Pokušení

2.Kapitola

Christopher
„Nechápu, čím to sakra je! To mají všechny ženské naprosto vygumovaný mozek?" ptám se sám sebe. Zrovna jsem vyhodil další nemožnou asistentku. Byla to typická NewYorská nána.

„Možná bys měl přestat vybírat podle vzhledu a začít podle zkušeností!" ozve se hlas v mé hlavě. Je pravda, že jsem si tu dal vždy hezkou tvářičku, aby si o mě lidi neříkali bůh ví co.. Už tak novináři neví, co pikantního o mně mají ještě napsat.. Ale i také proto, že jsem si většinu obstaral sám. Teď nám ale propagace firmy začala mírně klesat dolů, a tak je načase tady dát někoho, kdo se alespoň trochu vyzná.

Ze šuplíku si vytáhnu složku, s různými životopisy. Nejvíce mě ale zaujme od dvacetičtyřleté Isabelly Williamsové, která vystudovala vysokou ekonomickou a hned po ukončení nastoupila do jedné menší firmy, kde předvedla výborný výkon a pozvedla to tam na vyšší úroveň. Přesně to by jsme potřebovali i tady. Sice je docela mladá, ale pohled z jiného hlediska by nebyl vůbec špatný.

Vedle mě se rozezvoní telefon, který si hned přiložím k uchu.

„Morgan, prosím?" představím se jako vždy do telefonu.

„Pane Morgane, přišel za vámi pan Price" oznámí mi Evelyn.

„Dobře, pusťte ho dál" řeknu a položím sluchátko.

„Nazdar Chrisi! Kdepak se poděla Natálie?" spustí Thomas, jakmile se za ním zavřou dveře.

„Taky tě rád vidím Thome. Jinak dostala výpověď " pokrčím rameny a dál se prohrabuju papíry.

„Panebože! Co se stalo?! Neříkej mi, že tě přestala bavit její sexy postava.." podívá se na mě šokovaným výrazem.

„Seš fakt idiot!" protočím očima. On se jen zasměje a usadí se do křesla naproti mému stolu.

„Tak co potřebuješ?" pozvednu na něj obočí.

„Jak víš, tak zítra odlétám do Londýna kvůli té smlouvě. Potřebuju, abys mi slíbil, že to tu do té doby zvládneš..".

„Thome, možná že seš v téhle branži déle než já, ale zkušeností máme stoprocentně stejně. Takže neměj obavy" řeknu a papír s jménem té dívky dám bokem. Až Thomas odejde, okamžitě ji budu kontaktovat.

„Dobře. Co to tam vlastně máš?" zeptá se zvědvě a už pokukuje po mém stole.

„Hledám si novou asistentku" řeknu lhostejně.

„Takže tu budou zase zástupy sexy krásných a hloupých holek?" opět pozvedne obočí a založí si ruce na hrudi.

„Ne. Jen jedna, zda to příjme" ukážu prstem na kus papíru.

„Teď ale vážně Chrisi, nejsi nemocný? Já se tak těšil, že zbylé holky budu utěšovat a poté si to s nimi rozdám a ty mi tu nádhernou iluzi kazíš" povzdechne si.

„A pak kdo tady myslí jen ptákem. Ale teď váž-".

„Já je narozdíl od tebe jen ojedu a dám jim pápá. Žádné zbytečné drama" skočí mi do řeči.

„-vážně. Je načase rozdělit práci od mého soukromého života" dokončím a té jeho poznámky si nevšímám.

„Jsem rád, že jsi konečně dostal rozum. Chápu, že sex v kanceláři na stole, nebo kde si to s nimi rozdáváš, musí být úžasné.. Ale v obrovské posteli to je mnohem lepší. Nemusíš jim zakrývat ústa a říkat jim, aby byly potichu. Prostě je tam necháš křičet tvý jméno klidně na celý dům. Jinak drž mi palce, ať se nic nepodělá.." dokončí svůj dlouhý monolog a poté opustí místnost.

                                       **

Zatímco Thomas odleťel pracovně do Londýna, já řešil práci a se slečnou Williamsovou jsme si vyměnili pár e-mailů. Nabídku na práci přijala okamžitě, z čehož jsem byl nad míru spokojený. Poslal jsem jí nějaké podklady a v pondělí už nastupuje do práce. Ještě s ní osobně proberu pár věcí a budu to mít z krku. V pondělí tady už bude i Thomas, takže toho nebudu muset mít tolik.

Ze skleničky dopiju zbytek whiskey a položím ji na linku. Na zítřek bych se měl pořádně vyspat. Rozejdu se do své ložnice a poddám se přicházející únavě.

                                        **

„Dobré ráno Evelyn! Co mě dneska čeká?" spustím na svou sekretářku hned, co se za mnou zavřou dveře od výtahu. Neoslovuju jí příjmením, jelikož pro mě pracuje už dobrých pět let. Máme mezi sebou dobrý vztah, ale pořád má u mě jistý respekt, takže mě oslovuje příjmením.

„Dobré ráno pane Morgane! Dopoledne to nebudete mít moc nabité, jen si musíte promluvit s panem Greenem ohledně té dohody s oddělením E-15 a odpoledne tady máme dost schůzek" odpoví mi s úsměvem.

„Dobře, děkuji!" zamířím ke své kanceláři.

„Jak víte, dnes má přijít slečna Isabella Williamsová. Dejte mi vědět až dorazí" dodám a zavřu dveře své kanceláře.

                                       **

Už asi deset minut poklepávám prsty do stolu a nemůžu se na nic soustředit. Slečna Williamsová má už pět minut spoždění.. To nestrpím. Nemám rád, když někdo chodí pozdě a ještě k tomu moje asistentka. Budu jí to muset vyjasnit. Na mém stole se náhle rozezvoní telefon.

„Morgan, prosím?" řeknu jako vždy.

„Dobré ráno Christophere! Tady Jonathan Green. Volám vám kvůli tomu, že ten obchod neuzavřeme" oznámí mi pan Green do mobilu.

„Jak to myslíte, že to neuzavřeme? Vždyť jsme už byli dohodnutí. Zbývalo nám jenom pár podpisů.." řeknu nechápavě a snažím se zůstat v klidu.

„Ano, to je sice pravda, ale dost jsem o tom uvažoval a pro mou firmu by to nebyl moc dobrý zisk" odpoví mi. Ruku stisknu v pěst.

„No tak Chrisi, hlavně v klidu. Nádech a výdech" řekne hlas v mé hlavě.

„Tak nemohli bychom se nějak domluvit? Přesněji osobně? Mohli by jsme udělat nějaký kompromis nebo..".

„Promiň Chrisi, teď toho mám fakt dost. Za týden odkétám do Francie na konferenci. Poslední dobou mám plno schůzek. Leda že by jsme si o tom promluvili až po mém příjezdu" řekne mi provinile. Tohle ale už moc dobře znám. Tím mi obloukem říká, že ten obchod prostě neuzavřeme. Takhle to někdy dělám také.

„To je v pořádku Johne, nechme to tak".

„Vážně mě to mrzí Chrisi. Ať se ti daří. Měj se!". Pozdrav mu opětuju a položím mobil zpátky na stůl.

„Do prdele!" ulevím si a praštím pěstí do stolu.

Ahooj! Máme tady další část!😍 Nemůžu uvěřit, že už píšu další story! Jsem nadšená!😍 Doufám, že se příběh zatím líbí. Budu moc vděčná za jakýmkoli hlas, komentář či přečtení. Mám vás ráda! Vaše loverslilie ❤️