krk a já hlasitě zavzdychám. Chtěla bych dát hlavu kousek na stranu, ale jeho prvný stisk mi to nedovolí. Pokouším se rozkrokem třít o ten jeho, jelikož ten tlak mezi nohama je nesnesitelný. Hlasitě vyjeknu, když mě štípne do bradavky.

„Nehýbej se!" rozkáže mi hlasem zastřeným touhou.

Ještě než jeho ruka opustí mé prso, pevně ho zmáčkne. Zatímco líže a okusuje můj krk, jeho ruka se líným tempem posunuje čím dál tím níž. Vsune prsty pod látku a pohladí mě na tom místečku, kde jsem nejvlhčí. Zavzdychám. Krouživými pohyby masíruje můj poštěváček. Místnost se plní mými steny. Jsem tak blízko. I on to ví.

Z ničeho nic přestane a já nesouhlasně zakňučím. Uslyším rozepínání jeho pásku. Jakmile osvobodí svůj penis z boxerek, ústa se mi mírně pootevřou.

„Je tak velký" pomyslím si. Na jeho tváři se objeví široký úsměv. Buď jsem to řekla nahlas, nebo to vyčetl z mé reakce na něj. Přistoupí opět ke mně. Rukou chytí mé kalhotky a silně trhne. Tichem se nese zvuk trhání látky. Nevěřícně se na něj podívám. Vážně mi teď roztrhl spodní prádlo?

Odhodí kalhotky stranou, více mi roztáhne nohy a bez sebemenších okolků se do mě celý zasune. Hlasitě vykřiknu.

„Jestli nechcete, aby si Evelyn myslela přesně to, co tady provádíme, měla byste se ztišit slečno Williamsová" okřikne mě a prudce do mě přirazí.

„To se vám řekne.." řeknu skrz zaťaté zuby. Arogantně se usměje a jestli to je vůbec možně, zrychlí své tempo. Silně se koušu do rtu, abych nevzdychala a docela se bojím, že si ho prokousnu.

Vždy když se začínám blížit, spomalí. Po třetí za sebou z toho už začínám šílet. Moje rty opustí zoufalá prosba.

„O co prosíte slečno Williamsová? Chcete abych vás udělal?" skousne můj ušní lalůček.

„A-ano" zasténám.

„Tak mě poproste znovu!" nařídí.

Nejsem vůbec schopná ze sebe vyslovit jakékoli slovo. Jakobych zapoměla jak mluvit.

„Řekněte prosím pane Morgane, udělejte mě!" nařídí znovu a štípne mě při tom do bradavky. Nesnáším ho za to, jak mi ukazuje, že má nade mnou navrch!

„Prosím pane Morgane, udělejte mě!" poslední slovo vykřiknu, jak do mě prudce proniká.

Sotva se jeho prst dotkne mého poštěváčku, propukne ve mě silný orgasmus. On mě po chvíli následuje. Skloní se k mému uchu.

„Až dneska půjdete s panem Pricem na večeři, myslete na to, že vás nikdy neudělá tak dobře jako já dnes" zašeptá. Následně si zapne kalhoty a s úšklebkem na tváři opustí mou kancelář.

Čauko!! Konečně tady máme další kapitolku! No kdo by čekal, že se tohle stane? Upřímně já jsem to plánovala už od samého začátku. Omlouvám se za mou né moc velkou aktivitu, ale začala škola a na mě se toho moc vysypalo.

Přeci jen jsem nastoupila do prváku a řekněme si to upřímě, není to žádná procházka růžovým sadem. Moc děkuji za vaši trpělivost, hlasy, přečtení a komentáře. Mám vás ráda. Vaše loverslilie ❤️❤️