Pokušení

12.Kapitola

Christopher
„Ano, pane Morgane. Tohle všechno je jenom pro vás" zašeptá a v tu chvíli ji zatáhnu dovnitř kabinky.

Zamknu za námi dveře a následně ji na ně přitisknu. Prstem jí přejedu po rtu. Když si ho dá do úst, obemkne kolem něj své rty a začne mi ho sát, unikne mi sten.

Volnou rukou ji odhrnu vlasy z krku a následně se k němu skloním. Slečna Williamsová mírně zakloní hlavu, abych k němu měl lepší přístup. Jazykem olíznu její tepnu, která se po mém doteku ještě více zrychlí. Poznám to podle toho, jak jí ztěžkl dech. Přiznám, že se mi líbí, jak na ní svými doteky působím.

Přisaju se k její hedvábné kůži a ona mě obdaruje svým stenem, jenž mi způsobí ještě větší problém v kalhotách. Prudce se odtrhnu od jejího krku, kde se rýsuje fialová modřinka a podívám se jí do očí.

„Sundej si kalhotky!" rozkážu jí touhou zastřeným hlasem a kousek od ní odstoupím, aby měla trochu prostoru.

Její ruce sunou tenkou krajku po jejích stehnech směrem dolů. Když od ní konečně osvobodí své nohy, podá mi tu látku do ruky a já si ji zastrčím do kalhot.

„Sedni si!" přikážu jí rozechvělým hlasem. Okamžitě mě poslechne.

„Rozevři nohy!" řeknu jí, když si před ní klekám. Po celou dobu ze mě nespouští oči.

„Je tak nádherná"  pomyslím si.

Skloním se k její štěrbince a zabořím do ní svůj jazyk.

„Tak sladká!" zamumlám.

Popadne mě za vlasy a přitáhne si mě blíže k sobě. Její poštěváček olizuju a saju tak intenzivně, až se jí mírně rozechvějou nohy. Hlasitě vykřikne. Miluju její vzdechy. Cítím, že už je blízko, a tak se od ní odtáhnu. Zamračí se.

„Nebojte se, slečno Williamsová. Udělám vás, ale chci váš vrchol cítit na svém penisu" říkám, zatímco si rozepínám poklopec. Upřeně sleduje moje ruce.

Jakmile vysvobodím svůj tvrdý penis z kalhot, hladově se mi na něj podívá. Z toho pohledu mi lehce zacuká v dlani. Bože! Musím se do ní vnořit.

Zvednu jí ze záchodu a břichem jí přitlačím na stěnu kabinky. Zasténá a já z pohledu na ní taky. Dám jí nohy více od sebe a jedním pohybem do ní lehce vklouznu, jak je vlhká. Pevně chytím její boky a začnu do ní prudce přirážet. Sténá čím dál tím více hlasitěji.

Po čele mi stéká kapička potu. Boky jí sevřu ještě pevněji. Kurva, jsem tak blízko. A podle toho, jak pevně se kolem mého penisu svírá její kundička usuzuji, že je taky hodně blízko.

Jednou rukou sjedu k jejímu poštěváčku a začnu po něm kroužit prstem.

„Udělejte se pro mě!" řeknu jí přímo zdivočelým hlasem touhou. Hlasitě vykřikne a pevně mě v sobě sevře. Tak pevně, že to do pár sekund dovede k vrcholu i mě.

Oba lapáme po dechu. Vystoupím z ní a otočím ji čelem k sobě. Dlouze ji políbím na její rty, mírně vlhké od potu.

„Pojďme odsud" řeknu, když se odtrhnu od jejích rtů.

                                       ***

Když jsme se oba oblékli a slečna Williamsová poupravila svůj už tak dokonalý vzhled, vyšli jsme společně ven. S rukou položenou na její šíji, jsem ji vyvedl ven z klubu.

