Pokušení

6.Kapitola

Christopher
Blíží se šestá hodina večer a já jsem ještě ve své kanceláři, kde dodělávám poslední dokumenty. Dnešek byl pěkně náročný. Cítím se naprosto vyčerpaně a přepracovaně. Myslím, že nebudu ani potřebovat whiskey před spaním, jelikož až dopadnu do měkkých peřin, okamžitě vytuhnu. Nad tou představou zoufale zasténám.

Odložím propisku na stůl a prsty si protřu spánky.

„Tak dost! Dodělám to zítra. Při nejhorším si přivstanu!" řeknu si a vyhrabu se od stolu. Přehodím přes sebe sako položené na opěradlu židle, jenž jsem tam při práci odložil. Popadnu svůj černý kufřík, do kterého vložím složku s dokumenty, které ráno dodělám a vydám se ke dveřím.

Zamknu kancelář a mé kroky rozléhající se po chodbě vedou k výtahu. Jakmile se přede mnou otevřou, z pravé strany uslyším zacinkání klíčí a následný klapot podpatků.

„Co tady ještě dělá tak pozdě?" zeptám se sám sebe. Otočím hlavu směrem za tím zvukem. Když se střetne s mýma očima, na chvíli se zastaví, ale poté potřese hlavou a pokračuje v chůzi.

„Co tady ještě děláte slečno Williamsová?" zeptám se ji, jakmile se postaví vedle mě ve výtahu.

„Pracovala jsem na jedné prezentaci a nějak ztratila pojem o čase" odpoví, jako by to byla samozřejmost.

I nad obrovskou únavou, která zaplavuje mé tělo, si nelze nevšimnout, jak blízko vedle sebe stojíme. Ramenem se jemně dotýkám látky jejího kabátu, jenž spočívá na jejich ramenou. Má ho rozepnutý, takže díky ostrému světlu ve výtahu její bílá blůzka prosvítá více než dnes ráno. Křivky jejích prsou mi pomalu začínají zamlžovat mozek. Jakoby vzduch kolem ztěžkl.

Když si všimne, že ji pozoruju, ramena jí mírně ztuhnou. Začne nepravidelně dýchat. Hrudník se jí nadzvedává čím dál rychleji. Můj mozek si vezme dovolenou v momentě, kdy si zkousne svůj spodní ret.

V tu chvíli ji přitisknu na studený kov a jí z úst unikne nepatrný sten. Nevím jestli překvapením či vzrušením. Ruce si zapřu kolem její hlavy, aby mi neměla kam utéct. Dívám se jí hluboko do očí, v kterých jde vidět překvapení smíchané s touhou. Zhluboka dýchám.

„C-co to děláte pane Morgane?!" vykoktá zmateně a já svůj zrak přesměruju na její rty. Na její plné, růžovoučké rty prahnoucí po mém doteku. Její otázku ignoruju, i když ji zopakuje podruhé s velkým zdůrazněním mého příjmení. Nevnímám nic kromě ní.

Jednou rukou jí odhrnu vlasy z krku na druhou stranu. Olíznu si rty nad představou, jak asi chutná její pokožka. Začnu se k ní přibližovat. Ruce položí na mou hruď a snaží se mě odtáhnout. Nevnímám to. Do nosu mě uhodí vůně jejího parfému. Je takový sladký. Asi jako třešeň, nebo to budou růže? Teď vážně nevím. Nedokážu to rozeznat.

Už chybí jen pár milimetrů od spojení našich rtů. Chystám se překonat tu maličkou vzdálenost, když v tom se dveře od výtahu s cinknutím rozevřou dokořán. To mě vrátí zpátky do reality.

„Do prdele! Co to tu sakra dělám?!" zeptám se sám sebe a co nejrychleji se od ní odtáhnu. Jakoby do mě uhodil blesk a probral mě z transu.

„Kurva!" zakleju a vydám se rychlým krokem co nejdál od ní. Nechám ji tam stát naprosto zmatenou. Zatnu ruku v pěst, jak se snažím něco nerozmlátit.

