Pokušení

16.Kapitola

Christopher
Do cestovního kufříku, který budu mít u sebe po dobu celého letu, uložím laptop, na němž budu pracovat. Zacvaknu ho a vydám se s tím ke dveřím, u nichž už stojí můj větší kufr s oblečením.

Z věšáku popadnu tmavě modrý kabát a obleču si ho. Vytáhnu mobil, na němž zkontroluju čas. Ano, sice poletíme mým soukromým letadlem, ale i přesto bych nerad přišel pozdě. Zbývá mi asi 35 minut, to tak akorát stačí, abych dojel na letiště.

Pan Wilson vezme má zavazadla a uloží je do auta. Následně nasedne na místo řidiče a vyjedeme.

***

Na letišti se vydám rovnou do soukromého areálu s Wilsonem v patách, kde by na mě měla už čekat slečna Williamsová. Po včerejším incidentu upřímně nemám odvahu se jí ani podívat do očí.

„To zvládneš" řekne hlásek v mé hlavě.

„Vždyť se zas tak moc nestalo" přidá se mé podvědomí.

Zahnu doprava, kde by už měla být, ale nikde nikoho nevidím.

„Dobrý večer, pane Morgane" objeví se vedle mě letuška.

S kamenou tváří jí pozdrav opětuji.

„Slečna Williamsová tady ještě není?" zeptám se trochu ostřejším tónem, než jsem zamýšlel.

„Už sedí v letadle. Byla jí zde poměrně zima, a tak jsem se ji zeptala, zda se nechce usadit v letadle, kde je teplo. Nevadí to?" zeptá se mě s obavami.

„Jistěže ne" řeknu spokojen tím, že snad poprvé přišla včas.

Karin, jak stojí na její visačce, si poměrně oddechne a doprovodí mě dovnitř do letadla.

***
Karin odnese můj velký kufr, který jí předal Wilson do mé menší ložnice, kterou jsem si tady nechal zařídit kvůli cestám. Zhluboka se nadechnu a posadím se na sedadlo naproti slečně Williamsové. Její oblečení je dnes velmi ležérní.

Šedé pletené šaty až do půli stehen obepínají její perfektní postavu. Štíhlé nohy má zabalené v silonkách barvy  její kůže. Kdybych u ní nebyl tak blízko, myslel bych si, že je má nahé. Dlouhé řasy spolu se světle oranžovorůžovými stíny zdobí její oči. Vlasy má sepnuté do ležérního drdolu. Nemůžu od jejího nádherného obličeje odvrátit zrak.

Nechápu, jak jsem se včera mohl vyspat s jinou ženou. Jsem vážně idiot. Zvedne ke mně pohled.

„Dobrý večer, pane Morgane" řekne zdvořilým tónem.

„Slečno Williamsová" pokývnu hlavou.

Nadechuji se, abych něco řekl ohledně včerejška. Ale přeruší mě ostrým ne, které se nese snad přes celé letadlo.

„Nechci s vámi mluvit o ničem, co se včera stalo. Nezajímá mě to, je to váš život a já jsem vaše zaměstnankyně. Bude nejlepší, když to bude takové, jako na začátku. Akorát jste mi to ulehčil" mírně se pousměje a vrátí se ke svému notebooku, který jí ležel celou dobu na kolenou.

Nedávám na sobě znát, že její slova mi naplnila tělo velkým zklamáním a jakousi prázdnotou. Nechci aby to mezi námi bylo zase jako na začátku. Chci to, co jsme mezi sebou měli teď. Sexuální vztah s žádnými city. Ano, zní to ode mě pěkně hnusně, ale nechci se vázat.

Nejsem na vztah stavěný a ani připravený. Myslím, že ani nikdy nebudu.

„Dáte si něco pane Morgane?" vyruší mé myšlenky Karin.

„Whiskey s ledem a colou" řeknu, aniž bych se na ní podíval.

„A něco pro vás slečno Williamsová?".

„Suché červené víno prosím" usměje se slečna Williamsová na Karin.

O mě přitom nezavadí ani pohledem. Pozoruju ji, jak něco ťuká do notebooku.

„Sledovat člověka není moc zdvořilé pane Morgane" podívá se na mě očkem.

Zadívám se z okna, čímž od ní odvrátím pohled. Venku už je skoro tma a hvězdy se tlačí ven na oblohu, aby se na nás mohly dívat.

„Měl bych začít pracovat" řeknu si v duchu.

Natáhnu se pro kufřík a vyndám z něj svůj šedý laptop. Stejně jako slečnu Williamsovou i mě zajme záře obrazovky.

                                      ***

Z toho světla mě už dost bolí oči. Zaklapnu tu vyčerpávající konzoli a rukama si protřu oči. Pohled mi automaticky zabloudí ke slečně Williamsové. Oči má zavřené a její hlava je mírně otočená na stranu. Hrudník se jí zvedá v pravidelném rytmu.

Nejspíše usnula. Ani se jí nedivím, taky bych šel nejraději spát. Ještě nás čekají asi čtyři hodiny letu. Vstanu a slečnu Williamsovou si zvednu do náruče. Něco zamrmlá a obtočí mi ruce kolem krku. Opatrně a pomalu se s ní vydám přes úzkou cestičku směrem, kde mám zařízenou ložnici.

Položím ji na postel, která zabírá celý tento prostor. Sundám jí boty a přikryju peřinou. Vypadá vážně roztomile, když spí. Za ten včerejšek mě musí určitě nenávidět, i když to na sobě nedává moc znát. Taky jsem na sebe dost naštvaný, ale potřebuju si tuhle firmu udržet. Nesmím dopustit, aby jsme zkrachovali.

Z toho všeho mě už dost bolí hlava. Potřebuju odpočinek od svých myšlenek. Sundám si černé sako a místo riflí na sebe hodím šedé tepláky. Lehnu si na druhou stranu postele a slečnu Williamsovou si za pas a břicho přitáhnu k sobě.

Do nosu mi uhodí vůně kokosu, který sálá z jejích vlasů. S velice neznámým a zároveň příjemným pocitem upadám do prázdnoty.

Ahojky! Všem přeji krásnou třetí adventní neděli! Konečně je zde další kapitolka. Vím, že mi to strašně moc trvá, ale mám toho tolik, že jsem ráda, když si najdu pět minutek, abych si vůbec sedla. Ale slibuji, že o prázdninách se budu snažit přidat alespoň dvě kapitolky.

Doufám, že se vám tato část líbila, i když byla úplně nudná. Moc děkuji za přečtení, hlasy a komentáře. Mám vás ráda! Pac a pusu vaše loverslilie!❤️❤️