24. Kapitola

5.6K 191 9
                                    

Christopher
„Chrisi!" uslyším okamžitě své jméno po vstupu do obrovské vily, kde se koná dnešní ples.

„Henry" pozdravím se stiskem ruky muže, jehož žena zorganizovala tuto akci.

„Rád tě opět vidím" usměje se na mě.

„A kdo je tato krásná slečna za vámi?" sjede pohledem slečnu Williamsovou.

Zatnu čelist, jelikož se v jeho očích objeví záblesk velkého zájmu.

„Isabella Williamsová" představí se slečna Williamsová, když vidí, že se absolutně nemám k tomu, abych je seznámil.

„Rád vás poznávám Isabello. Já jsem Henry Rodriguéz" políbí slečnu Williamsovou na hřbet ruky a já mám co dělat, abych ho od ní okamžitě neodstrčil.

Přitáhnu si ji k sobě za pas a nasadím úsměv.

„Omluvte nás Henry" řeknu a než stačí něco namítnout, už táhnu slečnu Williamsovou do houfu lidí.

„To od vás nebylo moc zdvořilé" vyčte mi.

„Co už" zamumlám a vezmu číšnikovi, který se kolem nás prosmýkne z tácu dvě šampaňské.

Jedno podám slečně Williamsové, která ho ochotně přijme.

„Tak tedy na dnešní večer" přiťuknu si s ní a následně jsem dost šokován, když do sebe vyklopí celý obsah skleničky.

„Měla jsem žízeň" řekne lhostejným tónem a odloží skleničku na stůl.

Tváří se mi rozlije úsměv a já se ho pokouším ukrýt za obsahem šampaňského.

„Vy se mi snad posmíváte pane Morgane?" zeptá se dotčeně slečna Williamsová.

„To bych si nedovolil".

„V to taky doufám" ve tváři se jí objeví laškovný úsměv.

Jsem ohromen.

„Vy se mnou snad flirtujete?".

V očích se jí zablýskne a mi z toho zaškube ve slabinách. Než mi stačí něco odpovědět, objeví se u nás číšník a slečna Williamsová si od něj bere další dvě šampusky.

„Já ještě mám" ukážu jí svou plnou sklenku.

„Já to ale nebrala pro vás" ušklíbne se.

Ale teď vážně.. Co se stalo s tou vzpurnou a drzou Isabellou? Jako nestěžuju si. Tato hravá Isabell se mi velmi zamlouvá.

Prostorem se rozezní píseň „Love me" od Reece Lamonius, což mi přijde dost ironické vzhledem k naší situaci. Naše skleničky odložím na stůl a nabídnu jí rámě. Nechápavě se na mě zadívá.

„Snad si nemyslíte, že tady budeme po celý večer pouze popíjet šampaňské. Chci si s vámi zatančit a přeci jen byste mi nechtěla dát košem.." nasadím úsměv, který vždy odzbrojí každou ženu.

„To byste se divil" protočí očima, ale mé rámě nakonec přijme.

Odvedu ji mezi tančící páry a za pas si ji k sobě přitáhnu. Slečna Williamsová mi ovine ruce okolo krku a tím se ke mně více natiskne. Hlavu si položí na mé rameno a mě do nosu uhodí již známá vůně kokosu. Začneme se pohybovat do rytmu písničky a já si jen mohu přát, zda cítí to samé, co já v tuto chvíli.

„Nechápu to" řekne najednou a zvedne hlavu.

„Co máte na mysli?" zeptám se nechápavě.

PokušeníKde žijí příběhy. Začni objevovat