Pokušení

8.Kapitola

Christopher
Má tak dlouhé nohy. Proč musí mít tak dlouhé nohy? A ty její uplé šaty ukazující přesně to, co chlap potřebuje. Zároveň ale působí tak formálně. Když bez zaklepání vpadla do mé kanceláře, na kratičký moment jsem si myslel, že podává výpověď nebo žalobu.

Ale jakmile jsem si všiml, jak je udýchaná a nese v rukou diář, spadl ze mě obrovský kámen vyzařující úlevu.

„Zdá se, že vzhledem k vašemu stavu byl váš dnešní cíl přijít včas slečno Williamsová. To ale neznamená, že hodíte slušnost stranou a vtrhnete mi do kanceláře bez zaklepání" zamračím se na ní a ještě jednou si ji změřím pohledem.

„Omlouvám se" zamumlá a z jejího tónu jde slyšet, že to vůbec nemyslí vážně. Zatnu čelist.

„Takže.." otevře před sebou diář. Dá si nohu přes nohu, což způsobí, že se látka šatů vyhrne výše a položí si ho na stehno. Odvrátím pohled od její holé kůže a začnu se soustředit na to, co říká.

„..kolem druhé hodiny vám zavolá pan Andrew Morgan, který trval na tom, že se ohledně pondělní porady v San Diegu domluví s vámi. O půl čtvrté máte schůzku se Sophií Davisovou. Ve čtyři hodiny by vám měl zavolat pan Johnson. A to je na dnešek zdřejmě všechno" dokončí.

Jen přikývnu, jelikož jsem toho ze začátku moc neslyšel a nechci si říct, ať to zopakuje. Nutně potřebuju, aby už odešla. Jakoby mou prosebnou myšlenku slyšela, začne se zvedat z křesla.

„Ve tři hodiny chci mít na stole dokumenty o Striserově projektu" řeknu jí, když už je ke mně zády.

„Jaké dokumenty?" podívá se na mě vykulenýma očima.

„Nedělejte si ze mě srandu slečno Williamsová. Včera vám je Evelyn odnesla do kanceláře. Byl na tom přilepený papírek, na kterém stálo 'nutno udělat, zítra se to musí poslat!' ".

„O ničem nevím. V kolik jste jí to asi dával?" zakousne se nervózně do spodního rtu.

„V jednu hodinu. To mi zrovna donesla oběd".

Vždycky Evelyn říkám, ať si se mnou nedělá starosti, že si něco koupím. Ale ona trvala na tom, že nebudu jíst přepálené tuky. Někdy se chová jako moje máma, ale nevadí mi to. Jelikož té mojí jsem naprosto ukradenej.

„To jsem byla ještě na obědě" řekne a její spodní ret zbělá ještě víc, když se do něj zakousne silněji.

„No.." mrknu na hodinky.

„..to aby jste začala. Do tří je chci mít na stole a udělejte mi od toho kopii" nasadím arogantní výraz.

„A.." začnu, když už chytá za kliku od dveří. Otočí se na mě s otázkou v očích.

„Nezapomeňte potom zaklepat. Přeci jen nechcete, abych vás učil slušnému chování" mrknu na ní.

„Samozřejmě" vysloví skrz zaťaté zuby. Následně za sebou třískne dveřmi a já se nad tím pousměju.

                                       ***

„Morgan, prosím?" zvednu zvonící telefon, aniž bych se odtrhl od svítící obrazovky před sebou.

„Zdravím tě, Christophere. Nevyrušil jsem tě při práci?" ozve se z reproduktoru dědův hlas. Přestanu tančit prsty po klávesnici a opřu se zády do židle.

„Nerušíš. Vím, že mi máš zavolat ohledně nějaké porady v San Diegu".

„Nečekal bych, že ti to ta slečna se kterou jsem mluvil vyřídí.." řekne kapku ohromeně.

„Jo no.. Řekl jsem si, že jestli chci být tak úspěšný jako můj otec a dědeček, měl bych se začít chovat profesionálně. Stejně by na tom měli být i mí podřízení".