Nasednu do svého auta a kufřík hodím na místo spolujezdce. Při cestě domů zatínám ruce na volantu tak moc silně, až mi zbělají klouby. A v hlavě se mi honí dokola jedna a ta samá otázka.. Co když ji chci tak moc jen proto, že s ní nic nemůžu mít?

***

4:00 ráno
Natáhnu na sebe šedé tepláky, přes které přetáhnu své černé triko. Ze stolu popadnu svůj iPod se sluchátky, zastrčím to do kapsy spolu s kartou od pokoje a vyjdu na chodbu.

Přivolám si výtah, jenž mě doveze do obrovské haly. Projdu kolem recepce, kde mě pozdraví kývnutím hlavy Brian. Pozdrav mu oplatím stejným gestem.

Před vchodem si nasadím do uší sluchátka a rozeběhnu se po mé obvyklé stezce. Z mého apartmánu to mám blízko k Central Parku, takže se můžu kochat přírodou a východem slunce odrážejícím se od jezera. Potřebuju trochu vypustit páru a taky už mě docela bolí hlava s neustálým přívalem myšlenek ohledně včerejška.

6:02 ráno
Vylezu ze sprchy a kolem svých boků obmotám ručník. Prsty si prohrábnu vlhké vlasy. Z koupelny mé kroky vedou rovnou do kuchyně, kde si dám vařit vodu na kávu. Skočím si do ložnice obléct boxerky a cestou zpátky vytáhnu ze svého kufříku složku s dokumenty, které musím dodělat. Položím je na stůl, zaleju si kávu a ze skříňky si vytáhnu čokoládového croissanta.

Jakmile posnídám, papíry mám hotové. Urovnané je dám zpátky do složky a odnesu nádobí. Opřu se o linku a rukama se pevně chytím jejího okraje. Doufal jsem, že když si zaběhám, budu chvíli pracovat, myšlenky na ten včerejší incident mě alespoň na chvíli opustí. Vždycky mi to pomohlo. Ale tentokrát to nezabírá. Vrací se mi to do hlavy jako bumerang.

Tak strašně moc jsem ji chtěl políbit. Ale nesmím. Bože! Cítím se hrozně. Ten pocit, že ji nemůžu mít mě užírá. Je to jakoby před vás postavili váš nejoblíbenější dort a vy jste nemohli olíznout ani polevu. Sice jsem spal s každou svou asistentkou, ale tentokrát chci svůj slib, ohledně toho že si v práci s nikým nezačnu dodržet.

Včera jsem vážně dost ulítl. Doufám, že až přijdu do kanceláře, neuvidím na svém stole výpověď nebo žalobu za sexuální obtěžování.

„Vždyť se nic nestalo!" napomene mě můj vnitřní hlas. To je pravda, tak proč na to musím pořád myslet? Na její nádhernou tvář. Na ty její hříšné rty. Na...

„Dost kurva!" praštím pěstí do linky a následně si prohrábnu rukou vlasy. Ještě nikdy jsem na žádnou ženskou neměl takovou potřebu v jednom kuse myslet a už teď se mi to nelíbí! Musím s tím začít něco dělat!

Dneska to vidím tak, že si zajdu do baru. Řeknu i Thomasovi zda se ke mně přidá. Což už teď počítám s kladnou odpovědí.

Mrknu na hodiny, které ukazují za pět minut čtvrt na osmou. Měl bych vyrazit, jestli se chci vyhnout ranní zácpě. Ale už teď vím, že se jí stejně nevyhnu.

Ahojky! Moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nevydala další část, ale můj mozek se rozhodl si dát dovolenou. Nemohla jsem na nic přijít, byla to hrůza! Jinak teďkom budu vydávat kapitolky nepravidelně, jelikož mám toho tento měsíc hodně.

Dále doufám, že se vám kapitolka líbila. Začíná se nám to trochu rozjíždět. Kdo by čekal, že se Chris takhle neovládne? Naštěstí to dostal pod kontrolu. Teď mě jen zajímá, co si o tom myslí asi Isabell? 🤔 Moc děkuji za přečtení, hlasy a komentáře! Mám vás ráda! Vaše loverslilie ❤️