Pokušení

13.Kapitola

Isabella
Prsty na rukou si zahřívám o teplý hrnek s kávou, jenž momentálně svírám v dlaních. Ranní chladný vítr profoukává skrz na skrz můj světle modrý svetřík, který lpí na mém těle. Ležérně se lokty opírám o kraj balkónu a pozoruju vycházející sluneční paprsky, které se protlačují skrz ranní mlhu. Mezitím, tisknu svá stehna pevně k sobě, abych si dopřála alespoň trochu tepla.

Nejspíše bych měla jít dovnitř a nezmrzat tady venku. Ještě z toho onemocním.. Ale nedokážu se odpoutat od toho pohledu. A také si nechci připustit, že končí teplá rána a začínají ta chladná.

Náhle se zevnitř bytu ozve zvuk zvonku. Bosýma nohama se po studené podlaze vydám ke dveřím. Cestou na sebe natáhnu černé tepláky a hrnek odložím na nejbližší komodu. Neobtěžuju se dívat do kukátka, jelikož jsem na dnešek domluvená s mou nejlepší kamarádkou Harper, která se vrátila z Londýna dříve. Důvod jejího brzkého návratu mi prý řekne až dnes.

Ale na druhou stranu, proč by přišla tak brzo? Vždyť ještě není ani osm hodin.. Pokrčím nad tím rameny a bez zaváhání otevřu dveře. Dotyčný stojíí přede mnou mě naprosto přimrazí k podlaze. Sevřu pevně rám dveří a zúženýma očima si ho prohlédnu. Vypadá přesně tak, jak když jsem ho viděla naposledy, teda až na pár drobných změn.

Uplé černé džíny obepínají jeho hubené nohy a pevný zadek. Jeho hubenou hruď s menším vypracovaným bříškem zakrývá šedé tričko vyčuhující zpod černé podzimní bundy. Na tváři mu spočívá menší strniště, což u něj není vůbec zvykem. Jeho dřívější šedé oči plné štěstí a rošťáctví jsou pryč a nahradily je bolest se smutkem a velké černé kruhy pod očima.

Špinavě blond vlasy má rozcuchané snad do všech světových stran. Zhluboka se nadechnu.

„Co tady chceš Liame?".

„Musíme si promluvit" podívá se na mě prosebnýma očima. Trochu mě jeho odpověď překvapí, ale nedám to na sobě znát.

„To za mnou přiletěl do New Yorku jenom proto, aby si se mnou promluvil?" podiví se hlásek v mé hlavě.

Stisknu rty pevně k sobě, abych mu nepráskla dveřmi přímo před očima a s odporem ho pustím dovnitř.

                                    ***

Položím před něj hrnek s čerstvě udělanou kávou a sednu si naproti němu.

„Chtěl sis promluvit, tak mluvme" podívám se na něj zpříma.

„Mrzí mě to" vypustí z úst a sklopí pohled.

Za to co provedl, se mi už ani nedokáže podívat do očí. Srab odpornej!

„Fajn" odpovím neurčitě. Zvedne ke mně pohled.

„Nenávidíš mě, viď?".

V jeho tváři vidím bolest. Začnu si uvědomovat, že všechno co mi dneska řekne, bude myslet doopravdy upřímně. Když si tohle uvědomím, podívám se bokem.

„Není to tak, že bych tě úplně nenáviděla.. Jenom jsi mi hodně ublížil".

Na svých rukou ucítím pár jiných. Podívám se na naše spojené ruce.

„Já vím, Izz.. Choval jsem se k tobě jako naprostej kretén a moc mě to mrzí. Chtěl jsem se zeptat, zda bys mi dokázala vůbec odpustit" poslední slova skoro zašeptá.

„Ne" řeknu skoro okamžitě a on ještě více posmutní.

„Určitě né teď, ale časem možná ano. Třeba si spolu budeme moct popovídat a mít spolu opět přátelský vztah. Ale teď toho ještě nejsem schopna" dopovím. Přes tvář se mu mihne menší úleva.

„Děkuju, Izz.. Nemáš ponětí, co to pro mě znamená. Dokonce života bych si vyčítal, jak jsem nás dva zahodil jako mávnutím proutku.. Moc pro mě znamenáš. Vždy to tak bylo".

Vstane ze židle a přejde ke mně. Políbí mě na temeno hlavy. V tomhle gestu se nachází tolik citů, že musím pevně zavřít oči. Když se ode mně odtáhne, nepatrně se usměje a následně odejde.

„Ty pro mě taky" zašeptám s pohledem upřeným na dveře.

                                    ***

Po ranním zotavení z přítomnosti Liama jsem se vrhla na prezentaci, jenž budu v pondělí všem předkládat. Uložím ji do souboru a mrknu se na hodiny. Mám ještě dvě hodiny, než se sejdu s Harper na oběd.

„To bych si mohla vyřídit ještě pár věcí ohledně zítřejšího letu" pomyslím si.

To nejhlavnější co musím zařídit, je imigrační. Musím požádat o zelenou kartu, aby mě vůbec pustili zpátky. V této době se dá naštěstí všechno zařídit přes internet, takže rozkliknu okénko google.

O 10 minut později
Zaklapnu notebook. Potvrzení by mi mělo do zítřejšího odpoledne přijít poštou. Takže budu doufat, že se tak vážně stane.

„Už bych se měla nachystat" připomenu si.

Vydám se do koupelny a první co učiním, je horká koupel. Poté se zabalím do bílého ručníku a přesunu se k umyvadlu. Z vrchní poličky vyndám svou taštičku s malovátky. A zatímco si dělám make-up, do zásuvky zapojím žehličku na vlasy. Jakmile jsem se sebou spokojená, vydám se k šatníku.

Jako první si obléknu červené krajkové spodní prádlo. Dále modré džíny, které má stehna obepínají jako druhá kůže, ale i přes to jsou náramně pohodlné. Už je mám druhým rokem a stále nechápu, jak je tato kombinace možná.

Jako nakonec na sebe natáhnu bílé tílko. Ze skříně vytáhnu světle hnědou kabelku a dám do ní ty nejvíce důležité věci. Z botníku vyndám bílé vansky a nasadím je na svá chodidla.

Vrátím se do kuchyně, kde dopiju svůj druhý šálek kávy a položím ho do dřezu. Následně z věšáku popadnu černý kabát a přehodím ho přes svá ramena. Vyjdu ze dveří na tichou chodbu a s chrastěním klíčů za sebou zamknu.

Přeji vám pěknou neděli! Když jsem viděla to počasí venku, ani se mi nechtělo vylézat z  postele. Ale tento příběh mě k tomu prostě přinutil. Doufám, že se vám kapitolka líbila.

Vím, že byla docela nudná, ale u té další se to pokusím trochu oživit. Mimochodem moc děkuji za hlasy, přečtení a komentáře. Mám vás ráda! Vaše loverslilie. ❤️❤️