Pokušení

14.Kapitola

Christopher
Zapnu poslední knoflík na svém saku a v zrcadle si upravím kravatu. Ze stolu popadnu kufřík a následně vyjdu ze dveří. Před svým domem pokývnu hlavou na řidiče, který mi s pozdravem otevře dveře. S nadiktováním adresy místa, kam potřebuju jet, nasednu do auta. Pan Wilson za mnou zavře dveře a následně se usadí za volant.

Po cestě si zkontroluju, zda mám v kufříku všechny potřebné materiály. Je to důležitá schůze s investorem a musím si být naprosto jistý, že to nepodělám! Na vrchol jsem se nedostal jenom tak. Musím dokázat otci a dědečkovi, že na to mám.

Že náš rodiný podnik dokážu udržet v pochodu a stále na vrcholu špičky. Jelikož se mi to poslední dobou moc nedaří, jsem si stoprocentně jistý, že jen kvůli tomu svolali poradu.

Auto zastaví. Vše uložím zpátky do kufříku a rozhlédnu se, zda jsem na nic nezapomněl. Pan Wilson mi otevře dveře, jakmile zaklapnu stříbrnou sponu. Pohled stočím na italskou restauraci s tučným nápisem 'L'Amico'.

Toto místo na setkání jsem navrhl já, jelikož to tady je velmi pohodlné a uklidňující. S velkou dávkou sebevědomí se vydám dovnitř.

***
Se slečnou Samanthou Jonesovou, jak se mi představila žena zhruba ve věku dvaatřiceti let s blonďatými vlasy a s černými společenskými koktejlkami s bílým páskem uprostřed jejího útlého pasu, jsme se usadili k jednomu stolu v zadnější části restaurace. Máme zde soukromí a výhled na celou místnost.

Očima projíždím jídelní lístek v očekávání, že mě něco uchvátí. Nakonec jako vždy skončím u svého oblíbeného jídla, které si zde objednávám pokaždé při mé návštěvě.

„Co si dáte?" objeví se u nás číšník.

Já si objednám středně propečený stejk dělaný v bylinkovém nálevu s medem a s americkými bramborami. Naopak slečna Jonesová si řekne pouze o salát s bylinkovou omáčkou a s kuřecím masem. Docela nechápu, jak tohle může někoho zasytit. Pro mě to je, jako bych si dal jeden kousek masa a měl s tím vydržet až do večeře. No nebudu se tím zabývat.

„Takže slečno Jonesová, můžeme začít?" zeptám se ji, když se od nás obsluha vzdálí.

„Je to jen na vás pane Morgane a prosím, říkejte mi Samantha" řekne a koketně mi přejede botou po mé noze.

„Tohle bude ještě zajímavé" pomyslím si.

***
Otec mi vždy říkával, že jestli se chci dostat na vrchol, musím pro to udělat všechno. Vypotit ze sebe klidně i vlastní krev. A tak když mě Samantha zatáhla na dámské toalety s jediným cílem po celý čas oběda, říkám si, proč né, že?

Jak už jsem poznal, je to přesně ten typ ženy, která ví co chce. A momentálně chce, abych ji vyšukal mozek z hlavy. Jelikož se mi všechna krev nahrnula do mého ptáka, vůbec nepřemýšlím o tom, jaké to může mít následky. S posledním prudkým přiražením hlasitě oba vyvrcholíme. Zapnu si kalhoty a v hlavě se mi prožene jedna proradná věta.

„Se slečnou Williamsovou to bylo o mnohem lepší".

Otevřu dveře od kabinky a vůbec mě nezajímá, že Samantha ještě není ani upravená. Zavřu za sebou dveře a otočím se směrem k umyvadlům se zrcadly. Osoba, kterou u jednoho z umyvadlů uvidím, mě naprosto přimrazí k podlaze.

„Slečno Williamsová" ztěžka polknu.

„Jaká je šance, že z toho, co se právě stalo, neslyšela jediný sten?" zeptám se sám sebe.

„Pane Morgane" řekne chladně a znechuceně ode mě odvrátí pohled.

„Kurva!" zakleje můj vnitřní hlásek.

„Slečno Williamsová, já..".

„Co vy? Chcete snad říct, že jste odpornej bastard, který ošuká kteroukoliv ženskou, co se mu jen zamane? Pak vám pane Morgane řeknu, že to přesně jste" přeruší mě ostrým tónem hlasu.

Nad jejím výběrem slov mírně pootevřu ústa. Nečekal bych, že mi tohle někdo řekne na plnou pusu. A ještě k tomu moje zaměstnankyně.

„Tohle jsem říct nechtěl. Ale jestli vás to potěší, byla jste mnohem lepší".

Už jakmile ta slova vyřknu, uvědomím si, jaký jsem kretén.

„Děláte si ze mě prdel?!" vykřikne.

Plesk! S absolutním překvapením se chytnu za tvář. Dopad její dlaně na mou tvář se nese přes celou místnost. Chce se otočit a odejít. Moje ruce chytajíc ty její a přitahujíc je ke mně, jí to ale nedovolí. Jelikož tak prudký pohyb nečekala, narazí do mé hrudi.

V rychlosti přitisknu své rty na ty její a tím jí nedám jediný prostor na protesty. Chvíli se mnou bojuje, ale následně to vzdá a poddá se mi. Jednou rukou jí vjedu do vlasů a druhou si ji za pas přitáhnu blíže k sobě.

Když už nám dochází kyslík, odtáhnu se od ní. Pohled zaklesnu do jejích očí. Neuhýbá. Náhle si vedle nás někdo odkašle.

„Už se velmi těším na naši spolupráci pane Morgane" osloví mě Samantha, než opustí dámské toalety.

Jako by její slova probudila slečnu Williamsovou k životu. Odžduchne mě od sebe a zabodne do mě své chladné oči.

„Bastarde!" sykne na mě skrz zaťaté zuby a vydá se pryč z místnosti. Až teď si začínám uvědomovat, co jsem to vlastně udělal.

Ahooj! Konečně tady máme další kapitolku! Nějak se nám to začíná mezi Isabellou a Christopherem hroutit.. Už jsem docela zvědavá, jak se s tím Isabel popere. Jinak doufám, že se vám tato část líbila! Moc děkuji za hlasy, přečtení a komentáře. Mám vás ráda! Pac a pusu vaše loverslilie ❤️❤️💋