Z kapsy vytáhnu svůj mobil, abych nám zavolal taxi, jelikož své auto jsem nechal doma. Tenhle klub mám asi tak 15 minut cesty ke mně, takže mi přišlo zbytečné jet autem. Nejspíš je blbost volat taxi, když by jsme to ke mně mohli dojít pěžky, ale do svého domu si nikdy ženy nevodím. A když říkám nikdy, tak vážně nikdy. Ten nejhlavnější důvod je kvůli soukromí.

„Měla bych se vrátit a oznámit Thoma..".

„Ne" skočím jí do řeči.

„Ani si nevšiml, že jste odešla na toaletu a už o něm nebudeme mluvit" podívám se na ní přísnějším pohledem.

„Vy mi nemáte co poroučet pane Morgane" zamračí se na mě.

„Jestli nechcete, abych vás ohnul přímo tady před klubem slečno Williamsová, neměla byste mi moc říkat, že něco nemám dělat. Takže když vás třeba budu chtít ošukat přímo tady, udělám to" přistoupím k ní o krok blíže s tvrdým výrazem.

„Parchante!" zašeptá skrz zaťaté zuby. Jelikož jsem od ní necelé dva metry, slyšel jsem ji zřetelně. Pro tentokrát ji už nechám být.

***

Jakmile nastoupíme do žlutého auta, slečna Williamsová automaticky nadiktuje svou adresu. Mírně si oddechnu, že mi usnadnila vyhnout se tématu, proč nejdeme ke mně domů. Ale na druhou stranu mě zajímá, proč ke mně nechce jít? Mám smíšené pocity a vůbec se mi to nezamlouvá.

Po celou dobu jízdy ani jeden z nás nepromluví. Oba se utápíme ve svých myšlenkách. Auto náhle zastaví.

Slečna Williamsová vystoupí ze dveří a já se chystám udělat to samé. Z nějakého neznámého důvodu mě zastaví ruka na mém rameni.

„Nemusíte mě doprovázet až ke dveřím" řekne mi a já se na ní nechápavě dívám.

„Já vás nechtěl doprovodit slečno Williamsová" řeknu jí s novým pokusem vylézt. Opět mě zatlačí zpátky.

„Myslím, že vzhledem k tomu, že pozítří ráno odlétáme do San Diega a vy jste mi na zítra dopřál volno, abych si stihla obstarat veškeré pochůzky. Bylo by vhodné, kdyby jsme každý jeli k sobě domů" významně na mě pozvedne obočí. Už se nadechuju, abych protestoval.

„Dobrou noc, pane Morgane" přeruší mé nevyslovené slova a zabouchne mi dveře přímo před nosem. Zatnu čelist a naštvaně stisknu ruce v pěsti. Dívám se za ní, jak odchází. Pohupuje bokama a to gesto mi přijde velmi provokativní.

Asi ještě minutu zírám na místo, kde před chvílí byla, než zmizela za tlustou zdí. V hlavě si promítám, co se to tady sakra stalo. Je to snad první ženská, která odmítla noc strávenou se mnou. Neuvěřitelné!

„Pane?" osloví mě hlas řidiče, aby upoutal mou pozornost.

„Kam to bude?" zeptá se mě otráveně, takže se mě za tu dobu, co jsem se díval za ní, musel ptát víckrát. Nadiktuju mu adresu a jakmile se rozjedeme od tohoto místa, uzavřu se do svých myšlenek.

Dobré ráno, zlatíčka! Moc se omlouvám, že mi to tak dlouho trvalo. Absolutně jsem neměla žádné nápady. Ale naštěstí jsem tuto kapitolku konečně dotáhla do konce.

Řeknu vám, že to ranní vstávání mě jednou zabije. 😅 Jak jste na tom vy? Taky někdo vstáváte v tuto hroznou ranní hodinu? 😆

Dále doufám, že se vám tato část líbila. Moc děkuji za hlasy, komentáře a přečtení. Mám vás moc ráda! Vaše loverslilie. 💋❤️❤️