„Jsem na tebe pyšný Christophere. Tvůj otec na tom bude stejně, až mu o tom povím. A teď přejděme k tomu, proč ti vlastně volám. Na pondělí jsme svolali s tvým otcem poradu. Všechny důležité informace ti pošle má asistentka e-mailem. Byl bych rád, kdybys přiletěl do San Diega už v sobotu. Chtěl bych si s tebou promluvit a mám pocit, že tvůj otec taky. Vezmi sebou i tvou asistentku, rád bych jí poznal. Když jsem s ní mluvil, z jejího hlasu šlo slyšet, že přesně ví, co dělá" dokončí a mě by zajímalo, jestli se mezi těmi větami alespoň jednou nadechl.

Můj děda je hrozně upovídaný a dokáže na jeden nádech přečíst celé menu. Někdy ho musím zastavit, jelikož se bojím, že mi na nedostatek kyslíku omdlí před očima.

„Dobře. Musím už ale končit. Zbývá mi ještě udělat fůra práce" promnu si kořen nosu.

„To jsme na tom stejně. Až budeš v San Diegu, ozvi se mi" s těmito slovy zavěsí. Andrew Morgan nikdy nebyl na nějaké dlouhé loučení.

Odložím mobil vedle notebooku a natáhnu se po firemním telefonu. Zmáčknu tlačítko.

„Ano?" ozve se hlas z druhé strany.

„Přineste mi prosím kávu. Cappuccino s jedním cukrem".

„Jistě".

Stáhnu ruku zpátky a vrátím se do práce.

14:45 odpoledne
Mrknu se na hodinky. To šla pro tu kávu až na druhý konec města nebo co? Zvednu se od stolu a rozejdu se ke dveřím.

„Evelyn.. Nevíte náhodou, kdy slečna Williamsová opustila svou kancelář?" zeptám se své sekretářky.

„Dnes jsem nešla na oběd, takže vám můžu s jistotou říct, že svou kancelář po návratu z obědu ještě neopustila. Ale asi před půl hodinou ji šel navštívit pan Price".

„Dobře, děkuji. Nechci vás nijak zatěžovat, ale udělala by jste mi prosím kávu?".

„Ale samozřejmě" usměje se na mě.

Mělo mě napadnout, že se za ní zajde jednoho dne Thomas podívat. Mé kroky vedou tichou chodbou. Najednou mě napadne ta nejhorší myšlenka. Co když se mu ona zalíbí a bude ji chtít pozvat na rande? Tím líp pro mě ne? Alespoň už pro mě nebude takové pokušení.

Bez zaklepání vtrhnu do její kanceláře. Vůbec nevím, co to dělám. Z pohledu na ně dva sedící na pohovce, se mě zmocní pocit majetnictví. Nechápu proč. Nic spolu přece nemáme. Oba se na mě překvapeně podívají.

„Nazdar, Chrisi".

„Thome" kývnu na něj hlavou.

Slečna Williamsová nepromluví ani slovo, jen mě propaluje pohledem. S radostí jí to oplácím.

„No.." vytrhne nás Thomův hlas z toho zírání.

„..už budu muset jít. V těch sedm to tedy platí?" podívá se na slečnu Williamsovou.

„Ano" usměje se na něj.

„Co platí?" zeptám se sám sebe. O chvíli později mi to dojde.

„My se uvidíme zítra" řekne směrem ke mně.

„Isabell.." políbí ji na hřbet ruky.

Zatnu čelist.

„Tak zatím".

Dveře se za ním zabouchnou a my tu zůstaneme sami.

„Co to mělo znamenat?" zeptám se ji hrubším hlasem, než jsem čekal.

„Nevím, co máte na mysli pane Morgane. A i kdyby, můj milostný či pracovní život by vás neměl vůbec zajímat" odsekne.

Tím mi potvrdila domněnku, že s ním jde opravdu na rande. Zatnu ruce v pěsti a přejdu k ní blíže.

Pěkný večer vám přeji! Omlouvám se, že mi vydání nové kapitolky tak trvalo. Slibuji, že se příběhu budu více věnovat. Jinak se nám to začíná pěkně rozjíždět. Co myslíte, že se stane v dalším díle? 😏🤔 Já osobně už nějakou představu mám 😆 Jinak děkuji za hlasy, přečtení a komentáře. Doufám, že se vám kapitolka líbila. Mám vás ráda. Vaše loverslilie ❤️❤️